Stelvio & spol.
Letos se chystáme pokořit náš výškový rekord a zdolat legendární Passo Stelvio 2760m.Nebude zbývat moc sil,vůle i vzduchu do plic.Snad nám alespoň trochu pomůže Jean Michel Jarre a jeho Oxygene IV....
29.8.2005
Odjíždíme z Prahy v 0.23h do Budějic,kde klasicky čekáme na vlak do Summerau a dále do Lince.Opět nespím/jako vždy/a hlídám partičku.Po příjezdu do Lince zjišťujeme na infotabuli,že náš spoj EC Marie Theresie je zaveden pouze do Innsbrucku.Začínáme tušit komplikace/následky záplav v údolí Innu/,což ještě potvrdí dotaz v informacích.Vlak končí v Innsbrucku,dále musíme osobním vlakem do Öztalu a dále autobusem,který ovšem kola nebere!Po velkých zmatcích nastupujeme do EC-místenky platí podle rezervace,ale kola musíme dát do služebního vozu,který je na druhém konci soupravy a tak lítáme zase se zavazadly jak blázni.Teď už sedíme,máme 3hod před sebou a uvidíme,kam se dostaneme.Tak nakonec nás osobní vlak dopravuje až do cíle naší cesty t.j.do Landecku,což je výborné.Hned si vzpomínám na svůj výlet před 6lety a vyrážíme.Docela provoz až na rozcestí,kde se cesta dělí na směr Mořic a směr Reschenpass/Itálie,kudy letos pojedeme my.
Docela trpím,nemůžu najít rytmus a optimální tempo,stárnu každým šlápnutím.Do kempu v Tschiervu na jeden zátah dnes nedojedeme,zase jsem měl velké oči,takže zase po dlouhé době jeden nocleh na divoko.Přijíždíme kolem šesté na Reschenpass a dohadujeme se,že díky pokročilé hodině musíme začít hledat nějaký vhodný nocleh.Sjíždíme proto z hlavní silnice a nad jezerem Reschia,kde z vody kouká špička kostelní věže zatopeného kostela,začínáme lovit vhodné místo k noclehu.Les kolem silnice je ale dost strmý,Tony musí vyběhnout pěšky nahoru a pátrat po trochu rovnějším místě,kde by se dal postavit stan.Už je mi na zvracení z vyčerpání,tak jen ležím a bojím se pohnout,abych Dusičovi nepoblil půjčený stan.Opatrně si srdám,vařím ne jídlo,ale hrnek čaje s Glukopurem a opatrně popíjím po lžičkách.Nakonec ani nenafukuju matračku a usínám jen tak,s myšlenkou na mé blízké...
Bilance:58km
30.8.2005
Budím se asi v půl šesté,ale ležím asi až do osmi a ani nevylézám ze stanu-rýžovou kaši a čaj si dělám opatrně ve stanu.V noci bylo docela teplo,jen ráno jsem se trochu převaloval,ani nevadilo,že jsem spal bez matračky.Pomalu balíme,kluci snídají.Teď za světla teprve vidíme,že jsme k noclehu vybrali místo se třemi velkými mraveništi v okruhu 15m.Vynášíme kola na silnici a pokračujeme klesáním do údolí Val Venosta,krásnými vesnicemi s křivolakými uličkami,vidíme zámeček,jedeme kolem středověkého hradu..Snažíme se co nejvíce používat cyklostezek,neb hlavní tah na Merano je velmi frekventovaný.Müstair,St.Maria a nakonec naše příští základna,vesnička Tschierv na úpatí Ofenpassu.Kemp nalézáme,ale v kanceláři nikdo,majitel má i jiné aktivity.Na place jeden stan a jeden karavan.Stavíme stany,chodíme bosi po huňaté travičce a těšíme se ze sluníčka.Mimo jiné je zde k dispozici venkovní bazének 10x15m.Hned toho využíváme.Každý večer po kole se sem budeme chodit regenerovat,máme to od stanu asi 30m.Slunce svítí do sedmi,pak zapadne za štíty kolem Ofenpassu a je náhle zima.Chci psát deník,ale kluci jdou na průzkum vesnice,tak jdu taky.Nakonec končíme u malé benzinky a pijeme třetinkové pivo na dobré usnutí.Píšu esemesky domů a Dusičovi.Do stanu lezeme v půl desáté a při čelovce dopisuju deník.
Bilance:45km
31.8.2005
V noci zima,několikrát se probouzím,převracím,beru kuklu na hlavu a navrch ještě kulicha.Navíc jsem měl nějaké divoké sny,ráno se probudím a mám vyfouklou matračku.Venku na stanu jinovatka a do stanu začíná hustě kapat/jako s Dusičem v Corvaře/V půl osmé vylézám ven a suším,neboť slunce pálí a pálí.Klukům se nějak nechce ven,tak zatím sám vařím snídani píšu.Po jídle plánujeme dnešní etapu,pijeme místní mléko a ochutnáváme křupavé houstičky.Moc mi to nejede,jsem už plný rýžové kaše.Další program?Hygiena,plavání,kolo a večer opačně:hygiena,plavání,jídlo a třetinka Heinekenu na spaní.
V 11h vyrážíme dolů do St.Maria,kde začíná stoupání na Umbrailpass a passo Stelvio,což bude vrchol letošního léta.Sjezdem bohužel ztratíme hodně výšku.Kemp máme v 1700m,St.Maria zhruba ve výšce 1500m,což znamená,že si to budeme muset zase hezky vyšlapat.Serpentiny na Umbrailpass okamžitě za vesnicí a znamenají 18km,bez možnosti odpočinout.Nejdříve cesta lesem,to vítáme kvůli sluníčku a pak pod Umbrailpassem 2501m.již jen v otevřené krajině bez stínu.Byla to děsná makačka,tak na passu chvíli odpočíváme a koukáme vzhůru na sněhové pláně pod vrcholem Stelvia,kam míříme.Klesáme nepatrně níž k celnici a pak už jen nahoru a nahoru.Kolem docela provoz,plno motorkářů,aut i cyklistů.Tak jsme zdolali Stelvio 2760m.!!!
Je tady narváno jak na pouti.Však to taky poutní místo několika generací cyklistů je a bude.Kupuji pohledy,nášivku na brašny a fotím se u stupňů,kde se vyhlašují vítězové na Giru.Oblékáme teplé věci/já nechal v kempu rukavice/ a spouštíme se dolů.Já s rukama na brzdách a se srdcem v kalhotách...18km serpentin dolů.Sjeli jsme to všichni a dole v St.Marii se svlékáme na poslední 8km stoupání do kempu.Zastavujeme v půl šesté,boty dolů,hygiena a kluci do bazénu.Já si ještě zkouším vylepšit stan provizorně vyrobeným tropikem,protože se bojím deště.Dávám si vařit vodu na večeři a skáču za klukama do bazénu.To je něco!Sluníčko mezitím zašlo,tak honem obléknout teplé věci a vařit.Začínají lítat komáři,tak budu asi končit.Lezu do stanu a píšu domů.Musím se na noc nabalit,bych se ráno probudil živý a ne zmrzlý.
Bilance:58km tvrdé práce
1.9.2005
Večer jsem zalezl do stanu v půl desáté a už začalo krápat.Nakonec mne netrápila zima,ale obavy,abych ráno neplaval,neboť do půl jedné v noci lilo a lilo.Začínám věřit na prozřetelnost,že mne včera večer napadlo udělat si z igelitu nové tropiko na stan.V noci to posloužilo velice dobře,ve stanu po intenzivním dešti ani kapka..ráno hygiena,holení,nakupujeme mléko a housky,vařím pudink a jídlo na cestu.Dopisuju deník,pár věcí na výlet a ještě si skočím do bazénku.Dnes čeká Ofenpass a dolů národním parkem Müstair do Zernezu a zpět.Vyrážíme asi v jedenáct.Stoupání na Ofenpass začíná hned za benzinkou na konci vesnice.Stoupání cca 6km,ale hned výživné.Člověk není rozjetý,rozdýchaný,hned mu tep vyletí bůhví kam,je to hrůza.Poslední dvě zatáčky na passo jedeme se dvěma bývalými profíky,tak se nahoře fotíme a trochu klábosíme.Je jim osmdesát!!To bylo jediné zdržení na vrcholu,kiosek se suvenýry nás bude zajímat až večer,při návratu.V Zernezu se cbceme podívat na místní kemp,neboť jsme přehodnotili kilometráž výletu do Mořice a na Berninu-musíme být blíž a taky se nám znalost kempu bude hodit pro zpáteční cestu do Landecku.Sjezd je nádherný až k ústí tunelu z italského Livigna se jede dolů a dolů.Za tunelem už cesta opět mírně stoupá a závěrečné kilometry do Zernezu těžká robota v galeriích a vracečkách.Moc už to ani nespraví závěrečný kilometrový sjezd do Zernezu.Cesta zpět bude těžká,zase od 0 metrů nahoru.Karel potřebuje baterku do hodinek,tak ho na chvíli opouštíme a jedema se podívat na kemp.Když se vrátíme,tak zjišťujeme,že Kárl nic nevyřídil..v íčku mu řekli,že hodinář je místní pekař !?,což se v pekárně ukázalo,jako holý nesmysl.V bance chtěl vyměnit staré franky za nové,ale otevírali až za hodinu a to samé v elektru,kde chtěl novou baterku.Po třetí hodině Karel v bance mění staré F za nové,ale v elektru neúspěch.Baterky nemají a oficiální opravář je prý v Mořici,nebo ve Scuolu.Bereme to s rezervou a raději se vydáváme na zpáteční cestu do Tschiervu.Takže v půl čtvrté,zase ztuhlí a nerozhejbaní ty galeje nahoru do kopců nad Zernez.U tunelu na Livigno jsme za hodinu,čekal jsem to horší.Říkám si,že horší polovinu máme za sebou,ale nakonec mám ještě jednu malou krizi v závěru pod Ofenpassem,kde už už tlačím.V kiosku kupuju obvyklou nášivku na brašny,oblékáme se na sjezd a do kempu už jen 6km.Končíme v půl šesté před stanem,jsem utahaný,ale spokojený.Před stanem stojím jak tvrdé 9 a nevím,co dřív.Shazuju svršky,beru věci na převlečení a jdeme do bazénu.Sprcha a šup nahatý do vody,stejně jsme v kempu sami.Vaříme,doplňujeme tekutiny,dopisuju deník,na silnici už provoz utichl,v blízké ohradě vyvádějí koně,okolní štíty už pomalu zakrývají mraky a vše kolem tichne.Půjdu si vyčistit zuby,natřít Indulonou pálící krk,poslat pár esemesek a spát.
Bilance:65km
2.9.2005
V noci docela teplo.Kolem půlnoci přijel italský karavan na noc a jak se "uhnizďoval" blízko nás,tak mě při couvání málem přejel i se stanem.Musel jsem baterkou šajnovat skrz stan,aby si mne všimnul.Ráno už pere sluníčko a já peru svršky v koupelně a snídám.Pak čeká plavání.K snídani rýžová kaše s ořechy a rozinkami,pudink a'la Milano,litr mléka a dvě čerstvé housky z obchodu u kempu.Dnes bude asi volný den,vyplněný pěší tůrou a zítra přesun do Zernezu,kde prospíme 2 noci a budeme tak blíže plánovanému okruhu přes Mořic,Berninu a Livigno a zpět.V půl dvanácté vyrážíme na tůru nad Tschierv.Po červené míříme na Pass da Castainas 2251m.Stoupáme lesní pěšinou mezi skalami,modřínovými lesy a hned loukami posetými koniklecem.Na náhorních loukách se pasou krávy,jsme ve dvoutisících,nad námi štíty dokonce třítisícové.Po hodině trmácení dorážíme na louku s rozcestníkem Pass da Castainas.Doráží parta cyklistů na horácích.Začíná foukat,rychle fotíme a jdeme dolů.Nechceme jít stejnou cestou,tak míříme po šotolinové silničce dolů do vesničky Lü.Po hodině chůze si zkracujeme cestu po červené turist.Značce lesem,sbíráme houby a klesáme níž a níž k Tschiervu.Zpátky doma jsme v půl čtvrté,honí se mraky,ale neprší,takže ráno vyprané věci jsou již krásně suché.Na jídlo je ještě brzy,tak zatím zkusíme nakrájet a podusit pár hub jako přísadu do omáčky.Píšu zápisky a odpočívám.U bazénu je pár mrňat,tak se půjdeme koupat až večer...tak s tím koupáním nevím.Dopsal jsem zápisky,podusili a pojedli výbornou houbovku a začalo krápat.Honem schovat vařič,ešus a potraviny pod stůl a šup do stanu.Ležím na zádech,popíjím kafíčko z letitého plecháčku,nohy mi koukají ven,ale pod stříškou jsou v suchu.Předběžně počítáme náklady na kemp tady a na dva poslední v Zernezu.Poslední nocleh bude asi zase na divoko někde před Landeckem,aby jsme ráno stihli rezervovaný vlak domů.Vidíme vedoucího kempu,p.Grosse,tak si říkáme.že zaplatíme už dnes,zítra při odjezdu tady taky nemusí být.Většinou je v kanceláři až večer,kdy přicházi zkontrolovat příchozí a přes den má jiné aktivity.Jeho rodina má ve vesnici statek,pilu a dokonce i umělecké kovářství.Platíme za 4noci 46F na osobu,t.j.o 9F méně než jsme čekali.Loučíme se se slibem:"Tak zase příští rok nashledanou!" a jdeme dělat večeři.Začíná zase pršet,tak čekáme hodnou chvíli pod stromem,než se do přípravy pustíme.Každý si dělá svoje těstoviny a do nich zbytek hub z okolních lesů.Bylo to dobrý a musel si dát každý:jeden za všechny,všíchni za jednoho!Opět déšť,tak uháním do umývárny,kde dopisuju deník a nabíjím mobil.Zítra se mi do Zernezu vůbec nechce,tady v domácím prostředí se nám líbí,ale kvůli výletu Mořic-Bernina-Zernez,je přejezd nutný.Snad bude zítra hezky stan stačí vyschnout před balením.Dnes poříd píšu a píšu,nemám letos žádné resty,jako v minulých letech,nic nepíšu s odstupem 2,3 dnů.Píšu hned ráno při snídani,než se uvaří voda,na záchodě,při nezáživném sjezdu s passa,v koupelně než se nabije mobil,pod stromem než přestane pršet,pod stanem když čekám večer na esemesky,před íčkem když čekáme na Karla než vybere mapičky,přes vrcholovou cedulí na passu,když čekám než dorazí Toníček,když...tak už to snad bude nabitý,ne?Ani nevím,jestli venku ještě prší,ale řeknu vám to až ráno,abych měl co psát.Na kostele zrovna odbíjí devět a esemesky nikde..holt,sejde z očí atd.Prasklé dráty a mé průjmy už rodinu nezajímají a malej Fanoušek na obrovském kole,jedoucí v průtrži z hor a kolem něj svištící kamiony.už taky nezabírají.
Bilance:pěšky na Pas da Castainas 2251m.
3.9.2005
Poslední ráno v Tschiervu.Po hygieně do sámošky,koupit chleba,mléko a ovoce k snídani.Bazán asi nebude,má nějakou jinou barvu po těch deštích.Sluníčko svítí,ale tráva je nacucaná i teď v jedenáct,když balíme na odjezd.Balíme,balíme a balíme..
Vyjíždíme v půl jedné přes Ofenpass,ale natěžko s bagáží,letos už potřetí.Nestydím se,pár zatáček jsem šel pěšky.Zase nezvyk s plnými brašnami,vůbec se za těch pár dnů neodlehčilo.Na passu jen přiodít a frčíme dolů.Cestu už známe,do kempu v Zernezu přijíždíme v půl třetí,recepce je až od pěti,tak stavíme stranou stany a odpočíváme aktivně u správky Karlova kola.V kempu je nabito,ale jsme stranou,tak to snad přežijeme.Navíc nemáme takové pohodlí na stolování,jako v Tschiervu,žádný stůl a lavice,jíme opět doslova na koleni Po registraci,večeřě a procházka okolí.
Ráno vstáváme brzy,máme náročný program na celý den:Mořic-passo Bernina-passo Foscagno-Livigno-tunel Lago di Gallo-Zernez,dohromady cca 120km.Snad vydrží počasí i na zítra-když se vracíme z procházky,tak nad Mořicem světelné divadlo blesků,ale bez hromů.Osvětluje to současně štíty okolo a oblohu nad námi.Kostel odbíjí půl desáté.
Bilance:30km
4.9.2005
V noci děsná zima,bolí kolena,několikrát se převracím a hledám teplé místečko ve spacáku.Mobil budí v sedm,slunce je schované a tudíž zima a nevlídno.Jsme na volné louce bez stínů,ale okolní štíty jsou tak blízko,že slunce na stan začíná dopadat až kolem osmé.Jsem nabalený jak pumpa a vařím snídani ve stanu,vsedě se skloněnou hlavou a nohama nataženýma ven.Před devátou poskakujeme po špičkách v mokré trávě kolem stanu a snažíme se vyvézt kola na asfaltovou cestičku,aby jsme si nenamočili boty ještě před odjezdem.Vyrážíme na Mořic,je to jen 30km,ale otevřenou krajinou,proti silnému větru a i z kopce šlapeme.Nakonec do Mořice nezajíždíme,nic nás tam neláká,raději hned přes Pontresinu začínáme stoupat na Berninu.Začátek je tvrdý,ale po výjezdu na takovou náhorní planinu se stoupá už docela dobře.Míjí nás vláček Rhetské dráhy na cestě do italského Tirana,po pravé straně ledovec Diavolezza.Ještě pár zatáček,trochu dřiny a jsme na passo Bernina!Kupuju nášivku a fotíme se u cedule.Čeká nás sjezd k italské celnici a hned těžké a nepříjemné stoupání na passo Forcola di Livigno 2315m.Jede se mi docela dobře,ale v duchu si říkám,jak jsem to tenkrát,před léty mohl zvládnout vyšlapat s plnou bagáží,když jsem putoval sám,poprvé do Dolomit.Když tak trpím na tom kole ve stoupáních/nemyslím u nás,ale tady v těch alpských,kdy jedete na nejlehčí převod rychlostí pomalé chůze,je problém udržet rovnováhu,není možné zastavit,protože v tom sklonu se už nerozjedete a přitom už nemáte nic lehčího na pastorcích,co by vám pomohlo zdolat to ještě větší stoupání,které se nečekaně vynoří za další zatáčkou/,tak má člověk fůru času přemýšlet a napadají ho přirovnání,jako že:nevadí mi,že časem ztrácí zuby z huby,ale spíš by se hodilo přidat nějaké zuby vzadu na osmikolečku,abych měl v těch kopcích nějakou rezervu.
Po dlohém sjezdu do italského Livigna trochu zdržuju dopravu svým bojácným sjezdem,ale na rovince to už napálím.Provoz bývá zde přece jenom menší než dnes a ve městě se dozvíme proč.Jede se dnes závod Světového poháru horských kol,ohromný mumraj kolem,létá vrtulník s kamerou kolem závodní trati,vidíme i Čechy..Raději mizíme,čeká nás 12km kolem přehradního jezera Lago di Gallo.Silnice pokračuje za hrází 4km tunelem skrz horský masiv na švýcarskou stranu a napojuje se na naši známou silnici Ofenpass-Zernez v národním parku Val Müstair.Jízda tunelem je docela strašidelná,vede mírně z kopce a když kolem vás profrčí kolona motorek,tak chvíli neslyšíte.V půli tunelu u stropu ohromné kulaté větráky,které se automaticky zapínají,aby vyvětrali výfukové plyny.Blbé bylo,že je zapnuli zrovna při našem průjezdu,měl jsem pocit,že mne ten průvan svlékne z dresu a na švýcarskou celnici přijedu ve slipech.Je to ale krásný pocit,když vyjedete z té černé díry do plného slunce.Celník vykročil směrem k nám,ale pak udělal zpátečku a vrátil se do stínu celnice.Cyklisty zde mají rádi..Od tunelu už jen 14km do kempu.Pět km stoupání a devět km sjezdu,jak o život.Do kempu v Zerneu přijíždíme před pátou hodinou a na computeru 101km.Využíváme sluníčka,ještě honem sprchu,pro vodu na vaření a už se stmívá.V tu ránu je chlad a musíme se obléknout.Vařič vaří před stanem,já se vleže oblékám a užívám si jinou polohu než vsedě.Dobře jím,popíjím sladký horký čaj a píšu.Večer zakončujeme u stolečků u recepce.Popíjíme nějaké místní červené za 6F,ale na přiťuknutí za úspěšným dnem a zájezdem stačí.Tony píše domů esemesku,já dopisuju kroniku a Karel?Tem zase masturbuje s ruční nabíječkou na mobil.Hrůza:10min točení s kličkou a 10vt hovoru.V kempu je přitom zásuvka na každém rohu,v koupelně,na záchodě,u umyvadla,přibitá na borovici,přilepená na kadibudce.Karlík nás asi připravuje na to,že příští SeniorTour pojedeme mimo civilizaci někam do Ohňové země,nebo do Patagonie.Kliuci jdou ještě na večerní procházku,já jsem po 2dcl vína ospalý,tak se jdu do stanu dorazit malým chlebem s angl.slaninou.Dělám si revizi zbytků zásob:
1xtěstoviny s omáčkou
2xpuding
6xmüsli tyčinky
7cm špalíčku angl.slaniny
4krajíčky chleba
4xStudentská směs rozinky a ořechy
4xpytlíkový Earl Grey
2 lžíce Glukopuru
5 stroužků česneku
14kapslí betakarotenu
Budu asi vařit jako pejsek a kočička:do hrnce a všechno zamíchat.
Čtu si zpětně zápisky a mírně se usmívám..to zase bude zájemců o četbu!A ty emoce!Rodiny příbuzných se budou scházet po večerech a při svíčce číst ohmataný sešit,jak Bibli Kralickou.Jo,jo..tak zase až příští rok.To vždy tak trvá,než se ta zima překulí a člověk plánovat další cesty!
Je půl desáté a začíná koncert.Celé hodiny se tady bijí snad jednotlivě,ale půlky snad deseti údery,a to celou noc.I ten šílený kostelník mi bude chybět.Tak dobrou!
Bilance:101km
5.9.2005
Ráno sluníčko,tak balíme,plán je odjezd ve 12hod.Nespěcháme,tak dávám ještě na půl hod PDAčko do nabíječky do zdroje el.proudu pro karavany nedaleko nás a ve dvanáct odjíždíme.Cestou si kupuji na nádraží klíčenku Rhetské dráhy,která vypadá jako vlaková cedule Bernina Expresu.Čeká nás zhruba 100km podél Innu k Landecku.Na poslední noc budeme hledat nocleh někde poblíž,aby jsme chytili náš rezervovaný ranní spoj v 8.35h.Jedeme,cesta docela ubíhá,každý se věnuje svým myšlenkám.Moc nemluvíme,myslím,že se každý v duchu už vidí doma.Přemýšlím,co vyfotit se zbývajícími 2políčkami filmu a v tom rána do hlavy!Nechal jsem v kempu PDAčko v nabíječce!Já vůl,já dědek senilní..Na místě obracím a dělám 7km časovku zpátky do kempu.modlím se,aby se počítač našel.Přijíždím do kempu,stavím kolo u umývárny a běžím ke zdroji.Sláva!Vidím kablík a zástrčku,palm je na světě.Štěstí bylo,že v našem sektoru žádný ¨karavan neparkoval a nebyl tedy důvod se kolem zdroje motat.S ulehčením jedu zpět za výpravou,která obětavě čeká na odpočívadle.Cesta zdárně ubíhá,ale je na nás vidět,že se nám už nechce moc šlapat a tu dnešní,poslední etapu už jen chceme v klidu dojet.Na dvou místech zažijeme uzavírku půlky silnice,kvůli opravám následků povodní,před Scuolem kopec skoropasso,takže se i zapotíme.Ve Scuolu poslední snímky s vláčkem,malý nákup a pokračujeme.Původní záměr hedat nocleh na divoko opouštíme,najdeme si vhodný kemp těsně před Landeckem a ráno jen dojedeme na vlak.Kotvíme v Prutzu,kemp pěkný,ale trvá než najdeme místo,jsou zde samé karavany.Platíme hned,aby jsme mohli ráno vyjet co nejdříve/24Euro 3os+stan/Stavíme jen Tonyho stan,tam se vejdeme ve třech,bágly necháme venku a schováme pod plachtu.Používáme luxusní koupelnu,horkou sprchu a v klidu večeříme.Vybalujeme jen nejnutnější veci na spaní a převlékáme se.Po večeři malá procházka městem,je divné zase po týdnu mimo městskou civilizaci,koukat do výloh a potkávat na protějším chodníku lidi.Chci mít dnešek zapsaný,tak za recepcí nacházím lavičku s blikající žárovkou a při jejím mdlém světle dopisuju dnešní den.Zítra toho už moc nezažijeme/když ovšem tedy nezaspíme!/ a poslední den už dopíšu v klidu uhánějícího expresu.Je čtvrt na deset,ještě zkouším zapnout mobil,jestli na mne vzpomínají příbuzní a jdu spát.Zítra už doma!
Bilance:96km
6.9.2005
V noci teplo,je přeci jen rozdíl,když spím sám,nebo se ve stanu tlačíme tři.Budík v šest,plán je odjezd v sedm.Do Landecku je to 14km z kopce.V pohodě balíme,snídat se bude až ve vlaku.Mám chuť na mlíko,ale vydržím to.Kus cesty po cyklostezce,ale nakonec stejně musíme na hlavní.Jsme v teplém oblečení na sjezd,ale je akorát,proto se snažíme moc nešlapat a nezpotit se zbytečně,ve vlaku se převlékneme.Po půl osmé jsme na nádraží,vlak je výchozí z Landecku,na Bregenz stále jen autobusová přeprava.Je to pro nás lepší,v klidu se naložíme,máme čas najít kupé a koupit snídani.V nádražní prodejně kupuji 2šneky s mákem a takový zapečený toast se šunkou,sýrem a ananasem.Dáváme si pytlíčky se snídaní do kupé a jdeme naložit kola,vyndavat se budou až v Linci.Vlak odjíždí včas,vyndaváme snídaně a já i MFdnes,kterou jsem si koupil v pondělí v Českých Budějicích,ale celou cestu jsem do ní nenahlédnul.Cesta ubíhá dobře,jen nás trochu ruší dva preláti,kteří přistupují v Innsbrucku a jsou docela hluční.O odéru ani nemluvím..snad vystoupí v Salzburgu.Přisedl si jeden civil a začali řešit otázky víry,střety náboženství,otázku cikánů po válce ve střední Evropě atd.Pak si jeden všimnul,že čteme české noviny,a tak se začalo víc mluvit o Česku a Češích a nakonec to skončilo tak,že Karlovi řekli,že je komunista.Považovali to za dobrý žert,ale bylo to samozřejmě trapné..už jsem měl na jazyku něco o fašistech.
Salzburg.Preláti vystupují a ten třetí civil si naštěstí přesedá jinam.
Linz 12.47h a za půl hodiny už do Prahy.
Budějice budeme ve čtyři,buď pojedu do Ražic vlakem,nebo do Písku na kole,ještě uvidím.Nakonec chytám zpožděný přípoj do Plzně,vystupuju v Ražicích a na kole to dorážím do Písku.Volám do Plzně,ale holky jsou asi na plavčáku.Vybaluju,plním pračku a pak honem do sámošky pro večeři.Sním na posezení plechovku sterilovaného hrášku a jdu na váhu-75kg,vypadá to,že jsem zhubnul 5kg.To zase bude řečí!
Končí zápisník,končí zážitky a pomalu končí i tenhle den.tak zase za rok,přátelé.A já už zítra do práce...
Bilance:32km
Fotodokumentace v rubrice Galerie !
Komentáře
Okomentovat