Na Neunussberg tedy až příště...
Včerejší výlet s Železným Karlem se nesl v duchu dobyvatelské nálady,neb vrchol Gr.Arberu znám zatím podrobně jen
s pohorkami na nohou,ne v sedle kola,a jako takový nám ještě scházel do sbírky,dále ve snaze stihnout výstup před avizovaným zhoršením počasí,které mělo do západních Čech dorazit v odpoledních hodinách a v neposlední řadě v duchu našeho motta:"..lepší zrezivět,než zlenivět."Vyrazili jsme z Železné Rudy údolím Řezné a z Regenhütte vystoupali na Gr.Arbersee,kde nás zastihnul avizovaný déšť a zhoršení počasí..bohužel ale už o pár hodin dříve.Prázdné výletní lodičky vyrovnané ve spěchu na hrázi,hladinu jezera bičuje déšť a my se schováváme pod rozložitým javorem a revidujeme naše dnešní plány.Původně plánovaný itinerář výletu na zříceninu Neunussberg,který čerpám m.j.z článku mého oblíbeného webu o Šumavě,drasticky omezujeme a vyrážíme přímo na vrchol Gr.Arberu.Ještě pár stovek metrů stoupání po nádherné asfaltce směrem na Bodenmais a pak lesem po šotolině vzhůru a vzhůru.Mně neznámé odvrácené úbočí Javoru nabízí neopakovatelné výhledy do bavorského pohraničí,ale pak se cesta opět noří do lesa a začíná tvrdá práce..na základě zmíněného článku přistupuji ke stoupání na Javor s respektem,ale nakonec to byla selanka,kterou jsme si užili,zvlášt když se na vrcholu trochu zlepšilo počasí,my sehnali ochotného fotografa a přestáli upřímné pobavení těch pár návštěvníků,když jsme vyvlekli i kola na skalku pod vrcholový kříž.Po sjezdovce dolů k lanovce a místo zasloužené odměny v podobě závěrečného sjezdu luxusními serpentinami k Brennesu,tak ještě vyzkoušíme šotolinovou cyklostezku a 15% klesáním vlhkým lesem sjíždíme zamračeným odpolednem nad Bayerisch Eisenstein,kde se napojujeme na asfalt a poslední 2,3 serpentiny nás opět vyvážejí do Alžbětína a blíže k domovu.
Komentáře
Okomentovat