Víkendová Modrava

I Železný Karel chvílemi rezivěl...

---

Pátek:Na kole z Vimperka směr Kubova Huť.Je zataženo,zima,ale nám je teplo,stoupání dává zabrat.Když zahneme na Lipku,tak začne poprchávat a ve vesnici se už musíme schovat pod střechu a obléct pláštěnku.Švajglova a Borová Lada,Kvilda-to byl snad nejhorší úsek našeho pátečního putování na Modravu.Mokří skrz naskrz,ve sjezdech trpíme zimou,nedají se držet řídítka,natož pořádně brzdit.V Kvildě pár minut odpočíváme v autobusové zastávce,sčítáme ztráty a už trochu s nadějí končící cesty míříme na Filipovu Huť.Ještě poslední mučení ve sjezdu a jsme na Modravě.Spíme v Návštěvnickém centru dřevařství,tzv."Dřeváku",kompletně zrekonstruovaném.

"..pod našima okny teče voděnka..." Dřevák a Roklanský potok pod okny.

Dva hostinské pokoje v patře,ale sami,dole muzeum,dřevařská a řezbářská dílna.Asi jsme přijeli dříve,možná kvůli nečasu i nečekaně a v pokoji se moc netopí,jen v koupelně.Chvíli se jen třesu na posteli a koukám doblba,neschopen vymyslet co dál.Nahý ždímu všechny věci a rozvěšuji na konzole místo závěsů a na topení,které začíná zvolna hřát..kdyby to šlo,tak vyždímu i helmu.

Příjezd..ještě nepovlečeno a už sušíme a sušíme.Večer ještě na Javoří pilu.

Můstek přes Tmavý potok,za zákazem vjezdu cesta na Poledník,trasa se zvláštním režimem.S přemíry zážitků nemůžu večer spát,tak mi Karel čte Klostermannovo Ze světa lesních samot:.."Mráz ráno i večer žíhal krutý,že sníh pod nohama hvízdal i sípěl zvukem kovovým,že vous horkým dechem ovanutý v tlusté rampouchy mrzl i řeči bránil,svrchní šat bílým jíním se pokryl,a krůpěje potu po tváři se řinoucí a na oblek dopadající ve stříbrné perly se měnily,nebylo stání ni ustání,zima nedala,ku práci a pohybu nutíc."..usnul jsem spolehlivě.

Vzpomínáme na naše pionýrské cesty v Alpách,v nepřízni počasí,s neznámým a nejistým noclehem a ta dnešní etapa se jim skoro vyrovnala.Plusovým bodem byl snad jen ten zajištěný noclech v suchu,ale zážitky musí být silné,tak proč ne.Do šesti večer sušíme jak blázni,ale pak nám to nedá a ještě vyjíždíme na malý okruh na spravení chuti.Podél Vchynickotetovského kanálu,přes Hradlový most na Rokytu,Hakešickou cestou na Tříjezerní slať,dolů na Javoří pilu a obracíme u mostu přes Tmavý potok.Zaprvé se už stmívá a zadruhé je zamyšlená cesta zpět domů zapadlá sněhem.Musíme zase vyšlapat zpět na Tříjezerní slať a protaženou kilometrovou zkratkou prudce klesnout k Rybárně a pohodově kolem Roklanského potoka přijíždíme na Modravu.Okna okolních chalup už svítí a z komínů se kouří,a my si trochu spravujeme chuť po deštivém příjezdu.

Sobota:Vyrážíme do slunečného dopoledne,honí se mraky a fouká studený vítr,ale oproti včerejšku k neporovnání.Opět podél kanálu na Antýgl,Rokytu a serpentinami vzhůru do Srní,kde si kupuji poslední půlku chleba,v Modravě obchod není.Prudkým klesáním alpskými serpentinami dolů k Vydře,kde na sjízdnějším úseku pozorujeme MR v kanoistice na divoké vodě.Silnice z Čeňkovy pily je v jednom směru obsypána karavany a osobními auty s přívěsy-vodáci suší neopreny na střechách,mokré ponožky visí na zpětných zrcátkách a já se trochu zastydím za to včerejší vyměknutí v deštíčku,když vidím jejich mácháni se v ledové vodě.Za Čeňkovou pilou odbočujeme vpravo na legendární Svojše a Zhůří,Houbička by mohl vyprávět.Na Zhůří se cesta mírně rovná,člověk by mohl obdivovat daleké výhledy,ale příroda nedovolí.po dlouhém stoupání v lese se na náhorní planině prohání ledový vítr a tak co nejrychleji sjíždíme na Horskou Kvildu.

Zhůří.

Počasí si s námi dnes hraje opravdový mariáš:chvíle slunka střídají přepršky a černé nebe,ledový vichr asi 3-4 Beauforta tzn.ptáci zůstávají v úkrytech,chůze s deštníkem není možná a když jsme jeli kolem Vydry,tak jsem měl dokonce dojem,že voda teče opačným směrem.V penzionu Hamerka Kárl neodolá a vzdor studenému počasí zve na malého Bernarda,bere rozumy od nudícího se hoteliéra,který nám radí cestu na Horní Antýgl,Filipku a prý zaručeně prohrnutou cyklostezkou přes Lovčí skálu,Ptačí nádrž a dále na Březník,náš dnešní cíl.Ve Filipce tedy odbočujeme vlevo na zamyšlenou cestu,ale s posledními domky končí i naše cyklostezka.Vracíme se na hlavní do vsi a přemýšlime,co dál.Já se kochám dalekými výhledy a Kárl zatím sbírá u cesty podběl a mladé kopřivy do salátu k večerním těstovinám..Máme v záloze ještě jeden směr na Březník a to přímo od Dřeváku,odkud vede úzká,značená asfaltka kolem Modravského potoka k Trampusově křížku.Všude kolem sníh,asfalt mokrý,ale dá se stále jet.Trochu nás znejisťuje ještě sjízdná běžkařská stopa,která kopíruje cestu a míří naší směrem na Březník.

Udělalo se opět hezky,jedeme přímo proti sluníčku,tak co nám schází?..trochu štěstí.Asi po kilometru jízdy se objevují sněhové plotny i na cestě a střídají se stále častěji s mokrým asfaltem.Pokračujeme dále,chvíli pěšky,nebo alá koloběžka až k místu,kdy se již nedá dál.Škoda,musíme si počkat alespoň ještě měsíc na další pokus.Vracíme se podél vody zpět a právě včas-dává se opět do deště,ale sluníčko se nedá a ještě na hodinku prorazí mraky.

Neděle:po nočním dešti se probouzíme do uplakaného rána..že by se opakoval páteční scénář příjezdu?Nálada při balení a úklidu nic moc,dokonce i Železný Karel začíná trochu rezivět.Podle dohody necháváme klíče od pokoje v zámku a jen zabouchneme dveře od dílny,kde máme kola.Vyjíždíme za vlhkého počasí,zamračená obloha a časná hodina nedělního rána nevybízí ostatní zoufalce k výletům a tak máme silnici skoro sami pro sebe.Kolem Vchynickotetovského kanálu a Hakešovou cestou,tentokrát objedeme Srní příjemnou lesní partií.

V jednom lesním místě s větším sklonem je kanál zakryt betonovými panely.Podle místních z důvodu,aby nelákal vodáky k ilegálnímu sjíždění atraktivního úseku .V zúženém místě výpustě vytváří tryskající voda stříbřitou pěnu,která se pak na již klidné hladině táhne stovky metrů.

Cestou se vydrápeme u Mechova k Hauswaldské kapli a když se vrátíme zpět na cestu,tak se nám pod koly kutálí zmrzlá krupice smíšená s deštěm.Za Mechovem kopírujeme cestu na Prášily po nově otevřené cyklostezce,ale počáteční nadšení mírně tlumí náročné 10% a následující 12% stoupání,které začíná hned za cedulí,oznamující slavnostní uvedení do provozu.Před Prášily musíme opět na silnici,cyklostezka je místy nesjízdná-stinná místa s bariérami špinavého sněhu a ještě znatelnými stopami po běžkařských lyžích.Slunečná,Prášily a přetěžké stoupání po žluté na Vysoké lávky a Hůrku a chuť po Polomské cestě sjet na Gerlovu Huť.Snaha byla,chuť taky,ale na Rudské křižovatce pluhem vyhrnutá sněhová bariéra donutila naši dvojici opět přebookovat cestu,tady stále vládne zima.Vracíme se dolů do Nové Hůrky a po cyklostezce 33 dolů na Ašerlák a Gerlovu Huť.Tato páteřní cyklostezka je přece jenom o několik vrstevnic níže,než Polomská cesta a bylo to znát,na hlavní cestu sjíždíme bez zvláštních obtíží.Závěrečný sjezd do Železné Rudy by byl v jiné roční době určitě odměnou,ale dnes čelíme ledovému větru a vlhkému vzduchu,který zalézá i pod kuklu.Oproti původnímu itineráři jsme v Rudě o 2hod s náskokem a tak využíváme dřívější spoj a míříme do Plzně.Karel pokračuje do rodných Úval,já získaný čas využívám na převlečení doma,vybalení a do Prahy pokračuji následujícím vlakem.Naše dvojice seniorů opět kvalitně potrénovala na další akce sezóny a určitě zde nebyla naposledy.Díky,Karlíku!