Oslabený tým a čekání na vnoučka.
Jezdíme už léta v partě,jak tři kovbojové po horských pláních.Muzika na letošní ročník mne napadla hned:The Good,The Bad,and The Ugly od Ennia Morriconeho.Kdo je kdo vyberte sami,každopádně toho ošklivého jsme letos nechali doma...
Stav tachometru: 4733km
Váha cyklisty: 76Kg
Váha kolo+výbava 42kg
1.9.2006
Dnes po půlnoci odjíždíme,letos jen dva,já+Karel.Karel ještě dnes řídí lokomotivu a protože by to už večer nestihnul do Úval pro kolo,tak jsme se dohodli,že přiveze kolo před směnou k mé babi do Vršovic,půjde do práce,po směně si k nám přijde pro kolo a společně pojedeme na vlak.Já jsem ještě během dne dokupoval jídlo,vyřizoval pojistku a celkově se věnoval stresu před odjezdem.Jedu už po tolikátý a je to horší a horší,kolo těžší a těžší.Navíc dcera Gábina je v porodnici,čekáme mimino.Nevím,jestli už odjedu jako dědek,nebo ne.Už mám v podstatě sbaleno,už to jenom ladím a čekám na Karla.Babi mi smaží obligátní řízečky na cestu a já přemýšlím,co letos doma zase zapomenu.Mám lety prověřený seznam na kusu papíru,jenom si vždy odškrtávám položky a takto příští rok znova.Počasí posledních dnů nic moc,zima a prší.V Alpách dokonce napadnul první sníh,tak nevím,jestli se v Mořici alespoň trochu ohřejeme.Jedeme zase vlakem do Landecku a podél Innu do Mořice,kde chceme objet zatím nezdolaná passa.Zpátky zpět přes Berninu do Livigna na 2 neznámá passa a přes Zernez zase domů.
V 7.00h jsme už v Summerau a odjíždíme do Linze na poslední přestup na IC do Landecku.Povídáme,hodnotíme a hodně se smějeme zážitkům z minulých výprav,které se samy derou na mysl.Vzpomínám na moji babi,jak se s námi večer loučila v předsíni.Dělala mi křížek na čelo,do ruky vtiskla 4 řízečky v alobalu a nakonec mi chtěla i po schodech pomáhat dolů s tím naloženým kolem.V Linci koukáme na řazení vlaku a nepříjemný šok!Místenky k sezení máme hned za lokomotivou,ale kola musíme dát do služebního vozu,který je až šestý za lokomotivou tzn.naložit kola a s veškerou bagáží běžet zpět na začátek vlaku.Peron je plný lidí,vykládají a nakládají se i jiná kola a čas ubíhá..Navíc nám zřízenec zprvu odmítá uznat rezervaci,ale my se nedáme.Běžíme zpět po již prázdném nástupišti,já to stíhám současně s hvizdem výpravčího,Karel je nucen nastoupit do nejbližšího vozu a pak se prodírat přeplněnými vozy do našeho vozu.Já stojím udýchaný na plošince,kolem nohou hromadu bagáže,kolem proudí davy hledající volná místa a Karel zatím nikde.Doráží Karel,před sebou hrne asi pět lidí a nachází naše místa.Samozřejmě obsazená.Musíme slušně vyhodit cestující,kteří nám zabrali místa a asi po 10min jízdy konečně sedíme a můžeme se celé situaci zasmát.Musíme vymyslet nějakou lepší taktiku na výstup v Landecku,máme na to 4hod.Sedím u okna,praží na mne sluníčko i přes sluneční fólie a začíná se hlásit únava.Z Prahy jsem ve vlaku nespal,vše se už leta řídí pravidlem,kdo dřív usne vyhrává,ten druhý hlídá..a já každý rok prohrávám.Teď mi ale začínají padat oči.Ještě jsem navíc nejedl,mimo bábovky v Budějicích.Kupé je plné a já se stydím vytáhnout řízky od babi.
Salzburg,zase plné nástupiště a všichni se snad hrnou k nám.Už mi kručí v břiše,budu muset překonat svůj přirozený ostych..
11.16h první řízeček,Karel svůj přirozený ostych překonal již před chvílí a při hledání šišky chleba,vytahuje z levé postranní brašny:
1x salám křemešník ve fólii
4x ostravské klobásy
trampské cigáro cca 40cm dlouhé
plastovou krabici obsahující rajčata,broskve,pár mrkví,celer na plátky,velký česnek,škrabku na brambory a struhadlo na parmazán.
Landeck 13.25h příjezd,převlékání se do sportovního na vyprázdněném nástupišti.Sháním WC,Karel zase levou ponožku a kolíčky na prádlo.Vyrážíme po známé trase,jede se docela dobře i s plnou zátěží.Myslíme na dnešní nocleh,vše je ještě otevřené.Za celnicí A/CH Martina cesta začíná stoupat a nohy ztěžknou.Kolem silnic žádné divoké kempování není dovoleno,tak se smiřujeme se stavbou stanu v kempu,hned první noc.Nakonec se i nohy smiřují s námahou,před Scuolem si to vyloženě užíváme,i když je už kolem 18.hod.Víme,že zde zakotvíme v kempu.V půl sedmé jsme v kempu,sluníčko ještě svítí,tak toho využíváme k rychlému postavení stanu,už dlouho teplo nevydrží.Po oblečení do teplého večeříme,hygiena ve sprše,pohoda.Nedaleko nás dva staří manželé se stanem a koly,ráno balí a s plnou bagáží odjíždějí,Před umývárnou pár slov,manželé Angličané jedou ze Ženevy do Salzburgu.Odjíždějí stejnou trasou,co jsme včera přijeli my.
Bilance:70km
2.9.2006
Balíme a odjíždíme z kempu,míříme k Zernezu,místo dalšího noclehu.Původní plán byl jet rovnou do kempu,ubytovat se a odpoledne nalehko vylet Flüelapass 2393m.Cestou plán operativně měníme,nechce se nám zase vracet z kempu zpět do Susch,kde cesta na Flüelu a Davos odbočuje.Řekli jsme si,že to zkusíme vyjet rovnou,natěžko s plnou bagáží a pak rovnou do kempu.Nevím,jestli to bylo moudré rozhodnutí,když by jsme znali předem,co nás čeká a nemine.Už se ale stalo,tak v Susch odbočujeme vpravo na Flüelu.Je stále hezky a nástup docela drsný.Trochu se to srovnalo,ale s tou bagáží to bylo nekonečné!!!Je to přes 14km 10-14%stoupání,místy jsem už nemohl,ale slezl jsem až ke konci,když Karel dostal křeč do stehna.Docela jsem kamarádovu indispozici uvítal a solidárně s ním tedy asi 500m tlačil.Zmátnul nás jeden falešný vrchol,ale výšková cedule,kiosk a restaurace byla až asi 1km dále.Tady jsme měli největší depku,kolem na svazích sněhové jazyky,počasí se valem zhoršilo,do kopce se mě tekl pot a přitom jsem se třásl zimou.Nehostinný kus země!Dorážíme na vrchol,okamžitě převléknout,kulicha pod helmu,zimní rukavice,koupit nášivku a chystáme se dolů.Začíná krápat,tak ještě pokřižovat a začínám sjíždět..naložené kolo si jede tu svou,brzdy jako by nebyly.Vrcholové serpentiny jsou za mnou,střední část mi dovolí občas pustit kolo,ale stejně párkrát stojím kvůli křečím v prstech.Dole je už větší teplo,s uspokojením sundaváme teplé svršky a pokračujeme po hlavní do Zernezu.Přijíždíme do známého kempu kolem půl sedmé,stan stavíme na jiném místě než minule.Večeře,hygiena atd.Ve stanu se pak chválíme za předvedený výkon,posílám pár esemesek,ale nakonec usínám dřív než Karel.Co se týče spaní,včera nic moc,ve stanu se jakžtakž vejdu na délku,ale matračka mi do rána vždy nějak podezřele ujde.Tady v Zernezu jsem usínal s rozepnutou bundou i spacákem,přece jenom je znát,že jsme o pár desítek metrů níže než ve Scuolu.
Bilance:68km
3.9.2006
Dnes máme odpočinkový den,na programu je jen klidný přesun do Kempu v Mořici.Vstáváme až kolem deváté,jsem docela rozlámaný.Večer hrozil déšť,ale naštěstí stan balíme suchý,protože ráno dokonce ani rosa.Do Mořice je to jen nezáživných 40km,stále proti větru a tak šlapeme i z kopce.V Mořici pár fotek u je
zera,ale už se těším,až odtud zase vypadneme do přírody.Kemp Silvaplana je obklopen borivicovým hájem,kde jsou mýtiny se zabudovanými grily a ohništi pro návštěvníky.Je jich několik na louce,s relativním soukromím.Bohatý Švýcar z Mořice si zde o víkendu může hrát na trempa.Počasí se lepší,bosky stavíme stan,pozdní oběd,pereme svršky.Natahujeme za stanem šňůru a jdeme do sprchy,aby jsme už nemuseli večer a pak už kolektivní volno.Potřebuji dopsat kroniku/opět dvoudenní skluz/,tak natahuju deku na sluníčko a píšu.Za hodinu je mi už na zemi zima,taky se mi už blbě píše,tak se oblékáme a jdeme udělat něco malého k večeři.Za chatkou,kde jsou sprchy a umývárny,je jídelní stan se stoly,el.vařiči a lednicí.Tak opět pojíme jako lidi,a ne na bobku,s koleny u brady a s vařičem za zády.Ušetříme i plyn na vaření,na elektrice je to za chvíli.vařím polévku,k tomu čaj s tatrankou od Karla. Dopisuju deník,nemám už dluhy.Když se přijede na poslední chvíli do kempu,za chvíli tma a ještě plno povinností,není hned na psaní čas ani někdy nálada.Plno věcí má samozřejmě přednost..pak si ale zpětně vzpomínej tři dny zpátky!
zera,ale už se těším,až odtud zase vypadneme do přírody.Kemp Silvaplana je obklopen borivicovým hájem,kde jsou mýtiny se zabudovanými grily a ohništi pro návštěvníky.Je jich několik na louce,s relativním soukromím.Bohatý Švýcar z Mořice si zde o víkendu může hrát na trempa.Počasí se lepší,bosky stavíme stan,pozdní oběd,pereme svršky.Natahujeme za stanem šňůru a jdeme do sprchy,aby jsme už nemuseli večer a pak už kolektivní volno.Potřebuji dopsat kroniku/opět dvoudenní skluz/,tak natahuju deku na sluníčko a píšu.Za hodinu je mi už na zemi zima,taky se mi už blbě píše,tak se oblékáme a jdeme udělat něco malého k večeři.Za chatkou,kde jsou sprchy a umývárny,je jídelní stan se stoly,el.vařiči a lednicí.Tak opět pojíme jako lidi,a ne na bobku,s koleny u brady a s vařičem za zády.Ušetříme i plyn na vaření,na elektrice je to za chvíli.vařím polévku,k tomu čaj s tatrankou od Karla. Dopisuju deník,nemám už dluhy.Když se přijede na poslední chvíli do kempu,za chvíli tma a ještě plno povinností,není hned na psaní čas ani někdy nálada.Plno věcí má samozřejmě přednost..pak si ale zpětně vzpomínej tři dny zpátky!
Zítra nás čeká výlet na nám neznámá passa Albula a Julier.Zítra tedy ještě jeden nocleh tady a pak zase putování s plnou přes Berninu do Livigna.
Bilance:42km
4.9.2006
Máme budíka na půl osmou,v deset chceme vyrazit,ale trochu se to zkomplikovalo už v noci.Bylo mi zima,pořád jsem se obracel a ráno byl vzhůru už po šesté.Celý rozlámaný jsem vylezl ven,stan v hlubokém stínu,všude rosa,nic příjemného.Asi 50m od našeho stanu vidíme takový pruh trávníku,kde už ale teď ráno svítí sluníčko a je sucho.V okamžiku jsme se rozhodli:Sundat igelit z kol,všechny věci ze stanu na něj,vytahat kolíky a s postavenou kopulí jsme přemístili stan na osluněné místo.Zpátky pro věci,zapíchnout kolíky a pak teprve oblékání a balení na cestu..ovšem na suchu a na teplém sluníčku,stěhování nás zdrželo jen chviličku,takže jsme vyráželi v 10.30h.Směrem na Celerinu a po cyklostezce na La Punt,kde začíná stoupání na Albula pass 2315m.V nenápadné vedlejší uličce stoupání začíná prudkým nástupem,kde serpentina střídá serpentinu.Po půl hodině dojíždíme cyklistku na silničce,zdravíme se a postupně se selé stoupání vzájemně vzdalujeme a přibližujeme,jak ona nebo my odpočíváme.Nakonec na cyklistku čekáme,fotíme se a vidíme se až pak na vrcholu.Je nádherně.pár mráčků a fouká teplý vítr.Dojídáme a asi po půl hodině dorážíme na vrchol.Jelo se nádherně,krušný začátek je zapomenut,na vrcholu klasika..cedule,jedna budova s prodejnou suvenýrů a malé bistro.Lidi se sluní,pár motorkářů,ale víc cyklistů,všichni na silničkách.Kupuju nášivku do sbírky,loučíme se s naší novou známou a vracíme se dolů.Je nádherné teplo,vítr nestudí ani ve sjezdu,brzdím,ale užívám si to.Chtěl bych si to tady ještě někdy vyjet,je to jedno z nejhezčích stoupání,co jsem kdy zdolal.Po hlavní do Mořice,neb nás čeká ještě Julier pass 2284m.Za naším kempem v Silvaplaně zase taková nenápadná odbočka vpravo s cedulí Julierpass a ještě horší nástup,než ráno na Albulu..4km stoupání 14%,ale pak už v pohodě.Pšes passo vede silnice na Chur,tak si silničáři dali záležet a silnici postavili dostatečně širokou i na autokary a větší vozidla,tak se i nám jede dobře.Vrcholové km nejsou žádné kruté serpentiny,ale spíš táhlé stoupání s občasnou zatáčkou.Na vrcolu fotíme,ale nakonec jsem trochu zklamán,v kiosku nemají žádnou nášivku na brašny,to je smůla!Mám dnes jenom tu z Albuly a tu včerejší,krví zaplacenou,z Flüela passu.Zítra bude cestou Bernina,ale tu mám už dávno,tak snad až na výletech z Livigna něco nového seženu.Míříme dolů do kempu a já cítím,jak mne pálí spálený nos.Večerní hygiena apohled do zrcadla mne o tom přesvědčuje.Mažu se tedy Indulonou na noc,ale už je asi pozdě.V Silvaplaně se dostáváme do Mořice po krásné cyklostazce podél dvou jezer,lesy a loukami.Borovým lesem vyjíždíme přímo u kempu.Ještě si užíváme půlhodinku sluníčka,večeře a odpočinek.Počasí drží a přitom nám říkala cyklistka na Albule,že minulý týden tady bylo -4 a na passech náhle napadnul sníh.Zase jsme si vybrali dobrý termín na tradiční akci!Po večeři půl hodinky deník,Karel luští sudoku a podle výrazu,je taky moc spokojený s dnešními úspěchy.
Bilance:79km
Albula pass 2315m.
Julier pass 2284m.
Setkání se sympatickou cyklistkou,krásný den,spálený nos.Plno zážitků a jen jedna nášivka.
5.9.2006
Ráno zapínám mobil a dlouho očekávaná zpráva je tu:Máme prvního vnoučka!Ledová noc je zapomenuta,oznamuju to světu kolem a mám chuť vyhlásit dnes volný den,jak mi to radí v esemesce Tony,zvláště když zjišťujeme,že máme proti původnímu plánu 1den k dobru.Nakonec se shodujeme ,že budeme pokračovat v původním plánu t.j.přesunout se do kempu v Livignu na další dvě noci a zdolat dvě nová passa.Sluníčko pere od rána,tak nespěcháme a sušíme stan.Turisté z karavanů už většinou odešli na tůry a pár důchodců se již sluní ve skládacích lehátkách.Jedeme přes Mořic,Pontresinu a blížíme se k Bernina passu.Při jízdě je znát,že už zase jedeme s plnou zátěží,proti včerejšku znatelný rozdíl k horšímu.Nebojím se stoupání na Berninu,jel jsem ho několikrát,horší pro mne vždy bylo až náslrdující passo Forcola di Livigno.Sjede se z Berniny dolů k švýcarské celnici,kde se cesta dělí na pravý směr do Poschiava a Tirana a cestu vlevo,kterou se dáte do Livigna.Ovšem musíte nejdříve překonat hraniční hřeben k italské celnici na vrcholu passa.Cesta hned stoupá,silnice je zaříznutá do skály a člověk tu celou hrůzu vidí přímo nad sebou.Silnice je docela úzká,navíc provoz nahoru a dolů.Dole jsem trpěl,ale nakonec jsem byl na vrcholu dokonce dříve,než jsem čekal.Foukalo proti,tak jsem se skoro nezpotil.Na celnici koupit pohled,oblékám jen vestu a jedu bez rukávů,je stále teplo a nejsem propocený.Sjezd je jen pár serpentin a pak 6km táhlého klesání s občasnou zatáčkou.Livigno samotné nic moc,jedna silnice s provozem a ubytováním po obou stranách.První kemp je na začátku od passu,ale zdá se nám to zbytečně daleko od výpadovky na Bormio.Míjíme druhý kemp,taky se nám nezdá.Třetí kemp byl ovšem vrchol:vše vydlážděné,samé karavany,neóny na správní budově a docela neochotná recepční.Vracíme se hned k prostřednímu kempu a jsme nakonec velice spokojení.Travnatá plocha na stany,klidné místo stranou a nakonec i umývárny s místností pro mytí nádobí atd.kde jsou i stolečky,kde se dá pohodlně jíst.Večeříme,připíjíme do Plzně nově narozenému cyklistovi a já dopisuju deník.Je už devět hodin,zítra těžký den,dvě passa.
Bilance:65km
Passo Bernina 2350m
Passo Forcola di Livigno 2315m
Opět krásný den a dřina,ale vše na počest nového občánka,který se dnes narodil.
6.9.2006
Po snídani se balíme na výlet,ale stan už je na slunci,tak se to hned balí a obléká lépe.Nevíme,co nás dnes čeká,na pořadu jsou dvě nová
passa směrem z Livigna na Bormio,a to v pořadí passo d'Eira 2208m.a hned následující passo Foscagno 2291m.Cesta z Livigna stoupá lesem a pod vymýcenými úseky,kde jsou zabudované sloupy a natažená lana kabinkové lanovky do lyžařského areálu.Než jsem se nadál,tak jsme na prvním passu.No,passu..cedule žádná,v kiosku výšivky nevedou,tuším dnes v tomto směru zklamání.Fotíme následující serpentiny na passo Foscagno,vše je krásně jak na dlani:teď 2km klesání vesničkou,následuje 200m galerie a hned 14% stoupání na další vrchol.Balíme se,ještě jednu fotku,zjišťuji,že mám ve foťáku vybité baterky.Nevadí,před odjezdem jsem si koupil nové,nabíjecí a u babi nabil.Jenže v brašně nejsou a já se jen těžce smiřuji s faktem,že jsem je asi u babi i nechal.Babi má nabité baterky do foťáku,já zase foťák bez baterek.Nechtěl jsem tahat nabíječku,tak to teď mám.Zklamaný sjíždím dolů,následuje hned stoupání v otevřené krajině a já dostávám,navzdory ztrátě baterek,lepší náladu,protože je tady krásně,jako minule na Albule.Vyjíždíme v pohodě,před celnicí to otáčíme,v kiosku marná sháňka po nášivkách.Za celnicí už silnice prudce klesá,jsou vidět galerie a serpentiny vedoucí hluboko dolů,do Bormia.Tam ale až jindy.Na passu opět žádná obvyklá cedule s výškou,tak se alespoň fotíme u provozní budovy cestářů,kde je název passa i s výškou 2291m.Zalézáme do okolních skal,na slunci obědváme a pak se v teplém větru vracíme dolů.Po opětovném projetí galerie musíme zase vystoupat na passo d'Eira.Mám nějakou formu,tak tahám docela pilu,a i když mne předjelo pár profíků,kteří tady často trénují,tak to bylo až těsně pod vrcholem..hezky jsem je v tom krpále povozil!Pak už jen krásný sjezd dolů a jsme zase doma,v Livignu.Nakupujeme cestou pár potravin,láhev červeného na oslavu a šup do kempu.Jdu prát dres,hygiena a ještě využijeme sluníčko na sušení a chvilku opalování na karimatce.Pouštím se do psaní deníku,doplňuji tekutiny a zpětně si promítám dnešní výlet.
passa směrem z Livigna na Bormio,a to v pořadí passo d'Eira 2208m.a hned následující passo Foscagno 2291m.Cesta z Livigna stoupá lesem a pod vymýcenými úseky,kde jsou zabudované sloupy a natažená lana kabinkové lanovky do lyžařského areálu.Než jsem se nadál,tak jsme na prvním passu.No,passu..cedule žádná,v kiosku výšivky nevedou,tuším dnes v tomto směru zklamání.Fotíme následující serpentiny na passo Foscagno,vše je krásně jak na dlani:teď 2km klesání vesničkou,následuje 200m galerie a hned 14% stoupání na další vrchol.Balíme se,ještě jednu fotku,zjišťuji,že mám ve foťáku vybité baterky.Nevadí,před odjezdem jsem si koupil nové,nabíjecí a u babi nabil.Jenže v brašně nejsou a já se jen těžce smiřuji s faktem,že jsem je asi u babi i nechal.Babi má nabité baterky do foťáku,já zase foťák bez baterek.Nechtěl jsem tahat nabíječku,tak to teď mám.Zklamaný sjíždím dolů,následuje hned stoupání v otevřené krajině a já dostávám,navzdory ztrátě baterek,lepší náladu,protože je tady krásně,jako minule na Albule.Vyjíždíme v pohodě,před celnicí to otáčíme,v kiosku marná sháňka po nášivkách.Za celnicí už silnice prudce klesá,jsou vidět galerie a serpentiny vedoucí hluboko dolů,do Bormia.Tam ale až jindy.Na passu opět žádná obvyklá cedule s výškou,tak se alespoň fotíme u provozní budovy cestářů,kde je název passa i s výškou 2291m.Zalézáme do okolních skal,na slunci obědváme a pak se v teplém větru vracíme dolů.Po opětovném projetí galerie musíme zase vystoupat na passo d'Eira.Mám nějakou formu,tak tahám docela pilu,a i když mne předjelo pár profíků,kteří tady často trénují,tak to bylo až těsně pod vrcholem..hezky jsem je v tom krpále povozil!Pak už jen krásný sjezd dolů a jsme zase doma,v Livignu.Nakupujeme cestou pár potravin,láhev červeného na oslavu a šup do kempu.Jdu prát dres,hygiena a ještě využijeme sluníčko na sušení a chvilku opalování na karimatce.Pouštím se do psaní deníku,doplňuji tekutiny a zpětně si promítám dnešní výlet.
Bilance:40km
Passo d'Eira 2208m.
Passo di Foscagno 2291m.
P.S.Všechno vyprané stačilo uschnout,i když slunce fychle zašlo,tak jsme sbalili jídlo a šli večeřet.Máme výbornou večeři:Capsulla Rosso 2004,místní bagetky,tuňákové filety,česnek,zmrzlinu.Jsme v trochu povznesené náladě,těžká kolena,ale to tím těžkým vínem.Plkáme dlouho do noci a smějeme se jak blázni..
7.9.2006
Na tomto kempu je snad nejlepší to,že plocha na stany je na volné louce,nestíněná žádnými stromy a poměrně brzo ráno je stan na plném slunci.Vstává se nějak radostněji,tráva rychle vysychá a můžeme balit hned venku.Snídám vločky s mlékem,dělám si něco na cestu,platíme a zvolna projíždíme městem.Dnes se přesuneme podél Lago di Livigno,po pobřežní 13km silnici až k italské celnici,která stojí před přehradní hrází a je zakončena 4km tunelem na švýcarskou stranu hranic,do území národního parku Val Müstair.Cestu kolem jezera známe víc,než důvěrně.Jeli jsme zde již několikrát,ale stále si to tady po cyklisticku užíváme.Přejíždíme přehradní hráz z budkou výběrčího mýtného za průjezd tunelem.To ale platí pro motoristy,pro nás ne.Platí pro nás ale jiné pravidlo a to,že provoz je jednosměrný,řízený semafory v určitém časovém intervalu.Po hrázi přijíždíme k ústí tunelu a musíme čekat,máme červenou a jezdí se ze švýcarské strany.Za námi se řadí tři motorkáři a asi čtaři auta.naskočí zelená,tak pouštíme všechny před sebe a pak vjedeme do té černé díry.Tunel klesá dolů na švýcarskou stranu,z italské se tedy jede lépe,ale dnes jsem zvláště spokojený.Provoz byl tak slabý,že nás nedohnalo žádné auto,nemusel jsem pouštět motorkáře a poslouchat ten strašný řev motorů.Ono stačí,když se občas zapnou ty obrovské kruhové větráky na odvod výfuk,plynů..to máte dojem,že vám utrhnou uši a ještě vás to chce svléknout z dresu.Jedu tedy hezky středem tunelu,vzadu blikačku,vůbec nešlapu a stejně se řítím do Švýcarska čtyřicítkou.Tunel je skoro rovný,v dáli vidím takové světýlko jak špendlíkovou hlavičku,to je ústí tunelu.Už rozeznávám frontu motoristů čekající v protisměru a pak najednou záblesk oslepujícího světla,jak člověk vylétne na švýcarské straně ze tmy na plné slunce.Před vjezdem do tunelu jsme se oblékli,uvnitř je chladno,voda občas stéká ze stěn,ale tady venku hned vše dolů a užívat teplo a slunce.Celníci si nás vůbec nevšímají,tak vlevo a po známé silnici vzhůru na Zernez.Cestu známe,stoupá v táhlých serpentinách,aby se pak v prudkých zatáčkách řítila dolů k Zernezu.Pokračujeme do Scuolu,do kempu,kde jsme strávili první noc naší cesty.Stan stavíme skoro na stejném místě,jako minule.Vidíme pár známých,které jsme viděli cestou,je tady Jana z Mořice a zítra přijede se stanem cyklista,se kterým jsem mluvil v Livignu a doporučoval mu některé trasy.Zdravíme se s Janou,a když se dovídá,že tu budeme ještě 2dny,tak navrhuje cyklistický výlet.Souhlasíme a jak uvidíme dále,udělali jsme dobře.Brzy je zima,jdeme spát.
Bilance:68km
8.9.2006
V noci mi není zima,ale začalo pršet a pršelo dost.Že by byl výlet ohrožen?Ráno se válí mlha,vrcholky kolem nejsou vidět a nálada na bodu mrazu.Nakonec vyjíždíme tedy ve třech,takovou kroucenou asfaltkou nad kempem-cíl vesnice S-charfv údolí Val Scharf.Za 10min z nás leje,protože silnice stále jen a jen stoupá ve vražedných vracečkách kolmo vzhůru.Za chvíli se před sebou už ani nestydíme a jenom funíme,plivema a utíráme pot.Snažím se jet první a svoje obvyklé tempo abych se neunavil,ale nějak to nejde.Vyjeli jsme rovnou z kempu a bez rozjetí,rovnou takvá dřina.Naše kolegyně má na horském kole lehčí převody,ale my zase natrénované dvoutisícovky.Cesta na vrchol mizí z lesa a jedeme obrovským kaňonem řeky Glenga stále vzhůru.Vypadá to jako na Piavě,ale 5x delší.Před vesnicí S-charf obědváme a přes náměstí,kde končí silnice a obrací místní autobus,pokračujeme po turistické,šotolinové cestě do údolí Sesvena.Jana už toho má dost,každou chvíli vyhrožuje,že končí,ale nakonec pokračuje ještě kus s námi.Jsme v obrovském údolí,sevřené ze všech stran horami.Jsme v 1900m.a stále stoupáme.Podle turistického značení s překvapením zjišťujeme,že cesta vede až na vrchol Pas da Castainas 2251m.který jsme zdolali pěší tůrou i s Tonym minulý rok,ale z opačné strany,z našeho kempu v Tschiervu!Jana to obrací zpět do Scuolu,chválíme ji za výkon,uvidíme se u společné večeře večer v kempu.My pokračujeme až na konec cesty,na osamělou usedlost Alp Astras 2135m.postavenou v roce 1934.Jedna obytná budova,chlévy,pár dřevěných stolů pro turisty a cesta končí prakticky před upravenou kupou hnoje na dvoře.Za statkem už jen pěšina a cca 50min na vrchol.Karel trochu fotí,užíváme sluníčka a posilujeme se na cestu zpět.Z náhorní roviny do skal,podél horské řeky sjíždíme zase do modřínového a borovicového lesa,v teplém slunci je stále cítit pryskyřice.To by Tony koukal na tu krásu kolem!Lituju,že tu letos není s námi.Teď už vím,že příště ve Scuolu 2noci a udělat si tento výlet znovu,a až na vrchol Pas da Castainas!!!Projíždíme lesem do S-charlu a pak zase pár kilometrů kaňonem Glengy a vystoupat pár set metrů nad náš kemp.Dlouhý sjezd lesem,zatáčka stř
ídá zatáčku..jak se nám to ráno nechtělo šlapat!Přijíždíme do kempu a naše nová známá nás zahambuje:přijela o dost dříve,stačila dokonce nakoupit a tak se po koupeli scházíme u našeho stanu a pořádáme na oslavu společnou večeři.Zase tu nemáme stolečky a židle,tak polosedě,pololeže večeříme,povídáme a končíme den.Dobře jsme se pobavili,my ráno odjíždíme do Landecku,Jana autem přes Innsbruck do Ingolstadtu,kde pracuje.Ráno se loučíme,pomáháme sbalit stan a pak už jen přání šťastné cesty.
ídá zatáčku..jak se nám to ráno nechtělo šlapat!Přijíždíme do kempu a naše nová známá nás zahambuje:přijela o dost dříve,stačila dokonce nakoupit a tak se po koupeli scházíme u našeho stanu a pořádáme na oslavu společnou večeři.Zase tu nemáme stolečky a židle,tak polosedě,pololeže večeříme,povídáme a končíme den.Dobře jsme se pobavili,my ráno odjíždíme do Landecku,Jana autem přes Innsbruck do Ingolstadtu,kde pracuje.Ráno se loučíme,pomáháme sbalit stan a pak už jen přání šťastné cesty.
Bilance:46km
Alp Astras 2135m.
9.9.2006
Ráno se nám nechce moc vstávat,stan ve stínu,všude kolem rosa.Jana už balí,pomáhám jí sbalit stan a nandat kolo do Fabie.V půl desáté se začínáme trochu dostávat do obvyklého tempa a vše se schyluje k odjezdu.Dnes nás čeká jen přesun do Prutzu,kde v kempu strávíme poslední noc.Je to asi 60km,tak se nemusíme honit,navíc je to skoro pořád z kopce.Ve městě ještě kupuju poslední nášivku a pak se pozvolna vydáváme na cestu.Pořád je hezky,už to říkám poněkolikáté,ale letos jsme to s počasím opět vyhráli.Přijíždíme do Prutzu,u kempu koukáme přes plot,na našem bývalém místě zase samé karavany,tak se rozhodujeme,že už rovnou dojedeme do Landecku.Je to už jen 14km a máme času dost.Ráno bude více času na balení a taky jistota,že se nám cestou z Prutzu nic náhlého nestane a my nestihneme zajištěný vlak.V Landecu prohlížíme 2 kempy,ale nakonec se vracíme do toho prvního/ke kterému se budeme v následujících letech ještě několikrát vracet/,který byl první na ráně.Je tady klid,rodinný podnik,pár karavanů a krásné místo na stan ve vzrostlé zahradě.Je sice u rušné silnice,ale na břehu hučícího Innu,který vše přehluší.Navíc pro nás strategicky výhodně posazený,jen 2km od nádraží.Hned vybalujeme,stavíme stan..i když bych dnes nejraději to stavění a zítřejší bourání vynechal a vyspal se klidně někde na lavici..a naposledy večeříme z našich zásob.Ještě před setmění dopisuju kroniku a tma nás nakonec vyhání do místní klubovničky,kde vše doděláváme.Já deník a Karel své výstřižky.Spát jdeme před devátou.
Bilance:70km
10.9.2006
V noci se spí krásně,je mi teplo,jse přece jenom o dost níže.Nemám ani teplou bundu a kulich je už taky někde zabalený.Máme budíka na půl sedmé,ale jsem vzhůru na šestou.Převaluju se,ne zimou nebo nepohodlím,spíš se bojím přispat,aby jsme nezaspali a neujel nám vlak.Definitivně nás zase probírají zvony z místních kostelů v okolí.V šest začnou odbíjet ty velké a do toho střídavě zvonkohra z těch menších.Snídat budeme zase až ve vlaku,už se těšíme na chutné výrobky z nádražní pekárny.Balíme v klidu,jsme první vzhůru,kemp ještě spí.Odjíždíme za 10min osm,vlak nám jede v 8.35h,na nádraží 2km jízdy.Výtahem se svezeme na třetí nástupiště a spekulujeme,kde asi zastaví služební vagón,kvůli nakládce našich kol.Koukáme na ceduli s řazením vlaků a s uspokojením zjišťujeme,že letos máme místenky hned vedle služebního vozu!Nebudeme muset utíkat až na konec vlaku,jako při odjezdu z Lince.Vlak přijel včas,nakládka proběhla v klidu,nástupiště je prázdné,nastupuje jen asi pět lidí.V našem kupé sedí nějaká zmalovaná čtyřicátnice a nechce uvolnit naše hezká místa u oken,Když jí ned hlavu začneme skládat všechny naše bágly,tak se konečně sebere a uráženě odchází jinam.V Imst-Pitztalu vidíme,že ji ve vedlejším kupé,zvedli ze svých míst zase jiní cestující s místemkou.Snídáme konečně zapečené tousty s ananasem,jsme sami v kupé,ale za půl hodiny z Jenbachu už máme plný stav.Musím se zmínit o situaci při našem odjezdu z Landecku,která mohla velice ovlivnit náš návrat na rodnou hroudu.Sedíme,jíme,Karel ve směru jízdy a sluníčkomu svítí do očí.Karlík chce stáhnout žaluzie,natahuje ruku,chápe se držadla..a tady technická vsuvka:naše vagóny mají záchr.brzdu jen nad vchodem do kupé,ty rakouské i nad oken.sklem.Je zde i lišta žaluzie...svaly se napínají,Karlík se natahuje,ale pak ho zarazí nezvyklý tvar držadla.Karel pouští držadlo,bere si brýle a čte slova:Záchranná brzda/v němčině/!!Karel ztěžka dopadá zpátky na sedadlo,otírá si pot z čela a něco si mumlá.Hodinu je bílý jako smrt a své oblíbené sudoku luští raději ve slunečních brýlích.Šok z přestálého otřesu mu vydrží až do Innsbrucku,kde se mu trošku začíná vracet barva do tváří a lepší nálada do mysli.
10.15h Kufstein,Komplikace s místenkami v našem kupé,část osazanstva se vyměnila.Další stanice za hodinu Salzburg.Karel už má svou zdravou barvu a dvě vyluštěné sudoky.Jedeme peážní tratí přes Německo a tak se hlásí německý operátor T-Mobile,že mezi 15-16hod nabízí Happy hour na posílání esemesek za 5kč..dobrá nabídka,ale v tu dobu už budu v Budějicích.Sluníčko pálí,u okna je vedro už i mně,klima moc nestíhá.
11.29h Salzburg
12.50h Linz-vystupujeme a přecházíme na třetí nástupiště,náš vlak pokračuje na Vídeň.My se naloďujeme do spěšného,bagáž nemusíme sundavat,je zde místo na kola,kde si je sami hlídáme.
Čekáme v Rybníku na přípoj,tak si jdu pro vodu.Odjíždíme s 10min,ale prý budou v Budějicích všechny přípoje čekat.
16.05h Budějice.Loučím se s Karlíkem a každý běžíme na jiné nástupiště,já na Plzeň,Karel do Prahy.Vlak je nacpaný,každý nadává ,že se pletu na představku pro kola s bicyklem.Vítejte v Česku !Nikde ve světě se se člověk nesetká s takovou mírou netolerance jako u nás.
18.15h Plzeň.Podařilo se mi vyrvat kolo z vlaku a jedu domů.Doma se střídají návštěvy u maminky jak na běžícím pásu,jedny příbuzné potkávám hned u vrátek.Přivítání a hned taky letím nahoru podívat se na Gábinku a mého prvního vnoučka.Jsem zase doma.
Bilance:váha při příjezdu 78kg
Překonaná passa:
Flüela pass 2393m.
Albula pass 2315m.
Julier pass 2284m.
Bernina pass 2330m.
Passo Forcola 2315m.
Passo d'Eira 2208m.
Passo Foscagno 2291m.
Passo Alp Astras 2135m.
Bohatá fotodokumentace v rubrice GALERIE !
Komentáře
Okomentovat