Ze Špičáku na Svaroh,hřebenovka na Velký Ostrý a dolů do Hojsovky

Tentokrát opačně,se sluncem v zádech...

---

Prodloužený slunečný víkend jsem v pátek využil na hřebenovou tůru ze Špičáku na Velký Ostrý-oproti prosincovému výletu jsem tentokrát šel ve směru opačném,se sluncem v zádech a s běloskvoucím sněhem vůkol.I když je v Železné Rudě sněhu již jen pomálu,tak špičácké sjezdovky jsou stále v provozu,i když se okolní louky již pomalu zelenají.Špičácké sedlo a po žluté k Černému jezeru již po ušlapaném a špinavém sněhu,které se ale u jezera mění na bílou záplavu sněhu,která jen dává tušit,kudy vede dál turistické značení.

Od Černého jezera k Jezerní stěně a pohled na ještě zamrzlou hladinu jezera hluboko dole.

Jezerní stěna.Když už odezněla euforie,tak si teprve uvědomuji přestálé nebezpečí v podobě třeba utrženého sněhového převěsu apod.Rozhodně nedoporučuji k následování,už bych to také nezkoušel.

V dáli cíl dnešního výletu,dvojvrchol Malý a Velký Ostrý se sněhovou planinou vpravo.

Nejdříve se ale musím dostat sněhovou plání na holý vrchol Svarohu.

Vrchol Svarohu na české straně a v průhledu Velký Javor.

Velký Javor je lépe vidět od vrcholového kříže na německé straně hranice.

Základy bývalé Juránkovy chaty jsou kompletně pod sněhem.

Cesta ze Svarohu mi připadala díky profilu lehčí než směrem opačným,ale zase se přidaly zimní podmínky.Cesta po volných planinách kupodivu nebyla tak náročná,sníh díky trvajícímu počasí několikrát změknul a zase přemrznul a trochu tím i zhutněl a člověk se občas propadnul jen po lýtka.Horší to bylo v lesních úsecích a pak zvláště v náročném stoupání na Velký Ostrý,to jsem se kolikrát nemohl dostat ven ze sněhového objetí.

Velký Ostrý.Dole v údolí může pan domácí z chaty na Ostrém v klidu kompletovat zásoby.Terasa na vrcholu je stále pod sněhovou pokrývkou...

Ještě poslední pohled zpátky na trasu dnešního výletu a pak už jen dolů a dolů..

Když scházím po louce k Hamrům,tak slyším vlak supící směrem na Špičák a smířen tak s čekáním na další spoj dorážím do Hojsovky.Čekání se bohužel protáhlo na skoro dvě hodinky a tak mne v nastupujícím již šeru začínají zábnout nohy v mokrých botách.Naštěstí mne trochu hřeje připálený obličej a hlavně dnešní zážitky z bílé tůry.Tak někdy příště...