Trénink do pozdních nočních hodin

Běžky,orientační běh,přesuny přes několik časových pásem a pár filmových reminiscencí...

---

Úterní tréninková lekce v Jakuszycích měla nečekanou dohru.Hodnocení běžkařské části dnes zkrátím na minimum-výstup od zastávky na rozcestí a první polovina stoupání na Dzial Izerski neskutečně "zasviněná" spadaným jehličím a větvičkami po větrných dnech minulého týdne.Až stopa na stadion a dále po okruzích kvalitní a v dobrém stavu.Prozkoumali jsme opět tratě nad Skl.Porebou a část odbočky na Wysoki Kamieň,kterou chceme projet celou až v pátek..bude to už asi opravdu,ale opravdu poslední výlet!?!?

Trasy liduprázdné,sice zataženo a zima,ale nadšení z nových tras přebíjelo nepřízeň počasí.Na zpáteční cestě nám připadalo,že na rozcestí č.22 máme ještě dost času,tak jsme si ještě projeli poznávací jízdou takovou kapsičku přes Jelenie Laka a zpět na rozcestí a domů..ostatně celou trasu si můžete opět prohlédnout v přehrávači.Když jsme začali klesat do Jakuszyc,tak Karel nepotěšil zprávou,že nám jede za 50min vlak z Harrachova domů,v tu chvíli mě napadla hláška:"Vy jste se zase kochal,co pane doktore?" a první filmová reminiscence našeho báječného večera.Kochal,kochal,ale čas nesledoval.Zpáteční cesta byl boj..zhoršilo se počasí,silný protivítr zastavoval i ve sjezdech,pozvolná stoupání se nám zdála dvojnásobně dlouhá a sjezd lesem po jehličí byl nebezpečným utrpením a ani okřídlené:"Frantíku,přidupni si!",nepomáhalo.Potěšilo mne,že jsme bojovali až do konce,i v chvíli kdy jsem věděl,že vlak odjíždí bez nás a náš finiš na zastávku byl už jen takovým bojem s imaginárním soupeřem,ve snaze dosáhnout co nejmenšího odstupu za vítězem.Ale co naplat,na zastávce 15min po odjezdu posledního vlaku s přestupem v Tanvaldu na poslední přímý vlak do Prahy.Další vlak do Tanvaldu za 2hod v 19.10h a co dál?Kupodivu otevřený bufet na zastávce nám otevřel svou teplou náruč,tak jsme pomalu rozmrzávali,utahaní a s nejistou budoucností.Horký čaj,klobáska s chlebem,pivo nakonec v prostředí typického lyžařského bufítku s podávacím okénkem,které známe ze školních jidelen a kde přednesete své přání a za chvíli se objeví něčí upracované ruce a vy jsi jdete do okénka pro svou objednávku.Jsme sami a po stěnách rozvěšené historické lyže s Kandaharem,jedny skočky Sokol a jedny mistrovské Järvinenky s olympijským emblémem.Tu mne napadla druhá reminiscence,Synové hor,a my jako Hanč a Vrbata,ale oproti filmu zachránění a živí v bezpečí horské boudy

Chytrý telefon pomohl se spojením na Prahu,ale nepotěšil-v Tanvaldu přestup na Železný Brod,tam na rychlík do Pardubic,2,5hod čekat a Excelsiorem ve 3:48h v rodném městě.Když jsem do loterie zapojil i autobusy,tak se objevilo o něco nadějnější spojení,ale s trochu podezřelým přestupem na autobus v zastávce Liberec-Rochlice,který by nás dovezl do Mladé Boleslavi na poslední Os 9551 do Vysočan.Když jsme cestou konzultovali přestup s libereckou vlakovou četou,tak nám moc naděje nedávali..podezřelá čtvrť,podezřelá hodina,i když nám alespoň pomohli laickým náčrtem pravděpodobné zastávky busu.

V Liberci-Rochlicích vyskakujeme z vlaku,četa nám ještě ukazuje přibližný směr a my máme cca 8min na nalezení zastávky.Běžíme po asfaltu zástavbou,kolem dálničního přivaděče a nikde nic.Karel v poslední chvíli budí hlídače v nějakém ústavu,ten kupodivu nebojácně otevírá v hluboké noci dvěma uříceným individuím s lyžemi a posílá nás zase opačným směrem.U božích muk otáčíme,klušeme zase po asfaltu a já vzpomínám na Dusičovy kyčle v Kodani..zastávku nalézáme a autobus přijíždí.Řidič nám ukládá lyže do zavazadlového prostoru a my se usadíme,plácáme se rukama jak Pat a Mat a smějeme se jak blázni,že to vyšlo jen o fous.V Boleslavi už to bude dobré,tam máme více času.

V Boleslavi odbočujeme do průmyslové zóny a u brány č.13 bus vyplivne podstatnou část cestujících,kteří jedou do Škodovky na noční směnu,proto asi tenhle spoj jezdí.Na autobusovém nádraží je liduprázdno,jen řada vyrovnaných autobusů s brumlajícími motory a bdícími řidiči,velká čtverhranná nákupní galerie s butiky kolem.Zastávka MB město je hned u nádraží,zapuštěná pod úrovní okolní komunikace.Nechce se nám opět hodinu jen čekat,tak se chceme zeptat kudy na hlavní nádraží,že by jsme to třeba stihli pěšky.Natrefíme na osamělého chodce a tu mne napadla při jeho popisu cesty třetí reminiscence,něco z pohádky Honza málem králem:"..půjdete pořád rovně do kopce nahoru,přejdete dvě náměstí až přijdete k hradu,ale tam dále pod hradem,tam se určitě ztratíte,když to neznáte." Jinak radí použít městský autobus A,ale když nebudeme mít pro řidiče přesně 15kč na lístek,tak nás prý určitě nevezme..milé město,milí lidé.Jdeme tedy procházkou určeným směrem s tím,že to za půl hodinky otočíme zpět na zastávku.Jdeme liduprázdnou zástavbou,lyže v rukou a chvílemi se smějeme a bavíme absurditou té situace.U zakletého hradu to otáčíme zpět a mne napadá poslední filmová reminiscence večera,Mladá Boleslav,Sin City,město hříchu a automobilů a my dva jak nájemní vrazi bloudíme městem se svým nádobíčkem..U autobus.nádraží a nákupní galerie ale proti nám davy,doslova davy lidí,které propouští jedna ze škodováckých bran,která je přímo u nádraží.Dělníci z odpolední směny míří domů a autobusáci ožívají..Prodíráme se protiproudem a Karlíkovi se zatočí hlava z cen v KFC,které je jediné otevřené i touto dobou pro vyhladovělé montážníky.

Dál už to bylo pohodové,v teplém motoru do Prahy a oba vystupujeme pět minut po půlnoci v mé rodné staničce.Chvíli doprovázím Karla,který si ještě chce užít zbytku adrenalinu a běží do Libně na poslední pantograf do Úval a já se loudám nočním tichem k dceři na Balabenku..úžasný výlet!