Člen klubu sebevrahů...
Naše oblíbené průsmyky v Dolomitech a Alpách se dají vyjíždět různě.Když jsem vyjel poprvé do Dolomit a přede mnou se postavila první kolmá stěna zatáček,zákrut,vraceček a táhlých stoupání,tak jsem to nepobral spíš psychicky,než po fyzické stránce.Natrénováno jsem měl,ale takové kopce jsem do té doby znal jen z televize,z přenosů Tour de France na Eurosportu.Něco podobného potkalo Dusiče,když s námi prémiově/a zatím naposled/vyjížděl na Marmoladu.Já už byl v pohodě,něco jsem měl za sebou,věděl jsem,jak to na vysokohorských silnicích chodí a co mne čeká.Večer v kempu se mně svěřoval,jak je to psychicky těžké vyrovnat se s tou skutečností,že ta vytoužená koncová serpentina..a i konec toho trápení před vrcholem.., je vždy někde jinde,než si člověk představuje.Za tou myšlenou poslední serpentinou se vždy objeví další a další,čeká nová zkouška odolnosti a vůle přežít.Každý se s tím vyrovnává po svém.Karlík své první dvoutisícovky vyjížděl stylem cik-cak,kdy šněroval asfalt od krajnice ke krajnici,využívaje vrstevnic ve vrstevnicích a příslovečné shovívavosti místních motoristů,kteří v pohodě čekají s lehkou nohou na plynu,až pomine nejhorší sklon a Karel se vrátí na tu správnou stranu vozovky.Dnes našeho Železného dědka obdivuji a považuji za tahouna našeho týmu,protože ho mám možnost denně pozorovat ze závětří pelotonu...Karlík zvýší frekvenci,usadí se na čele a jede!
Naše oblíbené průsmyky v Dolomitech a Alpách se dají sjíždět různě.
Buď jako já,tedy se sevřeným zadkem a s modlitbou na rtech:..co by,kdyby.Kdyby se přetrhlo lanko,nebo praskla guma a kam to nejlépe napálit,aby to moc nebolelo atd.Zajímavé je,že tenhle červíček pochyb hlodá v hlavě i tam,kde to znám,byl jsem již několikrát a vím,že za touhle zatáčkou je rovinka,kde se můžu rozparádit,pustit to a nechat na chvíli odpočinout rozžhaveným brzdovým špalíkům.Druhý extrém je třeba Dusič,který ve sjezdu z kempu v Cernadoi,v jemu totálně neznámém terénu,předjede před zatáčkou celý balík a ještě mi ironicky pokyne vztyčeným prostředníkem,když mne míjí na mém poctivě vysezeném posledním místě.Nutno dodat,že jsem mu to pak ve stoupání na passo Fedaia vrátil i s úroky.
To byl ale jen krátký úvod k videu ze sjezdu z Grimselpassu ve Švýcarsku.Mladý adept euthanasie,zděšení motorkáři a pavouk na kolečkách v jejich zpětných zrcátkách,oblíbená místa našich cest,trochu rockové muziky pro Tonyho a doufání,že si video prohlédne i Karlík,kterému to v mém mailu nešlo otevřít.
Tak to je drsný,potkat takového blázna,jak mě předjíždí v leže,tak to možná položím do příkopu.......
OdpovědětVymazat