Hochschachten letos potřetí,ale +bonus

Opět na kole,ale i pěšky na Velký Roklan...

---

Už o tom hodně přemýšlím,mluvím,ale dvojkombinaci kolo+pěšky na Velký Roklan/Gr.Rachel v Bavorském NP jsem si konečně vyzkoušel až včera.Bohužel jsem si nevybral zrovna ideální počasí,na startu v Železné Rudě je v 9hod lezavých 5,5°C,mrholí a hustá mlha.Trasa je klasická,několikrát již projetá:Debrník,Zwieslerwaldhaus,kde si zkracuji trasu minule s Karlem objevenou šotolinkou směrem na Schleicher,Kreuzstrasl,Scheurek,Spiegelhütte a rychle vystoupat na Hochschachten.Nevím,co mne čeká na pěší trase,tak raději šetřím čas,v husté mlze stejně není nic vidět..Nahoře již regulérně prší,tak jen rychle projíždím až k závěrečnému klesání k nádrži Talsperre Frauenau,kde jsem v poslední serpentině v mapě objevil odbočku na Roklan.

Poslední šotolinová serpentina klesání Hochschachtenstrasse před najetím na asfaltovou silničku nad nádrží T.Frauenau.Vpravo ještě cca 1,5km slepá odbočka sjízdná na kole.

Jak Lukáš Bauer při kombinaci..vyměnit boty,z báglu bundu,která ještě není tak promoklá,místo helmy čepici a suché rukavice.

Kolo schovávám do mokrého mlází a jako bych slyšel Dusiče:"Fanoušku,hlavně si pamatuj souřadnice/N48°59.567´E013°23.327´/,ať nejdeš domu pěšky!Víš,že na Gsenget/CZ a do Prášil na bus je to odtud skoro 8hod.."

Vpravo od mé provizorní převlékárny,na konci slepé cesty začíná úzkou pěšinou cesta na Roklan.Sice značená,ale s výstrahou na vlastní nebezpečí.Spíš mám strach o kolo opřené o smrček a odpočívající v mlází,než o svou tělesnou schránku..jak typické.Komfort převlečených suchých bot vzal hned za své-půlmetrové borůvčí,polehlá vysoká tráva,která divoce roste na vymýtěných planinách a vývratech po těžbě,cyklistické čapáky mám po chvíli mokré po kolena.Po chvíli začíná těžké stoupání po kamenech a kluzkých kořenech.Zvažoval jsem zabalit i hůlky,ale tady by asi moc nepomohly-pěšinka je úzká tak dvě chodidla a na hraně srázu kamenitého schodiště...

Po prudkém nástupu relativně pohodlný,pár desítek metrů dlouhý úsek,kde je čas na vydýchání se před exponovanější částí výstupu.Opět kamenné schody,chvílemi dokonce proti stékající vodě,v bahně a mokré rašelině,několikametrový úsek přes hladký skalnatý valoun je pojištěn i ocelovým lanem.Výhledy veskrze žádné,ale i v tom marastu to má stejně své osobité kouzlo.Příkrov mlhy jakoby vše přikryl pokličkou,je fascinující ticho,slyšet jen dech a občas čvachtání bot v rašelině..

Ještě půl hodinový výstup po schodišti vzhůru,místy zpestřený dřevěným můstkém pro vyrovnání větších terénních nerovností a je tu relativně lehčí terén a dokonce v mlze ukrytá pastvina,tak typická pro Bavorský les.Chybí sice obří bonsaje letitých stromů,které známe třeba z Hochschachten a jiných,ale mlha,déšť a tušená historie těchto míst dodává magii i těmto místům.Kouř z komína,zavřené mokré slunečníky na terase samoty Waldschmidthaus,barometr za oknem a závěrečné"schodiště"na vrchol Roklanu..a konečně i pár turistů,kteří mohou použít i relativně schůdnější trasu např.z konečné Iglbusu v Gfälu.

Skalnatý vrchol Roklanu.Je 13.15h a oproti startu příjemných 11°C,vlhkost už dávno neřeším

S respektem se dotýkám vrcholového kříže a raději ani nekoukám vzhůru,možná mám už stejný výraz jak ten otužilec nade mnou.

Na vrcholu jsem skoro hodinku,zvažuji další pokračování tůry k Roklanské kapličce a Rachelsee,ale představuji si sestup zpět a časový rozvrh a nakonec nápad okládám na jindy,další důvod se sem brzy vrátit.Sestup po mokrých kamenech a kluzkých kořenech nic moc,lépe se mi šlo nahoru.Nástupní místo i ukrytý bicykl jsem našel i bez souřadnic,s obtížemi a poskakováním po jedné noze jsem přezul mokré boty a ponožky,mokrou bundu převlékl už jen za zavlhlou vestu a sjel do civilizace.

Časový itinerář zpáteční cesty se mi nějak nedaří plnit,na vrcholu jsem strávil zbytečně dlouhou dobu.Být to na osmitisícovce,tak už nejsem mezi živými..Cestu si zkracuji jak jen můžu,ale stejně vím,že dnes asi poprvé obvyklý vlak z Alžbětína do Plzně nestihnu.V závěrečném stoupání ze Schwellhäuselu mi nějak dojde,přihlásí se únava a zmar z ujetého vlaku,poslední stovky metrů na Hochberg jdu po svých..Z Alžbětína do Plzně se plácám dvěma osobáky,ve voze se konečně topí a když koukám unaveně do tmy ven,tak se mi zdá,že se ze mne ještě páří..