Emílio,díky za krásný výlet,utužení týmu a prošlapávání stopy...
Je jasné,že když jsme s Karlem posunuli opakovaný výlet na Wysoki Kamieň kvůli chybějící vrcholové fotce na sobotu,tak důvod musel být velice závažný.Včerejší den jsme totiž věnovali Emilově nabídce,která nás pozvala do Deštného na Orlickou hřebenovku,to se nedalo odmítnout.Neznajíc zdejší běžkařský region,ale s dlouhotrvající touhou poznat tuto běžkařskou zemi zaslíbenou,jsme se plně odevzdali do péče Emília,erudovaného znalce tohoto kraje.Více snad vypoví včerejší momentky,tak snad jen ve zkratce pár momentů,které mi utkvěly v paměti:doprava vlak/bus/bus do Deštného/cesta větrným tunelem od autobusu ke spodní stanici vleku na Studený vrch/mazání lyží na veřejných záchodcích u vleku,protože venku umrzaly ruce/výjezd v běžkách vlekem nahoru,společně s Emílie v modlitbách,svírajíc křečovitě kotvu/liduprázdné prostory/horká polévka na Šerlichu/bílá mlha,sníh a vítr/v lese jen vlastní dech,ticho a svist lyží/přírodní park Bukačka/sjezd do Sedloňova a adrenalin/tanec v běžkařských botách po sněhem zaprášeném asfaltu do vesnice.
Rozcestí Jelenka.Po 4km počátečním stoupání od vrchol.stanice vleku konečně chvíle na vydechnutí a před naším průvodcem Emíliem pole nezorané..zavátá trasa na Velkou Deštnou.
Sněhové jazyky se tvoří nejenom na silnicích..sněhové muldy,neexistující stopa,ale vše zachraňuje erudovaný průvodce.
Nejvyšší dosažený bod včerejšího výletu,Velká Deštná 1115m,a současně ukázka včerejšího přetrvávajícího počasí...
Je to to,co si myslíme?Ano,z mlhy se postupně vynořuje další záchytný bod naší trasy,Masarykova chata na Šerlichu.
Po malém občerstvení a s úsměvem za dalším dobrodružstvím..
Ze Šerlichu postupně klesáme přírodním parkem Bukačka,nádhernými partiemi kolem Sedloňovského vrchu dolů do Sedloňova,cíle cesty.Plánovaná hodinka zbytku výletu měla být věnována občerstvení v místní restauraci,ale oproti internetu byla skutečnost odlišná.Prošli jsme vesnici opravdu nahoru dolů,ale vše zavřené,i přes přetrvávající sněhovou nadílku bylo prostě kalendářně po zimní turistické sezóně.Opět začalo hustě sněžit,studený vítr nás nakonec zahnal do azylu,který jsme našli v czechpointu místní České pošty.Vyhřívané schodiště místního úřadu a pár domorodců,kteří se o nás mile zajímali.
Hodinka v teple pod dohledem Jana Ámose příjemně uběhla,každý rozjímal po svém a vzpomínal na dnešní zážitky..Karel možná i na ty dřívější
Jsem rád,že jsem se svezl po části hřebenovky Orlických hor.Existují ještě jiné trasy v těchto pěkných horách.To až asi příští zimu.Díky Martinovi za první zasvěcení. K.
OdpovědětVymazat