SeniorTour Bernina 2007

Dědky kosí zranění...

---

Na letošní cestě jsme s Tonym zažili všechna roční období v instantní formě.Sníh,déšť,vítr a mráz,dva dny dokonce slunce.Jako doprovod se bude asi hodit Vivaldiho Čtvero ročních období,ale aby jsme zase navypadali jako z cukru,tak jsem chtěl kvůli Tonymu uvést rockovou úpravu Čtvera ročních období v podání kytaristy Joe Satrianiho.A klasiku že si necháme na příště.Bohužel na YouTube jsem ji nenašel,tak alespoň hodnotnou náhradu stejného interpreta:Always with you,always with me.Dobrý poslech..

Počáteční stav tachometru….5346km

Váha těla při odjezdu………….80kg

Prolog

Když jsme minulý rok začali plánovat s Karlem letošní ročník,tak jsme se usnesli,že trasu pojedeme úplně stejnou,abychom ta neznámá místa a neprojetá passa umožnili i Tonymu,který s námi minulý rok z rodinných důvodů nejel.Trasa byla stejná,čas odjezdu tzn.první týden v září je po léta stejný,tak jsme se mohli jen těšit.Pak zasáhl osud:na jaře oznámil Karel,že má natrženou achilovku,prognóza na září nejistá.Začátkem dubna jsem se vracel z noční domů a cestou před pražským Hl.nádražím mě pokousal volně pobíhající pes na levém lýtku…druhá jobovka.Achilovka se časem zahojila a mé lýtko již zdobí jen slušivá jizva,infekční následky žádné.Ale osud se nedal:v půli června Tony,na nevinném cyklovýletě havaroval a při pádu na Labské navigaci si způsobil tržnou ránu na levém lokti.Následkem nedostatečné lékař.péče v Brandýské spádové nemocnici se sešitá ranka ošklivě zanítila a přinesla komplikace.Silou vůle,zlepšenou pooperační péčí a v neposlední řadě i péčí psychologickou a čistě hřejivě mateřskou a rodinnou,se Tony dokázal vrátit zpět do týmu pro zářijový týden.Ale kurva osud zasáhl naposled a v nejnevhodnějším termínu:14dnů před odjezdem oznámil Karel,že naštíplá klíční kost znemožňuje jeho účast v letošní Senior Tour Bernina 2007!!!!!!

Tým tedy odjíždí nekompletní,ale s o to větší odhodláním splnit vytčený úkol.

1.den 3.9.2007

Pha 00.24h odj.Č.Budějice-Linz-Landeck 13.24h příj.

Ve 14.00h na kole z Landecku směr Scuol na vlak do Mořice.Počasí dobré,naše výkony slabší,těžká etapa.Na nádraží ve Scuolu cca 65km,přijíždíme v 18h,začíná pršet.Vlakem odjíždíme v 18.34h,sníh s deštěm celou cestu.Přestup v Samedamu,ani v jednom vlaku nepřišel průvodčí,ve vlaku ze Scuolu jsme v oddíle pro kola,ve vlaku ze Samedamu narvaný na představku i s brašnama,průvodčí nás uviděl z druhé strany vagonu a radši si sednul a nepřišel.Do kempu Silvaplana v Mořici přijíždíme za tmy a deště,recepce samozřejmě zavřená/do 19h/.Stavíme stan,svítí nám soused baterkou.Sníh s deštěm celou noc,je mi děsná zima na tělo,na nohy kupodivu ne.Převaluju se každých 5min.

Bilance:na kole 65km,vlakem 77km.

2.den 4.9.2007

Vstáváme v půl desáté,počasí hrozné,prší,zima.Není kam spěchat,děláme kvůli počasí volný den.Ve 12.45h vlak.výlet do Tirana a na otočku zpět.Fotíme,fotíme a kocháme se.V Tiranu a okolí docela pěkné počasí.Zpět v Mořici v 18h a pěšky do kempu.Padá snížek a fouká čím dál tím silnější vítr.V noci opět očistec,převaluju se jak medvěd brtník před jarem.Ten však hlady,já zimou.Podle šelestu na stanu víme,že krupice padá celou noc.Ráno -2C,bílo.Doklad foto.

Bilance:na kole 0km,vlakem 126km.

3.den 5.9.2007

Dnes podle plánu 2 passy:Albula a Julier pass-nepřichází v úvahu !Rozhodujeme se zbaběle utéci do Itálie,ještě nevíme kam,to počasí v Tiranu nás nalákalo.Odjíždíme z kempu v 11h,pojedeme opět vlakem,ale jen na Ospizio Bernina 2238m a na kole přes passo Forcola di Livigno 2315m do kempu v Livignu,kde doufáme v lepší počasí.Lístek pro kolo z Mořice na Ospizio Bernina stál 6,20F.Z Mořice odjíždíme ve sněhové přeháňce,moc lidí venku nekorzuje,když tak jen v kloboucích,zimních bundách a kloboucích.Čím stoupáme výš,tak sněhu kupodivu ubývá,silnice jsou dokonale suché,ale fouká šílený vítr dolů údolím do Mořice.Vystupujeme na Bernině,vytlačujeme kola od zastávky na silnici,u vrchol.cedule se ani nefotíme a sjíždíme 4km serpentinami dolů do sedla,kde začíná vražedné stoupání na Forcolu.Začíná opět poletovat sníh,ale za chvíli si připadám jak ve větrném tunelu,šílený vichr proti nám,jehličky sněhu do tváře,hrůza !Chvílemi jsem se bál,že mne to sfoukne ze silnice,tak slézáme a tlačíme až na vrchol tj,cca 4km.Sjíždíme dolů z passa,silnice nahoře už není suchá,místy navátý sníh,opět se docela bojím.Před Livignem už silnice dobrá,ale ten vítr..!V kempu se zapisujeme,delší dobu se rozhodujeme kde postavit stan,nikde závětří,vítr nám bortí pruty.Nakonec dokonce přenášíme postavený stan na jiné,snad příhodnější místo.jdeme se najíst a na procházku…je to nic moc.Livigno je dlouhatánská vesnice s jednou hlavní silnicí uprostřed,bez chodníku,se silným provozem.Na zpáteční cestě již jdeme po cyklostezce podél řeky až do kempu.Hygiena a v půl deváté sedáme v jídelně k psaní deníčku,esemesky atd./jak vidíte,tak to letos flákám,ale je to tím,že není zatím žádná pohoda na psaní,ani čas a místo/.

Bilance:na kole 25km,vlakem 18km.

4.den 6.9.2007

Dnes nejstudenější noc -6C,bylo mi hrozně.Tony si spokojeně chrápinkal ve své spacáku z Teska a já mrznul jak zvíře.Vstávám v devět a Tony překvaoivě oznamuje,že moc nespal,že mu byla v noci zima na nohy..a taky,že spal poprvé v lyžařských rukavicích.venku stále fučí,ale nesněží.Pak obvyklý ranní rituál:hygiena,klidná snídaně v jídelničce,je to zase lepší,že je člověkv suchu,než třeba v tom jídelním stanu v Mořici,kde t
o stále profukuje.Děláme si svačinu na cestu,v poledne chceme na passo d'Eira 2208m a passo Foscagno 2291m.Není to daleko,tak vyrazíme v poklidu.Pořád doufáme v lepší počasí,ale je stále zima a hrozný vítr profukuje údolím..a to jsem se chtěl letos na cestě ještě trochu opálit!Fotíme ze stanu zpátky ke Švýcarsku,kde se mezi mraky občas objeví modrá obloha,ale jenom cípeček,než silný vítr přižene oblaka a nebe je opět zase šedivé a těhotné sněhem..hergot,básnický obrat,co?Jsme po jídle,dopíjím čaj a trochu píšu,abych toho neměl večer moc.Vyjíždíme v půl jedenácté,opět silný vítr,kupodivu jen oblačno a ve stoupání dokonce svítí do zad studené slunce, takže se zbavujeme zimních bund a jedeme "jen" v dlouhých dresech a kalhotách.Stoupání cca 10% je jen 7km do Trepale, pokračujeme s přestávkou na pár fotek.Dva km prudký sjezd roztaženou vesnicí skrz otevřený tunel a hned 14% stoupání na dnešní cíl,passo di Foscagno 2291m.Já tu byl minulý rok s Karlem,Tony je tu poprvé,líbí se mu tu velice.Stoupání se ke konci zlidšťuje a jsme za chvíli nahoře.Silnice dále pokračuje prudce dolů,38km serpentin,plno tunelů a galerií až do Bormia.Sjíždíme pár set metrů za celnici,fotíme údolí a v hotýlku,kde jsme jedinými hosty si dáváme 2x presso za 0,90euro jedno.Musím ale vysvětlit,že ten hrníček je jak náprstek na šití.A navíc mi to vůbec nechutnalo,mám radši instant půl na půl se smetanou.Když si to tady předříkávám nahlas,tak se Tony zase obrací v hrobě,protože on má zase rád klasiku a nenávidí instant.Ale holt jsme vyzkoušeli ty manýry profíků,kteří si dávají během tréninků a před závody těch náprstků dokonce několik.Platíme a odjíždíme,počasí se opět zhoršilo,vyjíždíme těch pár set metrů zpět na passo a hned se spouštíme dolů.Opět silný protivítr,klesání 14% a přitom mě to zastavuje nebo se dokonce snaží rovnou vyhodit v zatáčce ven ze silnice rovnou do propasti.Cestou menší svačinka a už nás čeká posledních 7km klesání domů do Livigna.Cestou se zastavujeme v malém krámku,kupujeme domů lahvinku sicilského Nero d'Avola 2003,Tony chleba a tuňáka.Teď sedíme v jídelně,jsme po sprše,popíjíme,povídáme a je nám dobře.Zítra asi přesun do švýc.Tschiervu k našemu kempu s bazénkem a uvidíme dál,máme vlastně den k dobru,protože jsme vynechali etapu na Albulu a Julier pass.Je jenom 19h,jsme v pohodě a nechce se nám spát,tak jdeme ještě za světla na procházku.

Bilance:35km

5.den 7.9.2007

První noc,kdy mi byla zima jenom k ránu!Ale bylo to taky určitě tím,že večer konečně ustál vítr a šli jsme spát kolem jedenácté za úplného bezvětří.Nabalil jsem se jako obvykle:

Od spodu 1.lyžařské podkolenky

2.krátké spodky

3.dlouhé spodky

4.dlouhé cykl.kalhoty se šlemi

na horní polovinu:

5.Moira s krátkým rukávem

6.Moira s dlouhým rukávem

7.Moira vpředu s neprofukem

8.Moira rolák

9.zimní bunda cyklistická

na hlavu: 10.kukla

11.navrch kulich

na ruce: 12.lyžařské rukavice

Pár oblečků ještě v brašnách mám,ale to bych se už ve spacáku neotočil.Takto jsem opět ulehl,bylo mi teplo,ale spánek nepřicházel.Ještě v půl druhé jsem se díval na hodinky.Na jednu stranu jsem byl zklamaný z toho,že když se konečně můžu trochu vyspat,tak se mi nechce/byl jsem pořád nabuzený z těch zážitků přes den,pořád si to přehrávám,pořád a pořád/a navíc jsem toho na druhou stranu zas tak moc nelitoval,protože jsem díky této nespavosti získal docela hodnotný kulturní zážitek.V kempu bylo asi 5 karavanů,jeden s italskou posádkou asi 100m od nás.Už jsme tedy leželi a najednou slyšíme docela hlasitě puštěný rozhlas.Asi přímý přenos nějakého operního recitálu,říkám si.Nějaký tenor předváděl árie ze svět.oper,na konci vždy potlesk.Bylo to úžasný…kolem ticho,ani ten vítr už nefičel,na blízké silnici občas profrčelo auto a nad tím vším se nocí nesl tenhle tenor s božským hlasem..nádhera ! Pozn.Až po návratu domů,po začtení se do českých novin jsem se dozvěděl,že v ten den zemřel Luciano Pavarotti a ten noční koncert byl asi vzpomínkový hold tomuto opernímu velikánu.Tak teď vzpomínám i já,vy můžete se mnou,stačí jen kliknout na šipku...

Ráno nás budí sluníčko,fouká,ale přiměřeně.Poprvé vaříme a snídáme venku na lavici.Balíme,skládáme stan,už hezky na sluníčku,tak to má být!Platíme v recepci 2noclehy,2os+stan 22euro.Vyrážíme směr Lago di Gallo,tunelem opět do švýc.nár.parku Müstair a přes Ofenpass 2149m.dolů do kempu v Tschiervu,kde jsme nocovali před 2lety.Cestou kupujeme čerstvý chleba v takovém malém krámku,který známe od minula.Po cyklostezce projíždíme celé Livigno až na začátek Lago di Livigno,odkud se podél celého jezera jako stuha vine pobřežní silnice,zaříznutá do svahu a chráněná proti sesuvům půdy,kamenům a sněh.lavinám betonovými tunely a galeriemi…13km jedete skoro pořád v tunelu,který je pravou stranou otevřen na jezero a vy můžete obdivovat krásně zelenou vodu.Přijíždíme na konec jezera,silnice pokračuje po přehradní hrázi a ústí ve 4km dlouhý tunel,který skrz masiv M.La Schera klesá na švýcarskou stranu do nár.parku Val Müstair.Provoz je řízen světly,jednou se jede dolů z italské strany,pak naopak ze švýcarské.Necháváme přednost dvěma autům,která s námi čekají na zelenou a pak se pouštíme do pekla.Už jsem to jel několikrát,ale..je to docela zážitek..spoře osvětlená díramírně klesající/letos už náhodou s kvalitním novým asfaltem!/4km dlouhá.Když máte štěstí a neohluchnete od motorek,které kolem vás profrčí,tak vás skoro svlékne z dresu tah obrovitých vysavačů,které jsou asi po km ve stropu a vyčerpávájí zplodiny od aut.Když se tomuhle všemu vyhnete,tak je to docela dobrý adrenalin.Člověk pořád pokukuje dozadu jestli ho něco nedohání,jede z kopce takže to docela uhání,navíc stále ještě pořád podvědomě přišlapává a jede tedy stále rychleji,protože si myslí,že mu to už trvá dlouho a že dole na švýc.straně už svítí zelená a proti němu se vyřítí kolona aut,motorek a snad i autobusů.Pak na konci je to je jak výjev z druhého života:asi km před sebou vidíte světlý bod výjezdu z tunelu,před tím nic,tunel se esovitě kroutí,tak jedete,
světlý bod se zvětšuje a rychle přibližuje a vy najednou vyletíte z té skoro tmavé roury na slunečnou stranu před švýc.celnici.Skoro nestačíte zastavit.Vlevo před semaforem fronta aut a motorek s tůrujícími motory..uf.zase jsem to přežil!Hned za celnicí se cesta dělí,tu vlevo do Zernezu známe,ta vpravo taky známá pokračuje na Ofenpass.Jedeme se vším co máme,trochu se trápím.Naštěstí je tahle strana sjízdnější než výjezd z druhé strany od Tschiervu,ten je o hodně horší,ale už jsme ho tak zdolali nalehko i na těžko.Svítí sluníčko,honí se mraky ale je to poprvé za tenhle letošní výlet,kdy jedeme v krátkých dresech.Šest km sjezdu z vrcholu a jsme v Tschiervu,po dvou letech.Stavíme stan,majitel nás přichází pozdravit,dokonce si nás i pamatuje.Rychlá svačinka a honem se podívat,jestli funguje největší lákadlo tohoto kempu:venkovní bazének a jen pro nás,neboť jsme v kempu jedinými hosty.Ta lahodná odměna za tu zimu,sníh a nepohodu začátku týdne!!!!!!!!!!!Trochu se osvěžujeme,chci dopsat dnešní den,ale během 10min sluníčko zajde za kopec a je náhle zima.Rychle obléknout a čeká nás večeře.Zítra opět asi porušíme plán a zůstaneme se tady slunit,když bude hezky.

Bilance:35km

6.den 8.9.2007

Ráno fouká,honí se mraky a sluníčko zasahuje zatím jen do půli louky,kde máme stan..ještě tak hodinku a bude nám vyhřívat vnitřek stanu.V noci mi ale bylo teplo,jediná komplikace byla v půl čtvrté,kdy jsem se musel vyhrabat ze spacáku,rozepnout a zapnout stan a vydat se přes louku do koupelny.Při snídani opět fouká,máme problém udržet plamen vařiče pod ešusem.Dnes máme na programu zjištění správné cesty pro kola,abychom zítra mohli podniknout přejezd pohoří Pas da Castainas 2251m.po turistických cestách.Minulý rok jsme s Karlem podnikli skoro-přejezd z druhé strany/ze Scuolu/ a letos to chceme přejet z naši strany z kempu v Tschiervu do Scuolu.Jdeme na průzkum pěšky,po trase kterou jsme před 2lety prošli všichni tři.Cestu sjízdnou pro kola nacházíme před obcí Lü /starobylé domy s výzdobou na fasádách,pár stavení a ohromné rozhledy..jsme ve výšce 1920m./Procházíme vesničkou až za poslední stavení,kde končí asfaltka a začíná šotolinová cesta vzhůru lesem a loukami.Čeká nás z kempu asi tlačení kol sem /cesta lesem do Lü s točí prudkými serpentinami/ a odtud dle směrníků cca 1,5hod pěšky do výšky 2251m na vrchol,odkud se cesta náhorními planinami dostane přes samotu Alp Astras do vesnice S-charf,kde končí autobus a je to nástupní místo turistů a horských cyklistů.Cesta pak prudce klesá nádherným kaňonem řeky Clengia,aby se zase napojila na asfaltovou silničku,která v prudkých serpentinách klesá a končí před kempem ve Scuolu.Bájím Tonymu o nádherném výletě a doufám,že se mu to bude zítra líbit,jako nám s Karlem před 2lety.Dopisuji teď deník u vody,vrátili jsme se asi v půl třetí,počasí bez mráčku,tak jsme toho využili a natáhli se u bazénku.Na plotě sušíme šortky,cucáme /i já !/místní lahvové pivo a těšíme se už na večeři.Dnes to vypadá,že sluníčko zapadne za Ofenpass asi až za hodinu dvě,tak se toho snažíme využít,je 16.45h,ticho a klid.Tyhle poslední 2dny nás už usmířili s osudem,už je nám dobře a tu hrůzu ze začátku týdne už bereme jen jako další střípky do mozaiky vjemů a zážitků cykloturistického života zde v Alpách.Jsme teď v pohodě,jako před 2lety když jsme tady byli v obvyklé sestavě,tady ve třech i s Karlem,který letos chybí/viz Prolog/.Podle esemesek,kterými mu hlásíme místa pobytu a podle jeho odpovědí víme,že je v duchu s námi a přeje nám úspěšné zakončení cesty.Příští rok zase ve třech,Karlíku !Vaříme večeři,je výrazně tepleji než včera touto dobou,ale vítr nám stejně ztěžuje vaření na vařiči.Přijíždí osamělý cykloturista,vybaluje se na volné ploše a staví stan.Zdravíme se a pak se setkáváme u večeře.Je z Německa,objíždí podobná passa jako my,ale v opačném směru,cestou prý potkal i pár Čechů.Vychutnáváme si večeři a jdeme se ještě před spaním projít.Cestou posílám Dádě blahopřání k zítřejšímu svátku a vracíme se obloukem přes starou část vesnice s historickými, ale pečlivě udržovanými domy zpátky do kempu. Jdeme na hygienu, nechávám si dobít mobil a mezitím dopisuju příhody zbytku dne. Sedíme v koupelně při žárovce, venku ještě kluci honí míč na hřišti, je půl deváté a nikdo mi nepíše…

Dnes tedy bez kola, ale pěšky okruh do 1920m za vesničku Lü (www.lue-sai.ch - místní webové stránky, propagované pověšeným transparentem na konci vesnice na sem se vůbec nehodící se moderní budově místní BergHilfe).

7. den 9. 9. 2007

Ještě večer pod žárovkou v koupelně upřesňujeme plán na zítra: budík na 8:00, odjezd 10:00 přes pas da Costainas - to bude nejnáročnější úsek, pak sjezd do Scuolu a tady je ta změna: nezůstávat v kempu, ale pokračovat ještě do Landecku a ubytovat se až v místním kempu, známe dva. Poslední den strávit už jen po místních cyklostezkách v místě odjezdu, bez zbytečného strachu z případných náhlých komplikací v poslední chvíli před odjezdem. Vše samozřejmě záleží na tom, jestli úspěšně a bez ztráty květinky zvládneme výjezd na vrchol a včasný dojezd do Scuolu s dostatečnou časovou rezervou na cestu do Landecku.

Před desátou platíme 50F za 2 noclehy a vyrážíme po stezce nad Tschiervu. Jedeme prvních 300m po asfaltu, ale pak se asfalt mění na známou šotolinu a v serpentinách prudce stoupá lesem vzhůru. Už jenom tlačíme naložená kola vzhůru a vzhůru. U známé vesničky Lü se opět na 200m kusu asfaltu svezeme po rovině a pak už jen po červené turistické značce vzhůru na pas da Costainas. Jedeme nejlehčí převod, ale tupíme. Cesta se stále kroutí, je sice široká a sjízdná pro terénní auta 4x4, protože pod hlavním masivem je pár salaší s celoročně ustájenými kravami, ale nám to moc nepomáhá, tlačíme až na náhorní plošinu, kde je opět rozcestí turistických cest: vlevo do Tschiervu, vpravo na pas da Costainas, ale již jen úzká terénní stezka, kolmo vzhůru. Tlačíme stylem 5 kroků, vydýchat, 5 kroků dál. Nejhorší je, že stezka je tak kolmá, že kola nám klouzají zpátky dolů, povrch je kluzký, plno kulatých balvanů a balvánků, písečná suť, víříme bílý prach, holé nohy mám za chvíli od kolen dolů pokryté moučným bílým prachem. Přichází i úsek se skalnatými jakoby shodami, schází už jen řetězy jak v Tatrách. Konečně jsme nahoře, teď už jen tlačíme po náhorní plošině k jednoduché trubce s výškovkou pas da Costainas 2251m. Fotíme se, z druhé strany od Alp Astras přijíždějící horáci nevěří svým očím když nás tam s tou zátěží nalézají. Začínáme sjíždět dolů, čeká nás cca 2 - 3 km k samotě Alp Astras, odkud už to znám. Neznámý byl tenhle úsek od samoty na vrchol, ten jsme minulý rok s Karlem nezdolali. Sjíždíme stezičkou plnou kamenů dolů, skrz krásný háj borovice kleč, kte
rá tvoří takový tunel kolem nás, překračujeme dva potoky, je to náročné.

Přijíždíme k samotě Alp Astras, svačíme, fotíme, je dokonáno, Karel bude spokojen, že jsme to zvládli. Teď nás čeká 20km sjezdu po šotolině nádhernými partiemi náhorních plošin, borovicovými lesy, podél horských potoků až do vesnice S-charf, kde končí autobus ze Scuolu a je to východiště turistů a horských cyklistů.

Dojíždíme do vesnice a zase nás čeká adrenalin. Podél řeky Glenga, kaňonem rozervaných skal, stržených kamenů, sutě, hluboko v nitru tohoto pohoří. Nevidíme vzhůru konec skal, jen kousíček nebe, krajina jak z Pána prstenů. Stále po šotolině, ale před Scuolem nás čeká závěrečné prudké klesání nekonečných serpentin po asfaltové silničce kolem známého kempu, přes most pro pěší proti kostelu a jsme ve Scuolu. Zase kus cesty za námi - tachometr ukazuje z Tschiervu 30km a hodinky 15 hodin. Předem jsme se dohodli, že pojedeme až zase do Landecku. Čas máme dobrý, čeká nás 64km silnice do Landecku, proti větru, v nedělním provozu. Po všech těch peripetiích jsme docela chytli formu a tak to valíme a valíme.

Přesně v 18 hodin zastavujeme v Landecku před kempem, za námi 94km královské etapy, zpestřené protlačováním naložených kol po kozích stezkách na pohoří Costainas. Stavíme stan na přesně stejném místě jako já s Karlem před rokem. Recepční přichází až večer, tak se přihlašujeme a zároveň platíme za celý pobyt, abychom ráno před odjezdem domů neměli problémy. Vaříme, hygiena a stále stejný program. Po večeři se jdeme projít podél řeky a na plánu města zjišťujeme zítřejší trasu výletu po cyklostezkách podél Innu. Po návratu se utáboříme v klubovničce s TV a střídavě koukáme, povídáme a já dopisuju deníček.

Bilance:95km

8. den 10.9. 2007

Probouzíme se v pohodě, zima v noci ani nebyla, je vidět že jsme o 1000 metrů níže než jsme zvyklí nocovat. Bude hezky, snídáme a vyrážíme na lehko. Po Inntalradweg se pohodlně dostáváme na předměstí Landeku, do Zamsu. Tady trochu zakufrujeme a tak pokračujeme na Imst podél Innu po Bundestrasse 110.Tady jsem v docela slušném provozu. První vesnici, když jsme předtím po pár kilometrech po hlavní absolvovali i pár dlouhých tunelů, se opět napojujeme i na cyklostezku.před zpáteční cestu si předem slibujeme, že se budeme v opačném směru snažit neztratit cykloznačení a dojet až do Landeku výhradně po značené cyklostezce.

Teď si teda užíváme jízdy bez aut, po vyšňořených vesničkách, po bezvadném asfaltu, v krásném počasí. Párkrát fotíme a pak před Imstem to točíme zpátky. Jsme spokojeni, výlet se vydařil. Nic nás nehoní a dnešní pohodový výlet je už jen taková třešnička na dortu. Ve vesničce Mils-Au nalézám ztracenou odbočku a pokračujeme ještě pár kilometry lesy a loukami až do Zamsu, kde se napojujeme na tu část stezky, kde jsme v poledne zakufrovali.

Stavíme se ještě v Ičku, vyzvedáváme si nějaké mapičky, které se vztahují k tomuto kraji. Paralelně s Inntalragweg zde Rakouskem, Itálií, a Švýcarskem běží Via Claudia Augusta, která po stopách starých římských cest provází turisty a cyklisty po zbytcích staveb, silnic a památek Římanů.

Do kempu přijíždíme už v klidu, nechce se nám nic dělat, dokonce ve stanu hodinku povídáme a flákáme se .V kempu trochu přibylo účastníků s karavany ale hlavě pravověrných cykloturistů se stany a vařičem. Zaplaceno mám předem, tak se ráno nemusíme o nic starat.

Děláme večeři, dojídáme poslední zbytky vesmírné stravy, ale už se těšíme na ráno.V den odjezdu už nic v kempu nevaříme, jen to zabalíme a jedeme na nádraží. Před odjezdem je pravidlo, že si v pekárně na nástupišti všichni koupíme do vlaku nějaké dobré koláčky, obložené chleby a podobně. Pak se usadíme a jíme a vychutnáváme si pohodu. Brašny už máme skoro zabalené, ráno těch asi 1,5km už pojedeme v cestovním civilu, ve kterém jsme pak už celou cestu ve vlaku. Je stále teplo, je asi půl osmé, tak jdeme ještě na procházku do centra. Po půl deváté jsme zpátky, jdeme do klubovny ještě na hodinku přes spaním. Dopisuju dnešní deník, zítra to bude už jen bodově. To hlavní jsme si prožili a prožili v minulých dnech. Teď zbude už jen vzpomínání, vyprávění, zpracování fotek a deníčku…a těšení se na další ročník. Ještě nevíme kam, vlastně trochu jo, ale nechceme to zakřiknout. Pojedeme trochu víc za teplem a vodou. A taky trochu za více inspirací a výzvou. Tady už to všechno známe, i když to jednou jedeme okruhem zleva doprava, nebo zprava doleva, z jihu na sever, nebo z východu na západ.

Bilance:65km

9. den 11. 9. 2007

Máme budíka na sedmou, zabalit stan a jedeme na nádraží. Odjíždíme v 8:35 směr Linz a Pha, v Plzni budu kolem šesté večer, dřív než Tony v Zelenči.

Musím se ještě vrátit ke včerejšímu nočnímu odchodu z klubovny do stanu…po desáté jsme vylezli ven a zůstali jsme koukat, lilo jako z konve, asi už dost dlouho, louže všude a tráva už nacucaná. To je pech! Jak začínáme v Mořici (rozbalování v dešti a sněhu, tak budeme balit ráno při odjezdu), tak končíme tady. V noci je teplo, byla by pohoda, ale leje celou noc až do půl desáté, kdy za Innsbruckem dopisuju deník. Balíme totálně mokrý stan, u vchodu se uvnitř tvořily loužičky, takže pár věcí, spodek spacáku apod. jsou mokré. Musím to vyždímat a před uklizením do brašen zabalit do igeliťáku od jídel, aby nám v kupé na hlavu nekapala voda.

Vstáváme v sedm, za půl hodiny odjíždíme na nádraží. Auta nás ostříkávají, mám hned v sandálech mokré ponožky. Na nádraží každoroční rituál: nakoupit do vlaku zapečené toasty, jeden s broskví, druhý se šunkou. U stolečku na peróně si dáváme horké kakao a koblihu. Sjíždíme a vyjíždíme výtahem na 3. nástupiště, na plánku zjišťujeme řazení vlaku a div se! Letos poprvé máme místa hned vedle služebního vozu na zavazadla. Vlak stojí dvě minuty, tak to je lepší než když musíte naložit kola a pak šíleným trapem běžet se vší bagáží až na konec vlaku, tj. cca 7 vozů.

Jsme ve voze, ale naskytl se jiný problém, mám zabraná místa nějakou omladinou, která dělá, že nerozumí. Nakonec sedíme, vagon je plný, bez zarezervovaných míst by to teda nešlo. Sedíme konečně na místech u okna, hora zavazadel nad námi, odfukujeme, stoupá z nás pára jak z okolních lesů, ale už JEDEME!

V Innsbrucku část vagonu a i našeho kupé vystupuje, ale na peróně čeká plno lidí na výměnu. Zatím jsme v kupé čtyři, dva s noťasy na kolenou a my dva s jejich šňůrami na kolenou, protože sedíme u oken a zásuvky jsou pod ním.

Wörgl 10:05, stále prší, z ok
en vidíme jen zelené louky a veselé krávy, okolní hory jsou úplně schované v mlze a mracích.

Kufstein 10:15, místní hrad je těsně nad nádražím, nad ním jen mlha a pára z lesů. Řeka Inn už tady ztratila svůj typický bleděmodrý nádech a je hnědá po celonočním dešti a po přídělu bahna z jeho přítoků. Ještě jsme se nepustili do obložených chlebů, neb likvidujeme ze starých zásob čokoládu z domoviny. Povídáme nebo jen tak mlčíme a koukáme z okna, je slyšet jen cvrkot klávesnice SONY Vaio souseda vedle u dveří.

Salzburg Hbf 11:30, zatím se drží osazení ve čtyřech, vypadá to, že do Linze sami v kupé nebudeme. Je to tak, odjíždíme. Ještě hodinu a jsme v Linzi, přestup do ČB. Venku prší víc a víc, není moc vidět ven, voda si hledá cestičky po skle dolů. Ještěže nemusíme někde přesedat mimo perony a ani v Summerau, kde by to bylo přímo na dešti. Ve Velsu balíme bágly a suneme lidi v uličce ke vchodu. Tu stanici do Linze už zůstaneme s tou horou zavazadel u záchodu, abychom se stihli včas dostat ke kolům.

Linz 12:45 včas, bereme kola, zjišťujeme, odkud nám to jede a nakládáme. Jede rakouská souprava CityShuttle, kde nakládáme kola i s báglama a sedíme u nich. Odjezd 13:08 včas. Čekáme na průvodčího, aby nás odbavil a my se mohli konečně pustit do obložených chlebů z Landecku. V EC moc lidí a navíc jsme se zaplácli tou čokoládou.

České Budějovice 15:45, moc zpoždění nemáme, ale Tony má smůlu. Rychlík do Prahy jede z jiného nástupiště, tak se narychlo loučíme a on to zase všechno rve v rukách dolů do podchodu a pak zase na nástupiště. Já mám štěstí, pojede mi to ze stejného nástupiště a mám chvíli čas, má to 10 minut. Vlak od Brna do Plzně přijíždí, narvu se tam i s kolem a bagáží a jedu. Za Hlubokou je příšerná průtrž, podmáčená pole, vidím, že nejedu ani do lepšího ani horšího počasí. Už se tak těším domů…

Sedím, natažené nohy na sedačce a jen si hlídám ve stanicích nastupující cestující, abych případně uhnul s kolem dál od dveří. Jsem zvědavý, jak to v Plzni vyndám ven, vystupování je o dost těžší. Dokonce jsem se teď převlékl do cyklistického, abych se ještě ten kousek od nádraží domů svezl. Myslím na Tonyho, protože v ČB hlásili, že ten jeho rychlík má z Veselí do Tábora výluku a pojedou autobusy!

Ražice 16:45, pár rybníků a polí a jsou tu Strakonice 17:00, zatím jsou dveře na správné straně, tak nemusím vstávat a šíbovat s kolem. Horší to bude až v Nepomuku a Horažďovicích, to budu muset přendat kolo na druhou stranu, ale pak už to snad staví až v Plzni.

Horažďovice 17:15

Nepomuk 17:30

PLZEŇ 18:05, pár km domů a šup na váhu!!!!

Stav tachometru po příjezdu……….5683KM - tzn. ujeto cca 337km

Váha těla po příjezdu…………..80kg

Bohatá a kompletní fotodokumentace v rubrice GALERIE !