Dva Senioři,dva benjamínci a pád v serpentině č.33..
7.7.2009
Po půlnoci odjíždíme z Prahy do Tábora,kde budeme čekat na první ranní osobák do Č.B.Dříve jsme jezdili skrz do Budějic,ale od letoška je ve všední den přípoj rozpojený a musí se čekat v Táboře.Nevíme,co nás v Táboře čeká.jestli je otevřená čekárna atd.Při odjezdu z Phy ale u vlakvedoucího zjišťujeme,že souprava,kterou jedeme,pak ráno pokračuje z Tábora do Č.B.a tak se domlouváme,že necháme kola ve služ.voze a zůstaneme spát v kupé.To jsme ani nečekali!Budím se,až když se vlak dává ve 4.41h do pohybu a odjíždí z Tábora.V Budějicích další čekání,v Summerau přestup a v Linci akce s nakládkou kol do našeho EC.Jsme čtyři,tak dva počkají s koly na služ.vůz,dva zbývající poberou všechny brašny a jdou dopředu čekat k předpokládanému místu zastavení našeho vozu č.303 s místenkami k sezení,aby nalodili veškerou bagáž.Nás dva čeká ještě po nakládce kol sprint po již prázdném nástupišti.Není to pár metrů,nemyslete!Mezi služebním vozem a naším,který je řazen jako třetí za lokomotivou,je ještě OSM vozů a výpravčí už píská odjezd.Musíme naskočit do nejbližších dveří a projít až k nám.Vagon je poloprázdný,ale stejně na našem místě někdo sedí,jako vždy.Za Innsbruckem se vagon začíná naplňovat,je sezona prázdnin a dovolených.Jsme rádi,že neprší,ale počasí se mění každou chvíli..svítí slunce,honí se mraky a dokola.Máme cca 30min zpoždění a když se blížíme k Landecku,tak se zatáhne a na loužích vidíme,že začíná krápat.Projíždíme tunelem před stanicí a venku začíná pršet naplno.To snad není pravda!Opět Operation Bicycle,vlak odjíždí do Basileje a v Landecku leje,my zůstáváme sami na opuštěném nástupišti.Pomalu se oblékáme a čekáme,co bude.Dává se do nás zima,tak se přesouváme do čekárny a čekáme.Stejná situace,jako s Karlem minulý rok-po deštivém začátku jsme ale prožili tři nádherné slunečné dny a já věřím,že se to obrátí i tady.Do kempu je to sice jen 2,5km,ale v tomhle lijáku...Po hodině čekání se nám zdá,že už tak neprší,tak vyjíždíme.Okamžitě déšť zesílí a provází nás až do kempu.Stavíme v dešti stan na nacucaném trávníku a má nálada je na bodu mrazu.Nemám ani chuť vařit,dojídám zbytky a v klubovně dopisuju deník.Emil s Radkem jdou na pivo před večeří,Karel už vaří a oba koutkem oka sledujeme v televizi předpověď počasí na příští dny.Ještě esemesky domů,hygiena a jdu spát.Venku leje a leje..
8.7.2009
Ráno všude mokro,i v mém rohu ve stanu.Trávník je nacucaný,honí se mraky a fouká.Nechce se mi máčet nohy v mokré trávě při vaření,tak snídani vaříme v suchu a teple klubovny.Vstali jsme kupodivu dost brzy..kluci vedle dost hlučeli a tak nás a ostatní v kempu vzbudili dokonce o čtvrt hod dříve,než budík,nastavený na sedmou.Snídáme a připravujeme se na dnešní výlet-nakonec vyjíždíme v dlouhých čapácích,ale s nadějí,že je někde cestou svléknu do kraťasů.když se oteplí.Vyjíždíme ve čtvrt na deset,projedeme vilovou čtvrtí a podél Innu do měst.části Zams,kde již cyklostezka pokračuje lesem,loukami a kopíruje železniční trať do Imstu,po které jsme včera přijeli.Asfaltová silnička se vlní nahoru a dolů a srovnává se do roviny,až když vyjedeme z lesa do první vesnice,která nás vítá v širokém údolí Innu.Občas vysvitne sluníčko a tak začínáme koketovat s myšlenkou odložit pár svršků.ale když mraky slunce zakryjí a je zase chladno,tak odkládáme jen myšlenku na pozdější dobu.Před Imstem projíždíme shromaždiště raftařů,kteří zde nastupují s instruktory na jízdu po Innu,aby pak po pár km jízdy v Silzu vylezli a nechali se agenturou odvézt zpátky.A kolečko se opakuje s novou posádkou...Opouštíme cyklostezku,která pokračuje podél řeky dál a kterou ukážeme benjamínkům pozítří,při posledním výletu.Prudce stoupáme serpentinami přes silniční most přes Inn a po silnici Imst-Pitztal pokračujeme dál.V příhodné serpentině zastavujeme a sundáváme dlouhé a teplé věci.Silnice stále stoupá na Wenns a pokračuje do údolí Pitztal.My ale odbočujeme na vedlejší a pokračujeme na Piller.Občas krápne,ale po pár set metrech zase sucho.Poslední závěrečné serpentiny před Piller Höhe jsou docela kruté,ale už jsme tady!Fotíme se u osamělé boudy s výškovkou dosažených metrů,přičemž jako podložku pro samospoušť fotoaparátu používáme střechu zaparkovaného mikrobusu.Popojíždíme o 200m dále a z pěkné vyhlídky obdivujeme hluboko v údolí řeku Inn,která přitéká zleva od Mořice a pokračuje vpravo do Landecku a dále.Cestu údolím známe s Karlem dobře,několikrát jsme zde i s Tonym odjížděli do Dolomit,nebo naopak vraceli domů a poslední noc trávili v našem dnešním kempu.Trochu fotíme,Emil jde s Radkem do blízké chaty na pivo,já si trochu užívám klidu a samoty.Po půlhodince se začíná od Mořice zatahovat,vítr přináší zase dešťovou spršku a už je mi trochu zima..je čas sjet o pár km dolů do Fliesu a ještě využít tepla a slunce naší strany údolí.Oblékáme se na sjezd a 7km serpentin 14% klesáním sjíždíme dlů na hlavní do Landecku.V pohodě už jen točíme nohama a jsme doma.Dnes nezvykle brzy,je teprve 15hod a tak máme plno času.Slunce svítí,chodíme bosi,dokonce s Karlem přesouváme náš stan o pár metrů dál blíž na sluníčko..ráno bude svítit dříve,večer zase déle.Vaříme kávu a i docela brzy večeři.Na sluníčku dopisuju deník a je teď přesně 18hod,když dopisuju tuto stránku.Zítra nás čeká královská etapa na Silvrettu,tak se modlím,aby bylo alespoň jako dnes.Dnes tedy na kole 53km,zítra to bude 2x více,ale zase jen do kopce 50km a pak 50km sjezd domů.Minulý rok se nám to s Karlem moc líbilo,sjezd i výjezd samotný.Bohužel jsem nekoupil tradiční svůj suvenýr z dvoutisícovek,výšivku na brašny,tak to zítra musím napravit.Musím si pro ní ale sám vyjet,jinak to neplatí.
9.7.2009
Počasí vypadá nadějně,oblékáme se na sluníčku,pořád se ale nemůžu rozhodnout,jestli pojedu v krátkém,nebo dresu bez rukávů.Vyjíždíme tedy klasicky před půl desátou,čeká nás cca 50km neustálého táhlého stoupání přes horská střediska Ischgl a následně Galtür.Bude to náročné,zvláště pro naše benjamínky Emila s Radkem.My s Karlem jsme tohle stoupání absolvovali již minulý rok a víme,co nás čeká...neustálá táhlá stoupání,několik tunelů se stejným profilem,v otevřených údolích silný protivítr,narůstající vlastní únava,u benjamínků navíc strach z neznáma,přece jenom ta magická číslovka 2000 v podvědomí straší a straší.Emil má cestou navíc obrovské problémy s posedem,koketuje dokonce s myšlenkou,že to dokonce vzdá a otočí kvůli bolestem pánského příslušenství zpět dolů.Bolesti veliké a sužující,ale po radě,aby si sundal spodky a jel po cyklisticku "naostro"se bolesti kuliček znatelně zmírnily a Emil mohl pokračovat dál v útoku na vrchol.Za Galtürem začíná silnice znatelně prudce stoupat a po pár serpentinách se dostáváme do širokého údolí sevřeného dvoutisícovými vrcholy.Podél silnice rašelinová jezírka,volně se pasoucí koně a trochu výše typické kravičky.Koně se nebojácně procházejí přes silnici i mezi projíždějícími auty,které ostatně vždy způsobně zastaví a osádky pozorují koně jako na safari.Natáčím na mobil a nakonec mám problém se od jednoho přítulného Šemíka odpoutat a pokračovat v cestě.V dáli na konci údolí vidíme zasněžené štíty Silvretty,tam směřují poslední serpentiny.Závěrečné stoupání je kruté,i když ne tak dlouhé jako jiné třeba v Dolomitech,ale i tak mám chvílemi chuť tlačit a ulejt se,ale nakonec jen občas zastavím ve vhodně položené serpentině.Ve vhodně položené serpentině č.33 si v tom vypětí a stressu neuvědomuji negativní sklon vozovky a vycvakávám nevhodnou nohu..bohužel tu pravou,kterou NIKDY nevycvakávám a ani na rovině v našich nadmořských výškách ji jako první nesundavám a tedy tu,která v tuto chvíli nedosáhne na asfalt a začínám se kácet na levou stranu vozovky.Než si uvědomím,že pádám,tak nestačím vycvaknout tu zbývající nohu a padám na levou stranu.Levý bok naražený,levý loket odřený,celkově otřesený a vyvalený z toho,jak rychle se to událo a z jaké minimální rychlosti v tom náročném stoupání...ležím na silnici,kolo nad sebou,levá noha ještě zacvaknutá v pedálu a autokar mne ohleduplně objíždí.Turisté ani nestačí vytáhnout kamery a foťáky,jak rychle jsem zmizel zpod jejich oken.Večer jsem už mohl být na YouTube.Po kontrole spodku a svršku cyklisty F.Čapka/kupodivu jsem si ani neušpinil dres a ani neroztrhnul nové firemní kraťasy SeniorTour!/ se výše jmenovaný dává opět v pohyb a zdolává nezlomen na duchu ni na těle vrchol a přijíždí k přehradní nádrži Silvretta See 2032m s lehce pohrdavým výrazem ve tváři,ale se sevřenými půlkami.Počasí se horší,ale zima mi zatím není.Je to asi tím,že se dnes vůbec nepotím a studený vzduch nemá co ochlazovat.Fotíme se na hrázi,v suvenýrech u hotýlku si konečně kupuji chybějící nášivku na brašny,kterou jsem minulý rok,nevím proč nekoupil..a pak celý rok litoval.
Kluci jdou na čaj,já hlídám kola a kochám se panoramatama.Ale jen chvíli,než se zatáhne,ledový vítr se prohání po vrcholové planině a já drkotám zubama.Já,který po tolika zkušenostech vím,že v takovém počasí se musíš rychle obléct do suchého a teplého a zmizet z vrcholu dolů,do tepla!Rychle se oblékám,moc to nepomáhá,dokonce se musím schovat za roh budovy a vyhnout se tak ledovému vichru.Kluci naštěstí přicházejí,tak ztuhlý a trochu namíchnutý odjíždím z vrcholu jako první s tím,že na sebe pod serpentinami počkáme.S přibržďováním sjíždím vrcholové vracečky,vítr se mnou lomcuje ale nakonec se všichni postupně sjíždíme a začínáme si vychutnávat dnešní třešničku na dortu-závěrečný 45km sjezd zpátky do Landecku.Kupodivu jedeme zase proti větru dolů,ale jen občas přišlapáváme a letíme 35km rychlostí dolů,skrz několik tunelů a galerií,přes Galtür zase do Ischglu a jsme na okraji Landecku.Neskutečný sjezd..adrenalin i pro mne,přitom bezpečný mezi projíždějícími auty a motorkáři.S Karlem ještě stačíme nakoupit,v kempu opět přibylo nové mezinárodní osazenstvo,hodně cyklistů natěžko,kteří jen rozdělají stan na přespání a ráno šlapou dál.Zdravíme a usmíváme se na sebe.Hygiena,večeře,po které otevíráme na oslavu první láhev červeného a oživujeme dnešní zážitky.Druhá láhev červeného otevřena,ale dopita až v klubovně,protože začíná opět trochu krápat.Emil dal do placu sýr a mortadelu,Radek pár sladkostí..výborné zakončení dnešní etapy!Už je skoro půl jedenácté,jsem v klubovně sám,protože dopisuju deník.Tak a tečka..dnešní kilometráž,celkem na Silvrettu a zpět 100km.
10.7.2009
Do spacáku lezu jako poslední v půl jedenácté,až po dopsání zážitků.Karel po tvrdé práci už tvrdě spí a já ne a ne usnout.Pořád se převaluju a v hlavě si přehrávám dnešní zážitky.V noci mne probouzí déšť a ráno mokro kolem stanu,zataženo a vyhlídky na dnešní poslední výlet ne moc povzbudivé.Hygiena a snídaně,máme dost času přes plánovaným odjezdem ve čtvrt na deset.V půl deváté odcházíme z klubovní snídaně a déšť nás definitivně zahání zase do stanu.Ležíme,píšu deník v ušetřené chvilce a čekáme,co bude s počasím dál.Vyrážíme nakonec o hodinku později-první část trasy je stejná jako den první,ale před shromaždištěm raftařů na Innu zahýbáme doprava k nádraží Imst-Pitztal.Po chvíli zjišťuji,že mi nějak plave kolo..defekt!Naštěstí ta lepší půlka,ta přední.Náš první a jediný defekt za celou výpravu si musím odbýt zase já.Vyměňuji duši a po cyklostezce překračujeme Inn moderním mostkem jen a jen pro cyklisty.Zde poprvé dnes zdravíme raftaře,kteří ve dvou lodích splouvají řeku.Za půl hodiny je zdravíme znovu,ale o pár kilometrů dál,před Öztalem.Díky zákrutám a meandrům řeky jsme je předjeli a z dřevěného krytého mostku je zdravíme podruhé a dnes naposledy.Už je nechytíme..naše cesta se uhýbá kolem nádraží v Öztalu,po cyklostezce opět přes řeku..mostek je tentokrát lanový,s kamennými portály na obou březích.Obědváme za vodou,ve vesničce Magerbach/?/u kamenného napajedla s lavičkou.Trochu vystoupáme nad řeku,aby jsme vzápětí sjeli do Silzu,kde míjíme výstupní místo raftařů.Stezka pokračuje jabloňovými a zeleninovými sady do Mötzu.kde chceme vystoupat na vyhlídku Obsteig.U kostela vlevo a začíná horší stoupání,než včera na Silvrettu.Šotolinová turistická cesta,3km lesními serpentinami cca 10-12%.Kolo se boří do hluboké šotoliny,ustřeluje ve vyjetých kolejích a hrozí nebezpečí pádu.Přiznám se,ve spodních partiích tlačil jsem.Před vyhlídkou je už cesta pevnější,dá se tady jet o něco lépe.Na vyhlídce trochu odpočíváme a přes Mieminger Plateau sjíždíme asi 3km dolů po hlavní silnici k odbočce na cyklostezku do Imstu.Lesem pohodově sjíždíme do vesničky Strad,kde v zahradní restauraci zastavujeme na osvěžení.
Radler i obyčejné pivo.Dojídám poslední obložený chleba,krterý jsem měl připravený na dnešní výlet a dopíjím Radlera.Sjíždíme postraními uličkami Imstu,kde se u shromaždiště raftařů opět napojujeme na ranní příjezdovou trasu a míříme domů.Už nemám nějak motivaci,nechce se mi šlapat a vůbec..představuji si,že ráno odjíždíme,dnes musíme částečně zabalit,zaplatit za kemp,ráno vstát dříve a zabalit vlhký stan a zbytek věcí.Ach jo!Dnes tedy na kole 96km těžké i pohodové cyklistiky.
11.7.2009
V noci několikrát prší,ráno budeme balit mokrý stan.Nemůžu dospat,několikrát se vzbouzím,převaluju..2x mne budí déšť,2x Kárl,když jde na záchod a nechá stan dokořán a podruhé začne po stanu blejskat čelovkou,když v rohu přepočítává drobné nebo co.Ráno tvrdí,že spravoval zip u spacáku.Jsem vzhůru,ale čekám na zazvonění budíku,který mě donutí něco dělat.Snídat nebudeme,čeká tradiční snídaně a nákup v nádražní pekárně,jdu se tedy jen umýt a začínám dobalovat zbytek věcí.Sušíme trochu stan,otíráme rosu,naštěstí těsně před odjezdem neprší a tak dojedeme na vlak za sucha.Z kempu odjíždíme před osmou hodinou,vlak nám z blízkého nádraží odjíždí v 8.35h.Kupujeme si oložené a zapečené chleby na snídani a na cestu,popíjíme kakao u stolečků na peroně.Vlak přijíždí 15min opožděn,v pohodě se naloďujeme,neb sedíme tentokrát jen 2 vozy od kol.Zajímavé..při všech cestách tam ta rezervace k nám velmi nevstřícná,běháme po peronu jak blázni,na zpáteční cestě z Landecku naopak vždy pohoda,kolo div ne u sebe v kupé.Vlak trochu cestou zvyšuje zpoždění a připraví nám pak v Linci při přestupu do Budějic horké chvilky.Přípoj naštěstí pár minut čeká a tak se dostaneme všichni včas domů.V Budějicích se loučíme,Emil s Karlem na Prahu,my s Radkem hned na západ Čech a v šest se loučíme v Plzni.Ještě si přezouvám na ty 3km nášlapy a ve čtvrt na sedm večer hledám klíče od bytu.
U Seniorů je to standard a neočekává se nic jiného,ale benjamínci se drželi a budu je hájit proti všem posměváčkům a laciným kibicům.Díky za výlet a zážitky,chlapci!
Komentáře
Okomentovat