Omamná vůně macchie a její trny v našich duších...
28.8.2009
Z Phy odjíždíme v 11.40h,abychom měli v Brně rezervu na nakládku kol
před odjezdem autokaru,který je stanoven na 18.00h.Cesta v pohodě,přijíždíme načas a čekáme nedaleko nádraží na starém autobusovém stanovišti.Časem se sjíždí plno cyklistů,kteří pojedou s námi,ale i s další cestovkou,která odjíždí dvěma busy s přívěsy do Černé Hory.
před odjezdem autokaru,který je stanoven na 18.00h.Cesta v pohodě,přijíždíme načas a čekáme nedaleko nádraží na starém autobusovém stanovišti.Časem se sjíždí plno cyklistů,kteří pojedou s námi,ale i s další cestovkou,která odjíždí dvěma busy s přívěsy do Černé Hory.
Náš dopravce CK Jenda má menší zpoždění,ale po pár zmatcích při nakládce kol,konečně odjíždíme.Cesta ubíhá docela dobře,dokud je světlo a je na co koukat.Během noci se snažím párkrát usnout,ale ve starší Karose mám problém s nohama,mám otlačená kolena a tak se při občasných zastávkách snažím trochu rozhýbat.Navíc mi na hlavu spadla Karlova helma,takže vypadám trochu jako Topolánek.Pár zastávek jsem zaspal,ve tři v noci jsem zaregistroval průjezd bývalou celnicí s emblémem Unie a nápisem Italia.Během dopoledne stavíme ještě před Florencií a za chvíli jsme v Livornu.V přístavu sestavujeme kola a čekáme na příjezd našeho trajektu z Bastie.Je úmorné vedro a není se skoro kde schovat.Náš trajekt couvá k molu,vrata se otevírají a desítky automobilů vyjíždějí z útrob lodi.Když je dán pokyn k nástupu,tak máme štěstí,protože můžeme nastoupit jako první.Vzápětí jsme ale vykázáni bokem a jako první se budou naloďovat auta,která jsou připravena v dlouhém trojstupu na molu.Čekáme skoro 2hod na prudkém slunci,než se desítky vozů naskládají do třípatrového podpalubí.Je dán pokyn k zastavení naloďování aut,je již plno a tak můžeme konečně nastoupit i my.Přivazujeme kola,vrata se zavírají a o nás se již nikdo nestará.Na palubu se dostaň každý jak umíš!S Karlem prolezeme podpalubím,vlezeme do nějakého výtahu,který nás vyhodí v kuchyňském mezipatře a nakonec se po stísněném schodišti dostaneme na světlo a čerstvý vzduch.Paluba je plná lidí na lehátkách,napouští se bazének,zábava začíná…Jak přežiju ty 4hod,nevím.Začínám alespoň psát deník u záchranných člunů,sedíc na zemi a opřený o zábradlí.Slunce pálí a pálí.Cestující si užívají cestu po svém.Jedni si okamžitě zabírají místa ve stínu kolem lodi,další zabírají místa v rozlehlém salonu,boty dolů a rozloží se různě po sedačkách a po zemi.V Bastii se před přistáním otáčíme zádí k molu a tak naštěstí vyjíždíme na pevninu mezi prvními.Hned se převlékáme do cyklistického,opouštíme přístav a stoupáme s naloženými koly na Col de Teghime a dále do plánovaného kempu v St.Florentu.V okamžiku z nás leje,stoupání přímo z 0m nadmořské výšky nás ničí.Mám málo vody,navíc hlad a netočí se mi nohy..jedu jak hloupý nováček.Nyní předesílám,že neznajíce korsické poměry jsme předpokládali nejpozdější příjezd do kempu v St.Florent do 21h./vždyť je to jen 25km!/ Po překonání krize a vrcholu se chápu iniciativy,špatně vyhodnocuji mapu a špatně zabočuji.Již s blikačkami sjíždíme z hor k moři,ale špatným směrem.Ve 21.30h Karel oznamuje defekt zadního kola.Za svitu našich lampiček a občas měsíce,začíná tragikomická etuda Třikrát a dost!Karel sundává všechny brašny,obrací kolo na řídítka,zkušeně sundavá zadní kolo a chlácholí nás,že za 10min pokračujeme.Lepit nebudeme,mám náhradní duši,hlásí.Výměna duše skutečně za slabých 10min,navěšení veškeré bagáže zpět,chvilka hledání a kompletace nářadí v příkopě a můžeme vyrazit.Panebože,to kolo je zase prázdný! běduje nevěřícně Kárl.Všichni si tedy ošaháváme zadní kolo,jestli si z nás nedělá náš doyen legraci.Opět tedy nasvěcujeme kruh a Karel jak v manéži,nacvičenými pohyby sundává veškerou bagáž,obrací kolo na řídítka,zkušeně sundavá zadní kolo,prohlíží a prohmatává duši i plášť ve snaze najít příčinu deflorace.Pak ovšem nastává problém..Karel má horské kolo a už žádnou duši,my kola crossová a tudíž duše o větším průměru.Co teď?Karel se opět ukázal jako mistr improvizace.Zkusím tam tu vaši duši nějak nacpat,hlásí.Někdo ze tmy podává Mistrovi do světla ramp novou duši a etuda pokračuje.Když vidím,jak skládá o cca 15cm delší duši do ráfku a při nafouknutí pak nevěřícně kouká,jak kolem celého ráfku běží dokola vzduchová bublina velikosti budíku naší babičky,tak už neudržím smích.Připadám si,že vidím Mistra Beana v roli válečného chirurga.Je nějaká zpuchřelá,říká,když vyndavá rozpáranou druhou duši a háže jí za sebe do příkopu.Další! natahuje nekompromisně ruku.Teď už se ruka ze tmy natahuje o poznání váhavěji.Takhle Karel zdecimuje,jinak logisticky velice dobře připravenou výpravu,hned první večer na ostrově!No,protože se etuda jmenovala Třikrát a dost! tak asi uhádnete,jak to dopadlo.Duše se umoudřila a z ráfku zatím nevyskakuje,navybublává a nevytéká.Karel navěšuje brašny,kompletuje v příkopě použité nářadí a chce si v ušetřeném čase zkontrolovat pořádek v zabalených potravinách a oděvních svršcích.To jsme mu ovšem již zatrhli.Karavana se tedy dává opět na pochod a po pár kilometrech již projíždíme spícím městečkem St.Florent a dorážíme do kempu.Spím s Karlem v našem společně koupeném expedičním stanu a tak i díky mé snaze a jeho zlatým ručičkám stavíme náš příbytek a již v 0.30h spokojeně zalézáme do spacáků.Na kole 25km.
29.8.2009
Dnes menší změna itineráře výletů.Po včerejším nezapomenutelném nočním dojezdu si dáme něco "lehčího"-výjezd panoramatickou silnicí St.Florent-I'lle Rousse do oblasti Desert des Agriates a zpět.Koupání na městské pláži.Na kole 36km.
30.8.2009
Cap Corse-výlet podél pobřeží.Kluci se později vrátili zpět,my s Karlem pokračovali až k Pinu,kde jsme to otočili a zpět.Cestou zpět koupání na oblázkové pláži.Vedro,vedro,ale nádhera!Karel ještě odbočka do Patrimonia na degustaci vína.Po příjezdu do kempu je mi blbě,asi úpal i úžeh dohromady.Karlovy vzorky z degustace mne ale postavily na nohy.Na kole 100km.
1.9.2009
Přesun se zátěží St.Florent do Ponte Leccia do nového kempu.Opět panoramatickou silnicí na Desert des Agriates-těžká nádhera!V Lozari odbočka na hlavní N 197 do Ponte L.Táhlá stoupání,provoz,hrůza!Prohlídka nádraží na okraji Ponte L. a pak ubytování v kempu na začátku údolí Asco.V kempu sami,jen 2 auta.Máme půjčený stůl a židle,takže jídlo jako lidé a ne na bobku,jako afgánští uprchlíci.U kempu horská říčka,chladíme růžové víno.Ujal se dobrý zvyk...po večeři ochutnáváme místní a krajová vína.Kluci zítra úzkokolejkou do Ajaccia,my s Karlem na kole údolím Asco pod Monte Cinto.
Večerní focení s Karlem pod olivovníkem a měsíčkem nad námi.Vypadáme tam,jak vodníci z Rusalky.Na kole 90km.
2.9.2009
Dnes se tedy rozdělíme.Vlk s Tonym na kole 7km do Ponte L.na vlak do Ajaccia/za osobu 26 Euro zpáteční/.My s Karlem údolím Asco vzhůru na Haut-Asco 1361m.Za naším kempem následují v rychlém sledu dva další,za prvním z nich si děláme krátkou odbočku směrem na Moltifao,kam se chystáme zítra na výlet po okolních vesničkách.Nádherná silnice s malým provozem,kaňonem říčky Stranciacone,která vytváří ve stometrové hloubce různá zákoutí s velkých balvanů,tůňky ke koupání…nádhera.Všude kolem místní borovice s dlouhým jehličím a všudy přítomná omamná vůně macchie a divoké máty,která roste všude kolem.Zatáčka střídá zatáčku,jedeme na plném slunci,kolem vysoké zubaté štíty.Ve vesničce Asco obědváme a ochutnáváme místní pivo Pietra.
Máme na výběr,jak pokračovat…kolem vesničky dál,nebo to vzít skrz spletí křivolakých starých uliček,kamenných zídek s letitými kvetoucími opunciemi.Projeli jsme vesničkou a napojili se na původní silničku.Po starém janovském mostě přejíždíme říčku a začíná prudké stoupání.Serpentiny,vracečky,stále dokola a stále nahoru.Pět km pod vrcholem je po pravé straně silnice poslední kemp Monte Cinto,vhodný už jen pro horolezce a turisty,vyrážející pěšky do masivu Monte Cinta.Dál už pokračují jen serpentiny známé z Dolomit.Dřina a dřina,mám chuť slézt,ale nejde to,už bych se nerozjel.Dorážím za Karlem na parkoviště před hotelem,kde končí silnice,dál už jen stezky pro pěšáky.Jsem docela zklamaný,žádná výšková cedule,trochu nelegální tábořiště pro horolezce v okolních křovinách,plno parkujících aut.Jídlo v sílícím větru a vracíme se zpět.Čeká nás 30km sjezdu dolů a teprve na zpáteční cestě si to bez dřiny užíváme.Do kempu kolem čtvrté,hygiena,praní.Po sprše odpočíváme,večeře.Čekáme na kluky,kteří nakonec dorážejí kolem půl deváté,plni zážitků z výletu úzkokolejkou do Ajaccia.Tamnější zážitky popisuje Tony:
Zatímco starší Senioři odjeli na výlet do údolí Asco,já s Šedým Vlkem jsme odložili svoje bicykly do úkrytu poblíž nádraží Ponte Leccia a vydali jsme se železnicí do Ajaccia na prohlídku města. Z cesty vlakem soukromých korsických drah Collectivité Territoriale de Corse jsme pořídili video, které se nyní zpracovává.
V samotném Ajacciu jsme využili k prohlídce města jeden a půl hodiny trvající výlet patrovým autobusem. Okružní jízda začala z přístavu ulicí Cours Grandval kolem Napoleonova rodného domu, náměstí generála de Gaulla až k náměstí Austerlitz (Slavkov), kde jsme míjeli impozantní pomník Napoleona Bonaparte. Otočkou autobusového výletu i s přestávkou ke koupi suvenýrů a na občerstvení byla Tour de la Parata s obrannou věží a krásným výhledem na přilehlé ostrovy. Cesta zpět probíhala podél nádherných pláží, okázalých rezidencí, hotelů a apartmánů. Poté jsme pro velký zájem Šedého Vlka navštívili rodný dům Napoleonův a náměstí Austerlitz osobně. Došlo tedy na společné pózování při focení dvou géniů, tedy Šedého Vlka a Napoleona Bonaparta.
Cesta zpět vlakem rychle utíkala. Přehoupli jsme se přes nejvyšší bod na trati - tunel pod Col de Vizzavona, projeli Corte, asi největší město ve vnitrozemí a na nádraží v Ponte Lecciu
našli v pořádku svá ukrytá kola. Splnili jsme ještě pár úkolů pro tým a po 8km dlouhé jízdě na kole jsme se v kempu již v plném složení našeho týmu dělili navzájem o zážitky dne.
Kdo má zájem procvičit si francouštinu,může se podívat na dokument
francouzké televize TF1 o této úzkokolejce.Nutno podotknout,že naši hoši jeli již klimatizovanou,modernější soupravou než je vláček v tomto,trochu letitém videu.Ostatně,vidíte jí na spodním snímku.
francouzké televize TF1 o této úzkokolejce.Nutno podotknout,že naši hoši jeli již klimatizovanou,modernější soupravou než je vláček v tomto,trochu letitém videu.Ostatně,vidíte jí na spodním snímku.
Dopisuju deník s čelovkou na hlavě.Na kole 60km,nejkrásnější silnicí,kterou jsem kdy jel.
3.9.2009
Již opět ve čtyřech výlet kemp-Moltifao-Castifao.Prudké stoupání v úzkých uličkách ospalých městeček,pak dlouhý sjezd do údolí,široké a daleké výhledy do krajiny,kterou si asi zamilujete až po delší době,ne na první pohled.Deset km stoupání na nejlehčí převod,chvíli tlačím,vedro,dřina a dřina.Na Bocca di Prunu měníme směr a konečně i sklon.Po N 197 se vracíme do Ponte L.což znamená 26km sjezdu po vedlejší silnici,která se 6km před Ponte L.napojí na hlavní N 1197,kterou jsme přijeli první den ze St.Florentu.Už melu z posledního,bolí mne zadek a vedro pálí jen…Na kraji Ponte stavíme u supermarketu a doplňujeme zásoby.Těch 7km do kempu se už jen doploužím.Dojíždím ke stanu,klesám na židli,tupě zírám a jen si polejvám hlavu vodou,která se hned odpařuje.Po chvíli sprcha a večeře.Nevařím,jen bagetka,olejovky a rajčátka-dobrota!V potoce se chladí malé pivo,na které ale vůbec nemám chuť.Zatím můj nejhorší den výpravy-úžeh,úpal,infarkt a alergie/o tom posledním jsem se ještě nezmínil-první den jsem se s Karlem u silnice přecpal fíky.Karel následky 0,já stehna posetá vyrážkou.Je to z toho,nebo ze sluníčka?/Zítra už opět přesun natěžko směrem Porto.Úsměvná epizoda při večeři:Tony s Vlkem dostali chuť na grog po večeři,tak si přivezli z nákupu oblou lahvičku s nápisem Madeira.Světoběžník Vlk tento ostrov navštívil a jal se tedy vychvalovat kvalitu,barvu a chuť a místního rumu.Voda se začala vařit a my začali podrobněji zkoumat nálepku.Nejednalo se totiž o světoznámý rum,ale jakési kuchyňské dochucovadlo,maggi či co.Ani po rozředění vřící vodou nebyl nápoj poživatelný a tak skončil vylitý za stanem.Jediná výhoda byla ta,že se nám pak celou noc vyhýbali mravenci,kteří jinak byli všude kolem a dostali se i do zavřených ešusů.Škoda,že zítra odjíždíme.Na kole 65km.
4.9.2009
Ráno balíme,platíme a přes Ponte Leccia po hlavní směr Corte.Karel konečně dokupuje správný rozměr náhradní duše a tak odjíždíme.Provoz silný,už se těšíme,jak odbočíme na D 84 na Porto.Po 9km odbočujeme z hlavní a začínáme stoupat kaňonem řeky Golo směrem na Calacicciu.Konečně přehradní nádrž Calacuccia a trochu rovinka,oběd.Krásná silnice lesem Val du Niellu nás povede borovicovými lesy 20km vzhůru na vrchol Col de Vergio.Bojím se,že to na vrchol nestihnem,ale nejvyšší korsické silniční sedlo zdoláváme i díky příznivému sklonu krásné silnice.
Na vrcholu 1477m sedla se fotíme,vane velmi silný vítr a honí se mraky.Moc se na vrcholu nezdržujeme,čeká nás ještě 34km sjezdu do Porta.Nejdříve 10km Aitonským lesem do Evisy/divoká prasátka se při zastavení dobývají do brašen a vyžadují pamlsky!/ .V Evise průjezd hlavní silnicí 14% dolů,po obou stranách auta,turisté,protijedoucí vozy a velice špatný asfalt-špatná kombinace.Za městem pokračuje 24km 12-14% klesání a stoupání serpentinami dolů k moři.Už jsem začínal věřit,že to dokážeme a do Porta to dojedeme.Větší starosti jsem začínal mít z toho,když jsem si představil,že tuhle trasu pojedeme za pár dnů v opačném směru.Nemožné!Musíme opět poopravit itinerář a vymyslet jinou trasu.V Portu kemp,stan stavíme pod pomerančovníky se zrajícími plody a normální večerní rituály.Na kole 100km.
5.9.2009
Po včerejším velkém výkonu dnes "volný"den-výlet k červeným skalám les Calanche nad Portem a pláž d'Arone.To byl plán,ale pozdní výjezd,včerejší výkon,dlouhé a prudké stoupání ke skalám od moře,to bylo příčinou,že jsme po prohlídce skal zrevidovali plán na již jen koupání na městské pláži v Portu-tzn.sjezd dolů,s kolem na pláž a těšení se do vln.Bohužel velké vlny a vyvěšená červená vlajka-do vody nikdo nesměl a taky nikdo z místních nešel.Jen Karel si nechtěl odpustit svou obvyklou kraulařskou desetiminutovku a vydal se vstříc bouřícímu příboji.Plavčík pískal jak vzteklý,celá pláž na nohou,ale Kárl nedbal.Plavčík spolknul píšťalku,popadl do ruky ploutve a dohnal provinilce,když měl vodu zhruba pod koleny a jal se vytýkat porušení pravidel.Nic nedbal Karlových argumentů,že v Bulharsku se vyvěšuje ještě černá vlajka,při které se koupal jen on a pár sebevrahů a vykázal provinilce do suché zóny.Večeříme,mladší Senioři jdou opět do bárů,my s Karlem u lahvičky Bordeaux.Už je tma,deset hodin.S Karlem není řeč,má pifku na plavčíka a chce mu pod rouškou noci přeřezat stožár na výstražné vlajky.Jdu do sprchy,hygiena a trochu oživit mobil.Zítra s Karlem soutěska Spelunca a kluci výlet lodí do zátoky,protože se dnes kvůli vlnám nevyjíždělo.Dopisuji u sprch deník,kluci ještě nejsou zpátky,protože od stanu neslyším Vlka,kteréhož hlášky bych na tu vzdálenost 75m jistě zaznamenal.Na kole 30km.
6.9.2009
Dnes se opět rozdělíme.Já s Karlem na kole do vesničky Ota nad Portem a přilehlá soutěsky Spelunca s tůněmi na koupání a Tony s Vlkem výlet lodí do zálivu.S Karlem stoupáme vedlejší silničkou bez provozu a s příjemným sklonem.Občas míjíme samostatná pietní místa,hrobky s hrdiny I.světové války,nebo se jmény jednotlivých rodin..na větší hřbitovy tu není místo.Po pár km v hezké vesničce Ota,vysoko nad soutěskou Spelunca,kde protéká říčka.U místního kostelíka je stinné místo,kryté rozložitými kaštany,jako stvořené na hrací místo pro petangue.Trénuje zde jeden místní,asi desetiletý mistr,tak se přidávám.Místní naděje nezavře za celou učební pětiminutovku pusu a místním nářečím do mne hustí pokyny.No,přes zimu a jaro trochu potrénuju a příští rok Tě vyzvu,borečku!Sjíždíme až na dno údolí a u starého janovského mostu nalézáme krásnou tůň na koupání.Trávíme zde 2hod ležením na okolních vyhřátých skalách a kamenech.Je tu krásně…ale jen potud,pokud jsme tam sami.Odpoledne se začínají u silničky stahovat auta a tůně se stávají veřejným koupalištěm.Pomalu usycháme a odjíždíme.Na konci údolí u dalšího mostu je vstup na turistickou trasu Spelunka z Oty do výše položené Evisy,součást dálkové trasy Tra Mare e Monti.U mostu se silnička lomí opět vzhůru a po dvou kilometrech se napojuje na hlavní silnici Evisa-Porto,kterou jsme přijeli předevčírem z Ponte Leccia.Projíždíme opět na městskou pláž užít si ještě hodinku vody a sluníčka před večeří.Vidím,že stožár stojí,Karel své večerní hrozby nesplnil.Vlajka vlaje zelená,vlny jsou malé a lidí je tady o hodně více.Karel dokulhává po oblázcích do vody a noří se do vln.Ve čtvrt na šest balíme a vracíme se do kempu.Spar je v neděli zavřený,tak kupujeme bagetku ve vedlejším krámku.Potkáváme pár kluků z našeho autobusu,tak povídáme a sdělujeme si své dojmy.V kempu přibylo pár cyklistů se stany.Večeře a hygiena.Kluci nadšeně vyprávějí o lodním výletu k břehům přírodní rezervace Scandola.Ale nyní nechme vyprávět Vlka,přímého účastníka/pozn.redakčně neupravováno!F./:Po včerejší noci strávené s Tondou v barech překrásného přístavního městečka
Porta a taky zprávami o kvalifikačním zápase Česko -Slovensko jak ze strany
Tondovi Bary anebo mojí(Vlkovi) Věrušky kdy jsme svými výkřiky gól
přerušovali sledování místních lidí a turistů zápas Francie Rumunsko kteří
se nechápavě dívali k našemu stolečku když na obrazovce žádný gól nevidí nás
čekal v neděli volný den. Staříci (Karel+ Franta)mají v plánu výlet do
vnitrozemí a já s Tondou lodní výlet po Portském zálivu .Důvodem je hlavně
přání Tondy nevidět kolo a příjít na jiné myšlenky a v tom se oba
shodujeme. Po tradiční snídani (Tonda vaří)těstoviny na různý způsob
vyrážíme kolem jedenácté hodiny do portské mariny kde si u čtvrté lodní
společnosti zakupujeme lodní lístek za 25 eur a v přilehlé hospůdce čekáme
na odjezd který je ve 13.30.Po vypití dvou třetinkových piv se zvedáme a
přicházíme k molu .Loď tam skutečně stojí ale nemá kapitána a jak Tonda
porozuměl měl prý včera těžký den tak odpočívá.Člověk který nám to říká
nabízí jinou alternativu a to je objetí celého zálivu za 45 euro. Má to však
dvě trhliny na té druhé lodi sice kapitán je ale stále kouří padají mu
kalhoty pořád mobiluje a když jsme ještě seděli u pivka nezahodil cígo ani
při tankování a druhá trhlina je cena. Tonda žádá vrácení peněz a po jeho
uskutečnění mizíme pá.Asi po 100 metrech nacházíme jinou loď kde její
kapatán nabízí také jízdu po zálivu cena na tabuli je 37eur ale po rychlém
jednání platíme 35 a nastupujeme Toník si všiml že na přídi jsou mladé ženy
tak navrhuje jít k nim ale já ze skušenosti vím že tam fouká na moři silný
vítr a cáká voda a tak volím umírněné místo uprostřed lodi chráněné
přepážkou.Toník souhlasí a hned vyrážíme plnou rychlostí směr Capo Carnali.
Osazenstvo lodi kromě mladic na přídi samí francouští důchodci po počáteční
euforii způsobené hudední kulisou a vtipnými poznámkami kapitána začíná
pomalu měnit místa, barvu pleti a tvořit frontu u dveří s nápisem
toilett.Ani nám s Tondou není ejchuchu ale navzdory tomu nabízím volná místa
vedle nás pro dvě francouské důchodkyně které
nás nazývají gentlemany. Asi po půlhodině zběsilé jízdy na vlnách portského
zálivu najednou kapitán vypíná motory a loď je chvíli zmítána silným
přílivem.Po opětovném zapnutí motorů začíná prohlídka přírodní rezervace
Scandola při které zajíždíme až k horským masivům které vycházejí přímo z
vody projíždíme skalními výtvory pozorujeme liduprázdné pláže a sledujeme
přímo z několika metrů místní faunu a flóru. Oba nešetříme slovy chvály na
kapitána a přírodu kterou vidíme . Po dvou hodinách se vracíme zpět do
mateřského přístavu v Portu ani se nám nechce vystupovat ale u mola již
čekají další zájemci.Zbytek dne trávíme z Tondou na pláži a tak nějak nás
nezajímá osazenstvo pláže ale přimomínáme si tu nádheru kterou jsme prožili
a hlavně šlo to i bez kol.
Porta a taky zprávami o kvalifikačním zápase Česko -Slovensko jak ze strany
Tondovi Bary anebo mojí(Vlkovi) Věrušky kdy jsme svými výkřiky gól
přerušovali sledování místních lidí a turistů zápas Francie Rumunsko kteří
se nechápavě dívali k našemu stolečku když na obrazovce žádný gól nevidí nás
čekal v neděli volný den. Staříci (Karel+ Franta)mají v plánu výlet do
vnitrozemí a já s Tondou lodní výlet po Portském zálivu .Důvodem je hlavně
přání Tondy nevidět kolo a příjít na jiné myšlenky a v tom se oba
shodujeme. Po tradiční snídani (Tonda vaří)těstoviny na různý způsob
vyrážíme kolem jedenácté hodiny do portské mariny kde si u čtvrté lodní
společnosti zakupujeme lodní lístek za 25 eur a v přilehlé hospůdce čekáme
na odjezd který je ve 13.30.Po vypití dvou třetinkových piv se zvedáme a
přicházíme k molu .Loď tam skutečně stojí ale nemá kapitána a jak Tonda
porozuměl měl prý včera těžký den tak odpočívá.Člověk který nám to říká
nabízí jinou alternativu a to je objetí celého zálivu za 45 euro. Má to však
dvě trhliny na té druhé lodi sice kapitán je ale stále kouří padají mu
kalhoty pořád mobiluje a když jsme ještě seděli u pivka nezahodil cígo ani
při tankování a druhá trhlina je cena. Tonda žádá vrácení peněz a po jeho
uskutečnění mizíme pá.Asi po 100 metrech nacházíme jinou loď kde její
kapatán nabízí také jízdu po zálivu cena na tabuli je 37eur ale po rychlém
jednání platíme 35 a nastupujeme Toník si všiml že na přídi jsou mladé ženy
tak navrhuje jít k nim ale já ze skušenosti vím že tam fouká na moři silný
vítr a cáká voda a tak volím umírněné místo uprostřed lodi chráněné
přepážkou.Toník souhlasí a hned vyrážíme plnou rychlostí směr Capo Carnali.
Osazenstvo lodi kromě mladic na přídi samí francouští důchodci po počáteční
euforii způsobené hudední kulisou a vtipnými poznámkami kapitána začíná
pomalu měnit místa, barvu pleti a tvořit frontu u dveří s nápisem
toilett.Ani nám s Tondou není ejchuchu ale navzdory tomu nabízím volná místa
vedle nás pro dvě francouské důchodkyně které
nás nazývají gentlemany. Asi po půlhodině zběsilé jízdy na vlnách portského
zálivu najednou kapitán vypíná motory a loď je chvíli zmítána silným
přílivem.Po opětovném zapnutí motorů začíná prohlídka přírodní rezervace
Scandola při které zajíždíme až k horským masivům které vycházejí přímo z
vody projíždíme skalními výtvory pozorujeme liduprázdné pláže a sledujeme
přímo z několika metrů místní faunu a flóru. Oba nešetříme slovy chvály na
kapitána a přírodu kterou vidíme . Po dvou hodinách se vracíme zpět do
mateřského přístavu v Portu ani se nám nechce vystupovat ale u mola již
čekají další zájemci.Zbytek dne trávíme z Tondou na pláži a tak nějak nás
nezajímá osazenstvo pláže ale přimomínáme si tu nádheru kterou jsme prožili
a hlavně šlo to i bez kol.
Dokončení příště..
Komentáře
Okomentovat