Bratislavské vteřiny,minuty a kilometry.Pí.Houbičková,Houba...
Náš malý čtenářský maraton pokračuje dalšími příspěvky a tentokrát to bude Houba s pí.Houbičkovou,kteří startovali pod hlavičkou týmu SeniorTour2000 v Bratislavě.
1.4.2012 ČSOB Bratislava maraton
Pí.Houbičková 1/2 maraton 2:09:34h
Houba maraton 3:27:27h
Houba:Tak se vám pokusíme přiblížit náš bratislavský víkend s potřebným odstupem,i když z Petry euforie ještě doslova sálá a krásně si svůj úspěch užívá!
Náš sobotní odjezd proběhl hladce,cestou jsme zanechali všechny naše ratolesti u Ivet s Toníkem a tak jsme se dali do hovoru, že nám málem odjel následný spoj do Prahy...Děti si to u Králů moc užily, nadšeně o všem vyprávěly! Moc, moc díky teto a strejdo!!!
Cesta do Blavy byla pohodová, po výstupu z vlaku jsme půlhodinovou procházkou došli na prezentaci, kde zrovna vrcholil doprovodný běh na 10 km.Ve strašném vichru právě doběhl vítěz těsně pod 40 minut a my jsme doufali, že se počasí do zítra umoudří.Vyzvedli jsme si startovní batohy s číslem, čipem a povedeným maratonským trikem, já jsem si ještě u Adidasu nechal přeměřit svůj neutrální došlap a Petra si v přilehlém obchodě koupila první běhací 3/4 kalhoty se sponzorskou slevou. Potom jsme došli do apartmánu na ubytování cca 10 minut od startu, takže super místo! Ještě večer jsme vyrazili na 2 Rádlery do hospůdky, večer pekelně lilo a foukalo a my se modlili, aby se to do rána umoudřilo. Ve 22.30 už jsme šli na kutě.
Já byl ráno od 5 hodin vzhůru, zatímco Petra v naprostém klidu spala až do 7 Tohle jí hrozně závidím,t a holka snad nezná, co to je předstartovní horečka!!! Ráno byla kosa, okolo 0, ale naštěstí nepršelo. Dlouho jsme řešili, v čem běžet, nakonec jsme se oba rozhodli pro 3/4 kalhoty, dlouhá moira + já tričko a Petra vestu. Když jsme po 9 vyrazili na start, tak jsme se ještě vrátili každý pro 1 vrstvu,neboť vítr byl hrozně ledový. Petra si vzala i čepici a dobře udělala.
V prostoru startu jsme si do šatny odložili oblečení a každý jsme vyrazili na svoje místo na startu.J á zamířil do první vlny a zaujal celkem výhodné místo, takže jsem startem proběhl 35 sekund po výstřelu. Cítil jsem se výborně Po startu se mi běželo dobře, po výpadovce do Petržalky foukalo do zad a tak mě ani nepřekvapilo, že na 10 km byl čas 44.03. Pocitově výborné, tepovka v normálu, tak proč brzdit! Ale tady byl asi položen základ toho, že to nakonec nedopadlo podle představ...Začalo se běžet naopak zpátky do města proti větru, naštěstí všude kolem dost lidí-půlmaratonců, takže se bylo za koho schovat. Ale při průběhu do druhého kola na půlmaratonu jsem cítil, že to nevydržím. Čas byl sice parádní,1.33.30, ale pekelně mi docházelo a ke všemu po odpojení půlmaratonců nás tam moc nezůstalo (2000 lidí běželo 1/2 maraton,600 maraton).Stále jsem doufal,že se to třeba zlomí a počáteční část po větru mi pomůže, ale ani tady se to nezlepšilo a přemlouval jsem se na každý další km Nakonec jsem ještě odtáhl asi 1 km proti větru, načež na mezičasu 31.1km jsem přešel v chůzi pro vyčerpání Žádná křeč, ale už to dál nešlo. Nejde to ruzumně vysvětlit, ale fakt to nešlo. Tak jsem si to ve sněhových přeháňkách vykračoval k cíli a vážně přemýšlel o sběrném autobusu...Asi po 1 km mě doběhl vodič s balonkem 3.15 a vyhecoval mě, ať se za ně schovám a odpočinu si, ale vydržel jsem s nima něco přes km a musel je nechat, v tuhle chvíli na mě byli moc rychlí...Pak už jenom frustrace, velká chuť to vzdát, nakonec jsem se přemluvil a závod dokončil, za což jsem nakonec moc rád. Byl jsem naprosto promrzlej, roztál jsem až po půlhodinové koupeli v horké vaně.
Cesta zpátky utekla jako voda,z Brna do Prahy v jídelním voze, pivko, víno, prostě pohodička...A mě už se honí hlavou myšlenky,co udělat všechno jinak, aby to příště vyšlo!
Náš sobotní odjezd proběhl hladce,cestou jsme zanechali všechny naše ratolesti u Ivet s Toníkem a tak jsme se dali do hovoru, že nám málem odjel následný spoj do Prahy...Děti si to u Králů moc užily, nadšeně o všem vyprávěly! Moc, moc díky teto a strejdo!!!
Cesta do Blavy byla pohodová, po výstupu z vlaku jsme půlhodinovou procházkou došli na prezentaci, kde zrovna vrcholil doprovodný běh na 10 km.Ve strašném vichru právě doběhl vítěz těsně pod 40 minut a my jsme doufali, že se počasí do zítra umoudří.Vyzvedli jsme si startovní batohy s číslem, čipem a povedeným maratonským trikem, já jsem si ještě u Adidasu nechal přeměřit svůj neutrální došlap a Petra si v přilehlém obchodě koupila první běhací 3/4 kalhoty se sponzorskou slevou. Potom jsme došli do apartmánu na ubytování cca 10 minut od startu, takže super místo! Ještě večer jsme vyrazili na 2 Rádlery do hospůdky, večer pekelně lilo a foukalo a my se modlili, aby se to do rána umoudřilo. Ve 22.30 už jsme šli na kutě.
Já byl ráno od 5 hodin vzhůru, zatímco Petra v naprostém klidu spala až do 7 Tohle jí hrozně závidím,t a holka snad nezná, co to je předstartovní horečka!!! Ráno byla kosa, okolo 0, ale naštěstí nepršelo. Dlouho jsme řešili, v čem běžet, nakonec jsme se oba rozhodli pro 3/4 kalhoty, dlouhá moira + já tričko a Petra vestu. Když jsme po 9 vyrazili na start, tak jsme se ještě vrátili každý pro 1 vrstvu,neboť vítr byl hrozně ledový. Petra si vzala i čepici a dobře udělala.
V prostoru startu jsme si do šatny odložili oblečení a každý jsme vyrazili na svoje místo na startu.J á zamířil do první vlny a zaujal celkem výhodné místo, takže jsem startem proběhl 35 sekund po výstřelu. Cítil jsem se výborně Po startu se mi běželo dobře, po výpadovce do Petržalky foukalo do zad a tak mě ani nepřekvapilo, že na 10 km byl čas 44.03. Pocitově výborné, tepovka v normálu, tak proč brzdit! Ale tady byl asi položen základ toho, že to nakonec nedopadlo podle představ...Začalo se běžet naopak zpátky do města proti větru, naštěstí všude kolem dost lidí-půlmaratonců, takže se bylo za koho schovat. Ale při průběhu do druhého kola na půlmaratonu jsem cítil, že to nevydržím. Čas byl sice parádní,1.33.30, ale pekelně mi docházelo a ke všemu po odpojení půlmaratonců nás tam moc nezůstalo (2000 lidí běželo 1/2 maraton,600 maraton).Stále jsem doufal,že se to třeba zlomí a počáteční část po větru mi pomůže, ale ani tady se to nezlepšilo a přemlouval jsem se na každý další km Nakonec jsem ještě odtáhl asi 1 km proti větru, načež na mezičasu 31.1km jsem přešel v chůzi pro vyčerpání Žádná křeč, ale už to dál nešlo. Nejde to ruzumně vysvětlit, ale fakt to nešlo. Tak jsem si to ve sněhových přeháňkách vykračoval k cíli a vážně přemýšlel o sběrném autobusu...Asi po 1 km mě doběhl vodič s balonkem 3.15 a vyhecoval mě, ať se za ně schovám a odpočinu si, ale vydržel jsem s nima něco přes km a musel je nechat, v tuhle chvíli na mě byli moc rychlí...Pak už jenom frustrace, velká chuť to vzdát, nakonec jsem se přemluvil a závod dokončil, za což jsem nakonec moc rád. Byl jsem naprosto promrzlej, roztál jsem až po půlhodinové koupeli v horké vaně.
Cesta zpátky utekla jako voda,z Brna do Prahy v jídelním voze, pivko, víno, prostě pohodička...A mě už se honí hlavou myšlenky,co udělat všechno jinak, aby to příště vyšlo!
Petra:Tak se přidám s mou troškou já.
Nejprve všem moc děkuji za velikou podporu, je to úžasné, ten pocit, že to s vámi někdo prožívá a sdílí a hlavně velký dík patří Králům do Zelenče, neb bez nich by to takovéhle pohodové určitě nebylo.
Na mě padla nervozita snad až trochu před závodem večer, kdy jsem si propočítávála, jak bych to asi mohla zaběhnout a Štěpánčiných 2:19 byla opravdu výzva. Vůbec jsem netušila, jak se závod bude vyvíjet. 20 km jsem v životě neuběhla (ani v tréninku) a tak jediné ambice byly, hlavně celou dobu běžet a nejít. Možná to přispělo k mé předstartovní pohodě, že člověk není svázaný časy (narozdíl od Houbičky).
Ve startovním koridoru jsem se někam postavila a za chvilku jsem zjistila, že vedle mně stojí balonek s časem maratonu 3:15 ( tzn, půlka za 1:45)!! No prostě absurdní čas. Samozřejmě jsem tuto skupinu, dle očekávání, ztratila již asi po 500 m od startu 
. Hlavně jsem si pořád v hlavě opakovala nepřepálit to!!! Teď už to zestručním: 2.km - čas 12:55 takže můj standartní treninkový čas, a naprostá spokojenost, "super holka, jen ať ti to takhle vydrží", 3.km - začala mě bolet šlacha levé nohy (objevilo se to už i v tréninku), myšlenky hrozné, ale třeba to bude v pohodě, 4. km - čas 24:00 - "je to nějaké rychlé", říkám si, ale jedu dál a uvidíme, co bude - 8.km - 48:02 vidím, že to je rychlejší než v tréninku, ale vítr fouká do zad a běží se super, na tepovku kašlu a nechávám to tak, noha už zase nebolí, 8.km - jasně se potvrzuje, že běžim 1km za 36 min - skvostné, říkám si, makej dál, vždyť ono ti stejně brzo dojde, tak tu první půlku budeš mít alespoň rychleji za sebou - 10.Km 1:01 stále stejné tempo, cítím se super, dech v pohodě, nohy taky, od 12.km začínám cítím každý sval na stehně a různě se ozývají šlachy, běží se proti větru, ale to už si říkám je to jen 9km!!!! a pouštím do uší ABBu na 17. km hrozný sněhopad, ale čas je úplně výborný, stále držím tempo, vůbec to sice nechápu, ale říkám si jsou to už jen 4km. Vbíhá se do města a je vidět závodníky, kteří běží proti do cíle, to je něco na psychiku. Ve městě to po děšti pekelně klouže, jediná myšlenka je nespadnout!!! Na 20.Km mrknu na čas a na hodinkách 2:02!! Nevěřim tomu, běžim už jen na vůli, jak stroj. V cíli vůbec nevnímám davy, jen koukám na ten čas a vůbec to nechápu 2:09:35!!! Slzy se mi kutálejí po tváři a není koho obejmout 
.Strašně silný zážitek. Úžasně mi to sedlo, přirovnala bych to k loňskému Králi Šumavy, ale víc si toho vážím, protože jsem se nesvezla ani KM!!!
Na rozdíl od Štěpánky mi to přišlo zatraceně dlouhý a maraton teda určitě v životě neuběhnu, to vím naprosto bezpečně a skláním se už jen před tím odhodláním do toho jít. Je to opravdu pekelná dřina.
Hodně teď přemýšlím, co byla ta hlavní motivace pro běh: zda pokořit veliký cíl nebo zhubnout nadbytečná kila! S ohledem ale na to, že jsem ani po 6-ti týdenním intenzivním tréninku nezhubla ani deko, tak se musím spokojit s pokořeným cílem.
A co říci na závěr?..snad jen přidám s Houbovým svolením cílovou fotografii jako důkaz,že maraton opravdu bolí.
. Hlavně jsem si pořád v hlavě opakovala nepřepálit to!!! Teď už to zestručním: 2.km - čas 12:55 takže můj standartní treninkový čas, a naprostá spokojenost, "super holka, jen ať ti to takhle vydrží", 3.km - začala mě bolet šlacha levé nohy (objevilo se to už i v tréninku), myšlenky hrozné, ale třeba to bude v pohodě, 4. km - čas 24:00 - "je to nějaké rychlé", říkám si, ale jedu dál a uvidíme, co bude - 8.km - 48:02 vidím, že to je rychlejší než v tréninku, ale vítr fouká do zad a běží se super, na tepovku kašlu a nechávám to tak, noha už zase nebolí, 8.km - jasně se potvrzuje, že běžim 1km za 36 min - skvostné, říkám si, makej dál, vždyť ono ti stejně brzo dojde, tak tu první půlku budeš mít alespoň rychleji za sebou - 10.Km 1:01 stále stejné tempo, cítím se super, dech v pohodě, nohy taky, od 12.km začínám cítím každý sval na stehně a různě se ozývají šlachy, běží se proti větru, ale to už si říkám je to jen 9km!!!! a pouštím do uší ABBu na 17. km hrozný sněhopad, ale čas je úplně výborný, stále držím tempo, vůbec to sice nechápu, ale říkám si jsou to už jen 4km. Vbíhá se do města a je vidět závodníky, kteří běží proti do cíle, to je něco na psychiku. Ve městě to po děšti pekelně klouže, jediná myšlenka je nespadnout!!! Na 20.Km mrknu na čas a na hodinkách 2:02!! Nevěřim tomu, běžim už jen na vůli, jak stroj. V cíli vůbec nevnímám davy, jen koukám na ten čas a vůbec to nechápu 2:09:35!!! Slzy se mi kutálejí po tváři a není koho obejmout .Strašně silný zážitek. Úžasně mi to sedlo, přirovnala bych to k loňskému Králi Šumavy, ale víc si toho vážím, protože jsem se nesvezla ani KM!!!Na rozdíl od Štěpánky mi to přišlo zatraceně dlouhý a maraton teda určitě v životě neuběhnu, to vím naprosto bezpečně a skláním se už jen před tím odhodláním do toho jít. Je to opravdu pekelná dřina.
Hodně teď přemýšlím, co byla ta hlavní motivace pro běh: zda pokořit veliký cíl nebo zhubnout nadbytečná kila! S ohledem ale na to, že jsem ani po 6-ti týdenním intenzivním tréninku nezhubla ani deko, tak se musím spokojit s pokořeným cílem.
A co říci na závěr?..snad jen přidám s Houbovým svolením cílovou fotografii jako důkaz,že maraton opravdu bolí.
Komentáře
Okomentovat