Bez týhle ženský v baráku už to nebude ono...
A myslím si to nejenom já,ale všichni ve vysočanském týmu.Ale jak to jenom kulantně napsat,aby mne tahle rázná Moravanka nechytila za flígr,ne-li za něco jiného..Nemůžu přece napsat,že naše kolegyně Zdenička odchází do penze,nebo nedej bože,do starobního důchodu!Musím to napsat naší sportovní terminologií,že třeba opuští náš tým a přenechává místo mladším,to by šlo,ne?Příští týden 19.7.2011 už tedy nebude na soupisce vysočanského týmu,alespoň tedy ne oficiálně.Jako vysočanský pamětník a již skoro doyen našeho týmu,můžu říci,že od roku 1978,kdy jsem nastoupil do Vysočan,tak pouze 2 ženy výpravčí zanechaly trvalou stopu v historii téhle stanice.Vysočany se nikdy nechlubily rovností příležitostí pro výpravčí obou pohlaví,to byla vždy výspa dominantně mužská.Sem se hrnuli za starých dobrých časů o své vůli jen operátorky a teď jsme naopak již jen pouhou ozdobou perónů pro dámské cestující všeho věku.Proto si člověk mého povolání lehce zapamatuje ty dvě kolegyně,které nám tu prošly profesním životem.První byla Eva K.žena nelehkého a dramaticky krátkého osudu,se kterou Zdenička dokonce i nějaký čas souběžně sloužila a druhá již zmíněná,dnešní oslavenkyně.
Další fotografie,myslím,výstižně dokumentuje životní postoj,smysl pro humor,ale i zodpovědnost a smysl pro kolektiv,věci tak potřebné pro službu v téhle nelehké profesi.Jestliže naše Matka dráha určitě oceňuje na Zdeničce profesionalitu,zkušenost a flexibilitu,dnes tak oblíbené a někdy i nic neříkající hodnoty,tak já si na ní naopak především cením kamarádství a zdravou moravskou náturu,tedy vlastnosti,kterých je někdy tak potřeba pro přežití v téhle blbé,ale naší stanici.A hlavně platí bohužel to,co jsem napsal na začátku..bez týhle ženský v baráku už to nebude ono a proto díky za ty společné roky,Zdeničko
Kamarádi z Vysočan: Houba,Tony,Senoš,Vinogurmán,Ivánek,Emil,Džungřík a já..a další a další.
Profesní kariéra:
1968-1971 studium
1971-1995 praxe a služba žst.Vápenná
1995-2011 vrchol kariéry žst.Praha vysočany
Ježkovi voči- mě je smutno! A to i přesto, že už skoro šest let nejsem členem Vysočanské party. Za tu dobu jsem místní nádraží navštívil asi třikrát, a náhoda tomu asi chtěla, že jsem při poslední návštěvě před třemi nedělemi (vyzvedávajíc od Houby bycikl pro Šimona) natrefil právě na Zdeničku. Bylo to setkání po dlouhých letech, leč ta jako by nebyla- přivítala mě ta samá náruč plná pověstného temperamentu, jakou jsem si ji pamatoval. Byla to krátká půlhodinka, proto jen doufám, že nebyla poslední, a že se ještě někdy uvidíme, třeba ve Zlejch, kde bychom ten temperament opět viděli v plném lesku. Tak Zdeni NAZDÁÁÁÁÁR a budu se těšit naviděnou!
OdpovědětVymazatTo bude smutku na Vysočanskej perónech
OdpovědětVymazatAle veselo na rozlučce U kapitána..a konečně se udělá i společná týmová fotka do kroniky.
OdpovědětVymazatNež zmáčknete U kapitána spoušť foťáku, zavolejte na perony, ať nechybím na fotu s naší jedinečnou galánkou Zdeničkou.
OdpovědětVymazat