Ani náhodou!Možná příští zimu...
Epizoda první,Plzeňská:
Ranní vstávání v půl čtvrté nic moc,ale tréninkový dril Železného Karla se musí plnit!V hale plzeňského nádraží jen jedním okem mrknu na čas na odj.tabuli do Prahy v 5.08h a vybíhám na druhé nástupiště,kde zažívám menší šok,neb na koleji pod pražskou cílovou stanicí stojí rozsvícené Pendolíno.No,tohle!Že by se potvrdilo rčení,že kovářovic kobyla chodí bosa?Co teď?Mám vzbudit v Praze Karla,že nestihnu přípoj do Tanvaldu,nebo si mám jít koupit místenku a svézt se v luxusu do Prahy?Jsem trouba,lajdácky jsem se podíval do JŘ a teď budu pykat.Jdu zpátky do haly a stavím se do fronty u právě otevírané pokladny.Teprve teď si pořádně prohlédnu na velké světelné tabuli číslo a odjezdovou kolej mého vlaku.Tohle přeci není číslo Pendolína!Tak zase zpátky nahoru a nad Pendolínem si u odj.času mého vlaku teprve všimnu malé šipečky,která odkazuje na vedlejší,kusou kolej s pražským rychlíkem,který za Pendolínem není vidět.Tak jsem ušetřil Karla ranního drsného probuzení na vlnách O2 a sebe dvou stovek za místenku.Tak,a můžete se posmívat..Epizoda druhá,Vysočanská:
Pobyt v naší domovské stanici nám zpestřuje Houba,zkušený běžkař,který ač v současné době plně již soustředěn na lehkoatletický vrchol jara,nedělní maraton v Kodani,nám uděluje cenné rady k jednomu z posledních letošních běžkařských tréninků.Epizoda třetí,Tanvaldská:
Deset minut mezi přestupem v Tanvaldu do Harrachova využíváme na přípravu lyží.Místní pamětnice,paní Hřebíčková z Tanvaldu,nevěřícně kouká,co se odehrává v místní nádražní čekárně před jejími zraky.Karel se nechce v Harrachově zdržovat,spěchá do stopy a obléká proto profi ochranný štítek a skáruje podkladní vrstvu přímo na dlažbě poloprázdné čekárny.Epizoda čtvrtá,Jakuszycká:
Nevím,co ta Ivet na tom biatlonu vidí
..já bych zvládnul tak stojku,ležku už vůbec ne.Kvůli focení vleže jsem musel odepnout lyže,padnout na kolena a do předpisového lehu s mírným rozkrokem.Asistent a fotograf Karel připnul opět běžky,já odstřílel,asistent odepnul lyže a pomohl vstát a já pak vklouznul do běžek a odkroužil svých 11 trestných okruhů s vykloubenými kyčlemi.Ne,jeden z mála sportů,které bych asi kvalitně nezvládnul..Epizoda pátá,Orlovská:
V Orle mi místní hoteliéři tvrdili,že když se nebudu ještě celý rok holit a stříhat,netočit kníry vzhůru,tak mne taky vyřežou do dubu jako druhého místního maskota.Nevím,kde se tenhle rastafarián v těchto končinách ocitl,nebo co vykonal záslužného pro zdejší komunitu,ale nabídku jsem s díky odmítl.Epizoda čtvrtá,Harrachovskotanvaldská:
Čekáme v Harrachově ve správně vychlazené čekárně na vlak do Tanvaldu.Bufet zavřený a čekárna svou útulností připomíná vyklizený pokoj léčebny dlouhodobě nemocných.Bonusem je až příjezd soupravy Stadler a zejména vstřícný postoj strojvedoucího,který nás zve na stanoviště,podává odborný výklad a dokonce celou zpáteční cestu trávíme přímo na stanovišti..Karel je ve svém živlu a znatelně pookřává,nejen příjemným klimatem vytopené soupravy,ale i profesním souzněním s ochotným fírou.Epizoda poslední,bilanční:
Oproti úředním předpokladům v Jizerkách vůbec v noci nenasněžilo,při výstupu v Harrachově jen cca 2-3mm/!/poprašek nového sněhu,který mi ovšem spíš připadal sfouknutý z okolních stromů.V Harrachově slunce,v Jakuszycích na stadionu mlha a -6st,cestou starý,přemrzlý firn,na tratích kolem stadionu perfektní stopy.Po příjezdu na Orle se dramaticky ozimilo na cca -11st a cestou domů už bez stop,jen od lyžníků.Sjezd na rozcestí nad žel.zastávkou Harrachov Mýtiny nebezpečný,trpěly lyže,uši i celé tělo,ale dnes bez jediného pádu,což se cení.Máza podkladní film Skare,nezažehlený+nějaký Karlův raritní tuhý vosk červené barvy,balený ještě v tuhém,voskovaném papíře s mizejícím letopočtem Cortina d´Ampezzo 1964.Jak znám Karla,tak nám ještě asi pár let vydrží..a my taky.
Komentáře
Okomentovat