Jako první splnil domácí úkol Houba

Happy hour?Ano,ale jen před startem.Závod byl mnohem,mnohem delší...

---

Přinášíme první část slíbeného vyprávění našich reprezentantů z kodaňského maratónu.Jako první splnil domácí úkol Houba a dostává tedy přednost..

Houba:Tady je několik mých dojmů z naší výpravy na sever.

Cesta samotná probíhala v pohodě,já s Dusem jsme se potkali už na hlaváku,Broskvička k nám přistoupila v Holešovicích.Po odjezdu z Prahy jsme se přemístili do jídelního vozu a chutně posnídali v rámci "Happy hour" .Přestup v Berlíně na supermoderním patrovém nádraží bez problémů,11 minut bylo dostatečných.Vlak do Kodaně se v Hamburgu půlil,naše 4 vozová ICE jednotka byla celkem plná,místenky od Lenky se hodily.

Všichni jsme se těšili na zpestření cesty v podobě nalodění vlaku na trajekt v Puttgardenu.Vše proběhlo hladce,v obchodě jsme koupili pár pivek,mimo jiné belgický Leffe v láhvi na šampus s korkovou zátkou.Plavba samotná trvá asi 30 minut,po vylodění v dánském Roedby nás čekaly poslední 2 hodiny do Kodaně.Tady ubytování v hotelu 2 minuty od nádraží,což bylo naprosto super,a večerní procházka městem.Došli jsme až do starobylého přístavu Nyhavn,kde na člověka ze všech hospod a hospůdek zavane duch starých časů,že by tam snad čekal i jednonohého piráta….

Před všemi podniky zahrádky připravené na hosty,ale to by museli přijet Eskymáci.V takové zimě pro nás nepoužitelné.Po pivku jsme se vrátili ještě zpět k nádraží do minipivovaru ochutnat místní produkci,po 22. hodině jsme už byli na pokoji,já s Dusítkem na manželském loži,Broskvička pod oknem na samostatné posteli.

Noc byla standartní předzávodní,několik probuzení a před 6 už všichni vzhůru.Bohatá snídaně se podávala od 6.30,přeci jen jsme se museli krotit,neboť závod se blížil..

V 8.14 S-bahnem do Greve,vyzvednutí čísel a převlékání v teple házenkářské haly místního klubu.Na mráz a vítr až těsně před startem.

10.00 výstřel a 109ti hlavé pole se dává do pohybu.Kolik prostoru kolem sebe v porovnání s Prahou!Chci běžet pomalu,vítr tolik nezlobí,ale běží to samo nějak rychle.Na 5.km 22.05,to je moc rychlé.Teď se to trochu otáčí a fouká zepředu z boku,nějaký vyčůránek se mě drží asi 3 km a když už mu nejsem moc platný,sprintem si doběhne skupinku před námi.Mě píchá pod žebry,jako když se člověk moc nají a běží brzy po jídle,musím zvolnit.Mezi 9.-12.km je nejhorší úsek,opouštíme zástavbu a valíme to přímo proti větru k moři otevřenou krajinou.Děs. 10 km za 45.30,to je pořád hodně rychlé,takhle jsem to rozběhnout nechtěl.Na 12.km konečně dobíhame k moři a otáčíme to po větru za písečný přesyp a podél pláží asi 5 km.Tady se už běží v pohodě,běžím ještě se 2 borci,13 km za rovnou hodinku.Na občerstvovačce beru banán,píchání v boku odeznělo a jíst se musí…

Poslední 4 km okruhu už vedou zástavbou,žádné dlouhé rovinky,takže to docela utíká.Půlku mám za 1.37,což je pěkné a i při zpomalení ve druhém kole by to mohlo dát někde kolem 3.17,což by bylo super.Při náběhu do druhého kola vidím Broskvičku,což moc potěší,a říkám jí,že to bude hodně bolet.Ale to jsem ještě netušil,jak moc…Chvíli se běží po trase běhu na 10 km,takže najednou mám kolem sebe plno běžců a protože to není čelo závodu,tak všechny předbíhám,což je pocit,který se neomrzí…..

Snažím se šetřit na ten nepříjemný úsek do 12.(33.)km.Ale na to se nedá připravit.Vítr určitě zesílil nebo sil rapidně ubylo,popřípadě obojí,tyhle 3 km je očistec.Snažím se povzbudit běžce,který přešel do chůze.Sám melu z posledního,chci se chytnout dědy na kole,ale ten jede ještě pomaleji než já běžím….Jako žolíka tahám z kapsy gel,snad trochu pomůže.Je to nekonečné,jako na spásu vyhlížím pláž,ale trvá to neskutečně dlouho.Na hodinky nekoukám,už to není boj s časem,je to boj o závod,jestli jsem schopen ho doběhnout v kuse do cíle nebo budu muset přejít do chůze.Tělo škemrá o chůzi,ale mozek to odmítá,přeci to nevzdáš!Konečně dorážím na pláž,vítr začíná foukat skoro do zad.Ale tělo už je vyčerpané,žádný pocit síly se nedostavuje.Běžím konstantním tempem,míjím postupně další kilometrovníky,na 36 km banán,před sebou na dohled 2 běžci,ale odstup stále konstantní.Taky jim to neběží.Asi 3 km před cílem náznaky křečí do nártů,takže zkracuji krok,už to chci dobojovat.Asi 1 km před cílem vidím před sebou Dusítka,to snad není možné.Vypadá to,že doběhneme spolu!Při podběhu silnice ho dobíhám,do cíle tak 500 m!Ani jeden nemáme sílu promluvit ani přizpůsobit rychlost tomu druhému.rychlostí hlemýždě předbíhám šneka a oba se už vidíme v cíli.Posledních 200 metrů na dráze a je to tady.Cíl a konec,už nemusíš nikam běžet.3.23.52 je výsledek,druhé kolo o skoro 10 minut pomalejší než první.Ale zpětně při pohledu do výsledků ve druhém kole zpomalili až na výjimky všichni,spousta i výrazněji než já.Vyčerpání se míchá s dojetím,že to člověk zase dokázal a nevzdal to.Po chvilce to má i Dusítko za sebou,ani nemáme sílu se radovat.Nevím,jak to vnímala Mirka,ale pohled na nás asi nebyl moc pěkný.Prostě 2 totálně zničení,poslintaní a prosolení chlapi,to asi není nejlepší reklama na to,aby taky začala běhat…..

Vyzvedáváme batohy,bundu přes sebe a bez zbytečných průtahů se loučíme se stadionem v Greve a pomalu se přemisťujeme na asi 1 km vzdálenou stanici.Cestou dostávám křeče do obou holení,naštěstí ne najednou…V obchodě kupujeme pivo a ve vlaku se jím odměňujeme.

Po sprše v hotelu vyrážíme do města.Chceme se podívat do Christiany,osobité čtvrti obsazené sqvatery v roce 1981 na protest proti bourání bývalých kasáren.Bohužel času ubývá a protože chceme vidět Malou mořskou vílu ještě za světla,Christianu vypouštíme.Přes královský palác ji nacházíme u břehu moře přesně tak,jak je vyobrazena v turistických průvodcích.Po focení už jsme všichni zmrzlí na kost a pro návrat do města používáme vlak.

Tam ochutnávka piv v pivovarské hospodě a ve sportbaru padá pár Carlsbergů za nedělní zvýhodněnou cenu 35 DKK.Před desátou už zíváme a těšíme se do postele.

Ráno se budíme překvapivě brzy,opět před šestou.Já se cítím dobře a tak se loučím s Kodaní ranním výklusem.Město plné cyklistů,je to plnohodnotný druh dopravy i v zimě.Fouká ještě víc než v neděli.Potkávám i spoustu běžců,někteří s batohy běží do práce….

Snídani si užíváme,jsme na ní přes hodinu a potom už šup na vlak.V 9.44 odjíždíme ICE do Hamburgu,asi po hodině jízdy začíná chumelit,což v kombinaci s vichrem snižuje viditelnost na pár metrů.Ještě že můžeme jet pohodlně vlakem a že nemusíme řídit auto.Na trajektu kupujeme karton Tuborgů a statečně je konzumujeme v chumelenici na palubě.V Hamburgu přestup na ICE do Berlína,které jede překvapivě jen max 180 km/h,ačkoli při cestě tam se jelo i 200 km/h.Lehce nás to znervózňuje,neboť na přestup v Berlíně jsou pouze 4 minuty.Když 5 minut před plánovaným příjezdem do Berlína jedeme lesem,ptám se průvodčího,jestli počká vlak do Prahy.Vlakvedoucí někam volá a my doufáme.Nakonec přijíždíme +14 minut,ale náš vlak čeká,přestup hrana-hrana!Uf!

Cesta utíká a před přejezdem do Česka jdeme do jídelňáku na zaslouženou večeři.Jídlo chutné a velmi rychle připravené,jen točená Plzeň došla,takže pitný režim dodržujeme třetinkovým Budvarem.V Praze se loučíme a plni zážitků se vydáváme do svých domovů.

Dusítko a Broskvičko,moc díky za všechno,byl to super výlet!!!!

Stejný prostor k vyjádření dostane samozřejmě i druhý člen týmu,Dusič,a myslím,že se můžeme těšit na neméně zajímavé vyprávění.Pro ty nedočkavé jen malá upoutávka ze startu Dusítkova půlmaratónu-horní video,závodník v modrém se start.číslem 254,po startu ke konci balíku seběhne k okraji dráhy,aby pozdravil fanoušky doma.Úsměv a odhodlání ve tváři,opět nejlépe oblečený závodník ve startovním poli..