Sobotní Kubova Huť

Trénink s Železným Karlem bolel...

---

Na svůj první běžkařský trénink jsem si vybral osobu nejpovolanější,Železného Karla,kolegu z týmu,přítele a erudovaného praktika se zkušenostmi z trénování lyžování alpského i severského.Volba dnešního tréninkového kempu padla na šumavskou Kubovu Huť a místní značené okruhy v lyžařském areálu kolem Obrovce.Čerstvá plzeňská sněhová nadílka mne přinutila k odklízení sněhu a zvýšené fyzické námaze ještě před ranním setkáním na plzeňském nádraží,ale to nebylo nic ve srovnání s tím,co mne čekalo po desáté hodině přímo ve stopě.Myslím,že osobně předem velmi dobře teoreticky připraven,jsem na kubohuťském perónu nasával jako houba první praktickou část tréninku,zásady správné mázy.Vyřešili jsme i otázku vpravdě čapkovskou,kam s ní..myslím tím igelitku s civilními botami,které jsme nechtěli tahat s sebou a tak jsme jí závěsili do koruny smrčku v blízkém hájku-naštěstí jsem vybral igelitku čistě bílou a nepřivezl jsem žlutou z Billy,takže jsme beze strachu ze ztráty podél sjezdovky udýchaně vystoupali ke značeným stopám.Ač jsem se snažil rozpomenout na své dávné výkony v běžkařské stopě a v hlavě si přehrával často a poctivě odpozorované finesy předních mistrů severských,tak první polovina tréninku byla tristní.Jen díky trpělivému vysvětlování pana trenéra,který jel vedle mne ve stopě,opravoval,předváděl a různými dílčími kroky se mne snažil uvést do problematiky,se teprve druhá,zpáteční fáze tréninku,částečně projevila na mém dobrém pocitu,že se něco začíná částečně dařit a bude to jen a jen na mně samotném,jak se s tím ve zbytku zimy popasuju.Mapa,trasa a přehrávač zde.

Železný Karel si vystoupil ze stopy a fotí si do archívu neporušenou přírodu...

..to byla taky jediná chvíle,kdy jsem si mohl v první půli tréninkového cyklu odpočinout a popít vystydlý čaj.Jedna tréninková fáze střídala druhou-nácvik rovnováhy po jedné i druhé lyži,přenášení váhy,změny rytmu po rovině a ve stoupání,nácvik skluzu a stylu jízdy bez hůlek,kterému dopomáhala třeba jízda v pozvolném klesání..to vše jsem teoreticky znal z okoukaných instruktážních videí na YouTube,ale pan trenér nebyl stále spokojen.Využil třeba toho,že jel vedle mne ve stopě a jakmile jsem třeba málo propnul zadní odrazovou nohu a neměl jí ve správné výšce..šup a už jsem dostal hůlkou přes lýtko.Ve druhé půlce mne už trenér nebil,dokonce jsem udržel i smírné vzájemné konto 2:2 na pády a pak už jsme si to jen užívali.Málo,cca 10 lidí ve stopě,asi 5st pod nulou,boty jsme na smrčku taky našli,nic nám nescházelo.Na zpáteční cestě mne už začínaly pobolívat nepoužívané svaly,které jsem nevěděl,že je vůbec mám,ale jinak nádhera!Karlíku,díky!!..zítra jedu zase.

Když jsme se po tréninku vrátili na místo startu,tak jsme naše bicykly po hustém sněžení skoro nenašli...