Koloběh Říp-Praha

Houba:Jak jsem to viděl,běžel,zajel...

---

Zpětně paradoxně děkuji drobným technickým problémům,které Houbovi nedovolily "pouze" komentovat pod naše vysočanské prskavky,které upozorňovaly na jeho sobotní účast na Koloběhu Říp-Praha.Jeho obsáhlé zhodnocení této,pravděpodobně poslední letošní sportovní akce s vysočanskou účastí,si určitě zasluhuje samostatný článek.
Odkaz na minulý ročník+plánek trati zde.

Houba:"Cílem tohoto klání je,dostat se ve smíšené dvojici za pomoci 1 kola z Řípu do Prahy,což obnáší necelých 48 km střídavého běhu a jízdy na kole.Startujeme opět s kamarádkou Markétou,stejně jako loňský rok se na Říp dopravuji po vlastní ose vlakem do Roudnice a odtud asi 9 km kolmo na vrchol Řípu.Cesta mrazivým ránem z Roudnice mě moc nezahřála,byť to bylo převážně do kopce.

Po příjezdu na úpatí kopce vidím před sebou tu masu lidí,jak vystupují ze 3 autobusů,které zajistily dopravu z Prahy.Hodně účastníků se již rozbíhá a rozcvičuje,domlouvá taktiku či řeší stravu,byť do závodu zbývá asi 45 minut.Říkám si,jestli už i zde nepřevládá moc profiúroveň.Já tlačím svého oře prudkým kopcem v 5 cm zledovatělého sněhu na vrchol kopce,což mě příjemně zahřálo.Nahoře konečně vidím druhou polovinu našeho týmu Markétu,což mě ujišťuje v tom,že jsem tady správně.Nahoře ukazuje teploměr - 12 stupňů,Markéta se lehce klepe.Nakonec si ale před závodem přeci jen sundavá druhé ponožky,což se ukázalo jako dobrý tah.Před startem si vyslechneme ještě pokyny,novinkou je snad pouze penalizace za nepředání kola z ruky do ruky za +10 minut a za ztrátu vizuálního kontaktu dvojice v závodě za +2 minuty.Na předávku kola si dáme pozor,vloni jsme to párkrát trochu uspíšili......

+

Taktiku máme stejnou jako před rokem,střídání každé cca 4 km .Závod začínáme stejně,Markéta sbíhá Říp po červené,já ho sjíždím po cestě na kole,ale pro velmi kluzký povrch nakonec běžím taky po svých,nemělo cenu riskovat.Takto to řešila asi třetina pole,zbytek to různě zkoušel sjet,ale já sám viděl 3 pády,které naštěstí dopadly dobře...Takže na sletiště,což je místo hned pod Řípem,kde se páry setkávají a odtud již pokračují nerozlučně spolu,dojíždím okolo 70 místa a Markéta tu na mě asi 2 minuty čeká.Škoda jich,ale čeká nás ještě dlouhá cesta.
Zpočátku předbíháme spoustu dvojic,což je docela příjemné a dodává nám to elánu.Jen si jako cyklista člověk moc neodpočine,polňačky jsou pod sněhem a nějaký nevhodný manévr může skončit pádem.Také pro fotografy vděčné "blátivé" místo u Jeviněvsi sice není vyjimečně blátivé,ale klouže to tam jako prase.Zjišťujeme,že se střídáme v podstatě na stejných místech jako před rokem,tudíž každý běžíme známé úseky.Konečně se dostáváme k Vltavě u zámku v Nelahozevsi a cyklista si může na asfaltu opravdu orazit.Také sněhu ubylo,tady je již pouze poprašek.V Kralupech přebíháme Vltavu na její pravý břeh a dostáváme se do druhé poloviny závodu.Slunce sice hřeje,ale od řeky to mrazivě fouká.Ve Chvatěrubech jako libůstku pořadatelů obíháme zámek a podél řeky dobíháme do Dolánek,kde nás čeká poslední,ale nejhorší stoupání.To je parketa pro Markéku. Ačkoli jí po loňských zkušenostech včas poodjíždím a dávám si pod kopcem fóra,stejně mě záhy předbíhá,neboť kopec se nedá v podstatě jet a já běžím po boku kola.Tady jsme vizuuální kontrolu určitě nedodrželi,ale myslím,že ani spousta jiných párů na tom nebyla jinak.Cesta se kroutí a viditelnost je místy jen 20 metrů před sebe.Když před Větrušicemi konečně dosupím Markétu a vystřídám jí,čeká mě mnohem lehčí úkol,a to seběhnout ovocným sadem do Husince zpátky k Vltavě.

Odtud to už je do cíle okolo 10 km podél vody.Markéta tyhle úseky sice moc nemusí,je vidět opravdu daleko,ale já jsem rád,že už nebudeme tlačit náš kamion do žádného kopce.Tady střídání zrychlujeme asi po 2 km,zezadu nás dobíhají 2 dvojice.Ačkoliv nejsme nijak moc vyřízení,tak zejména mužské poloviny dvojic jsou jiná liga než já,takže nás asi 4 km před cílem celkem lehce předbíhají.Nakonec na ně ztratíme jen okolo 1 minuty,ale už chyběl morál se zmáčknout,fakt ti kluci byli někde jinde.Závěr si s Markétou vychutnáváme,za námi nikdo a já mám tu čest odběhnout poslední kilometr od lávky u ZOO do cíle,kde jsem vloni už měl křeče a modlil se,aby to Markéta vydržela.Krásný pocit,s Markétou protínáme cílovou pásku na krásném 11.místě se zlepšením o neuvěřitelných 18 sekund!!!/Pozn.F.Zde se měla objevit závěrečná fotka obdrženého diplomu naší dvojice,ale zatím se mi bohužel nepodařilo přijít na způsob,jak převést formát PDF na JPG.Nějaká rada,můj IT Guru?/...Aktualizováno!Po vydání článku Dusič opět nezklamal a obratem poslal zkonvertovaný formát na naši adresu,a tak se můžeme potěšit rozhledem a odkazem praotce Čecha a přidat se k organizátorům a poblahopřát naší dvojici.

Po sprše a pár pivech si jdeme na slavnostním vyhlášení pro diplom a ani malinko nás nemrzí,že v následné tombole nevyhráváme žadnou adrenalinovou cenu jako např. seskok padákem sám či v tandemu,permice na lezeckou stěnu či poukaz na kaskaderský výcvik.Rádi zůstáváme u "nudného" běhání.A hned si říkáme,že jestli nám to okolnosti a zdraví dovolí,tak za rok zase na start!!!!!"