Jarní netrpělivost...
Ráno si po noční se znovuzrozeným p.Vávrou potřebuji pročistit hlavu a tak jedu zkontrolovat na Šumavu oblíbenou hřebenovku Zelená Lhota-Můstek-Pancíř.Jak to vypadá nahoře se sněhem a dá se už projít alespoň část trasy pěšky,nebo se budu plést ve stopě běžkařům?Cyklistické tretry se zatím užijou jen v nížinách,ale pohorky už v botníku netrpělivě podupávají..
Zelená Lhota mne vítá hezkým pohledem na údolní nádrž Nýrsko se šlehačkou pěny,ale mrzí hezčí pohled,který problesknul mezi stromy pár minut předem při cestě vlakem,kdy jsem nestačil zareagovat a vytáhnout včas mobil..to byla šlehačka doslova na dosah ruky.
Celou cestu vlakem nebylo po sněhu ani památky,pod bílou pokrývkou jen vrchol Ostrého,planina Kokrháče a určitě i mnou nyní neviděný vrchol Svarohu.To vše ale na druhé straně údolí,já se vydávám do hloubi lesa za mnou a serpentinami stoupám pod Prenet.Silnička mokrá,bez sněhu,jen ve vyšších partiích mě místy podkluzují nohy na ledových plotnách.V dáli už vidím kapli Sv.Kunhuty a silnice je už plně pokrytá sněhem.Rád využívám "ozubnici"po lesáckém traktoru a jako ozubené kolečko pohodlně dorážím těch pár stovek metrů k chatě pod Prenetem.
U chaty by měla končit/začínat upravovaná hřebenová trasa z/na Pancíř,ale kvalita nevalná,to vidím na vlastní oči i od sezení před chatou.
Nořím se do lesa a i když stopa prakticky neexistuje,tak stejně jdu co nejvíce po okraji cesty,nechci si později vyčítat,že jako pěšák ničím,i když zatím neexistující,stopu.V tom mne ještě podpoří Houbova esemeska,která došla chvíli pod Prenetem.
SMS Houba:Počkej na Prenetu,jak tě běžkaři upíchaj hůlkama,že jim rozhamtáváš stopu!Přesně takhle jsme s Dusičem a Petrou vyrazili před mnoha lety na běžky,ze Lhoty jak blázni s běžkami,po sněhu ani památky.Na Prenetu ale pak asi 25cm sněhu a nakonec to byl krásný výlet.H.
Trasa od chaty pod Prenetem,celou cestu špinavý sníh,plno jehličí ve stopě.Už ne pro běžky,ale ještě ne pro kolo..
Krásná a čistá stopa,zatím jen pro klasiku,je až na rozcestí pod Sjezdovkou,kde se těším pohledem na Ostrý.Ještě to nevím,ale celou cestu nepotkám živáčka.Je poledne a z Hojsovky se ozývá zvon..
Výšvih na Sjezdovku a tady už začíná současně i kvalitní pruh pro skate.Věren zásadě chodit mimo stopu začínám postrádat sněžnice..
Kilometr poctivé práce na Můstek a tam se rozhoduji nepokračovat po značené a protažené stezce na Pancíř,ale "zkrátím" si cestu po žluté do Brčálníku,na vlak.To bylo skutečné vyvrcholení dnešního dne.Jestliže jsem se zatím brodil po kolena,tak nyní dvoukilometrový sestup panenskou loukou přinesl neskutečné zážitky:každý druhý krok jsem se ve stráni propadal po pás do neposkvrněného sněhu a protože jdu v plném slunci stále v tričku,tak při pomáhání si ze závějí dostávají zabrat i holé ruce,kolikrát zabořené až po lokty v hlubokém sněhu.Několikrát mne jala obava,že se nevyhrabu ven,nebo,že se mi v tý hloubce vyzuje pohorka..neskutečné!Když se vyhrabu ven,tak lezu roztažený na čtyřech,jak na ledu,abych rozložil váhu a našel relativně pevnější sníh a do toho pere zhůry slunce..V červnu jedu zase do Jeseníku,to mne pan Priessnitz určitě pochválí,ale nevím,co na to řekne můj zpáteční průvodčí..kalhoty jsou mokré skrz naskrz až po stehna a v pohorkách čvachtá voda z rozteklého sněhu..prostě zážitek!
Ve vlaku ždímám kalhoty,vylévám vodu z bot,vyměňuji si suché ponožky a dělám revizi tělesné schránky:v tom mokru se mi odmočily všechny náplasti a kůže vypadá,jak po hodině v lavoru s Rochovou solí.Když se před Plzní snažím dostat v suchých ponožkách do mokrých bot,tak sípu námahou a chytá mne křeč do obou stehen.Paralyzován nestačím vystoupit u nás na zastávce a musím až na konečnou na hlavní..ještě že to nejede dále.
Foto Sony Ericsson K750i
Komentáře
Okomentovat