Švýcarský deník-dokončení

V blogu povoleno jen 4000 znaků,nyní tedy druhá část obsáhlého deníku..

---

26.7.2013 pátek-Dnešní noc byla bez deště, takže ráno balíme suchý stan. Vracíme se na naši "devítku" a údolím mezi loukami míříme do Meirengenu. Cestou obdivujeme krásný vodopád. Těžko říci zda to byl Oltschibach nebo Reichenbach vodopád. Koukáme na něj zdálky, jak padá z vysoké výšky dolů. Dojíždíme do Meirengenu, nacházíme muzeum s návštěvnicky oblíbenou sochou Sherlocka Holmse. I my se s ním fotíme a poté si pročítáme Sherlockův příběh, který je popsán na několika panelech před muzeem.

Oba však myslíme na následující šlapání do Brűnigpassu. Je vedro, takže to bude náročné. Poté co se vymotáme z města, začíná stezka hodně strmě stoupat. Informační cedule hlásá, že na 5km nastoupáme 525 výškových metrů. Meiringen je 566 m n.m., Brűnigpass leží ve výšce 1008 m n.m. Je půl jedenácté, sluníčko pálí a z nás se řine pot. Začátek stezky je šikovně ukryt v lese, nicméně zhruba po 2 km se stezka z lesa vynoří a stoupá loukami, kde v pravém poledne právě obrací seno. Každý si jede své tempo. Takže já zůstávám pozadu a zhruba po každém kilometru si ve stínu snažím tak na půl minutky oddechnout, napít se a udělat fotku velice krásného panorama. Na místo, kde se kopec lomí do roviny dojíždím s 11 minutovým zpožděním na Jindru, což je chyba, protože tak na mě nezbyl ani lok vrcholového pivka. Notně oddechnuji a za chvíli vyrážíme. Do samotného Brűnigu je to ted již po rovině a částečně z kopce. Z Brűnigu cyklostezka průdce klesá a mezi pastvinami s krásným výhledem na projíždějící vlak, dojíždíme na příjemné místečko, kde si děláme pauzu na oběd. Je zde nádherný pohled do údolí na Lungerersee.

Po lehkém obědě (rybičky s chlebem a hrníčková polévka) a odpočinkové kávě sjíždíme dolů ke zmiňovanému jezeru. Cestou na železničním přejezdu ještězkoumáme jak fungují zuby na kolejích. Chceme se vykoupat, nemůže však najít přístup k vodě, takže jezero z půlky objíždíme a na samém konci nacházíme plážičku. Voda je úžasná, čistá a osvěžující. Ještě částečně mokří se soukáme zpět do cyklistického a pokračujeme. Cesta ted opět prudce klesá (značeno je 10% klesání) a my vidíme další jezero - Sarnen See. Než k němu úplně přijedeme, nacházíme obchod s domácími potřebami, kde bychom mohli koupit náhradní bombu na vaření. Bohužel mají pouze ty s narážecím hrdlem a my potřebujeme bombu se závitem. Zajíždíme ještě do Sarnenu, kde se ve Sparu kupujeme něco k jídlu a samozřejmě nějaké pivko na večer. Jogurt a broskev každý sníme ještě před obchodem, ostatní natlačíme do brašen a pokračujeme. Cesta dál pokračuje kolem uměle vytvořeného jezírka Wilchersee, které je v zalesněné části a je plné kachen. Přes letiště dojíždíme do Alpnachstadu. Kousek podél Alpnachersee dojíždíme do kempu. Za nocleh platíme 33 CHF, z čehož po začátku tak trochu "krvácím", ale když zjistím, že teplá voda je v ceně, tak si vlastně říkám, že to o tolik dražší není. Vaříme si těstoviny se sýrem a večer trávíme pohodu u šplouchajícího jezera . Celkově jsmě ujeli 65 km.

27.7.2013 sobota-na dnešní etapu vyrážíme o kapánek dříve. Už před devátou hodinou vyjíždíme. Vracíme se kousek po cyklostezce, kterou jsme do kempu dojeli, a to k Pilatus Bahn.

Je to nejstrmější železnice na světě, jejíž horní stanice leží těsně pod vrcholem hory Pilatus v nadmořské výšce 2.132 m n.m. a zdolává 48% stoupání. Původně jsme přemýšleli, že bychom si na vrcholek vyjeli, avšak cena za lístek 68 CHF nás nechává "na zemi" a my tedy jenom chvíli okukujeme jak vypadají vagony a jak v dolní stanici probíhá nástup lidí. Poté nasedáme na kola a pokračujeme dále. Stezka vede kolem jezera Alpnachersee, pak podél rozsáhlého jezera Vierwaldstätersee dojíždíme do Lucernu.

Je to hektické město plné turistů. Naším hlavním úkolem je sehnat náhradní bombu na vaření , což se nám doposud moc nedařilo. Kola stavíme na nábřeží řeky Reuss, kousek od Kaplového mostu a vyrážíme do starého města. Kaplový most je moc pěkný, celý rozkvetlý. Ve starém městě jsou krásně zdobené domy a úzké uličky.V jedné nacházíme obchod "Mamut", kde sice bombu neseženeme, ale prodavač nám ochotně poradí obchod, kde ji mají. Tento obchod zakrátko nacházíme a bombu skutečně kupujeme. Máme velkou radost, tak si v Coopu kupujeme 3 vychlazená pivka a na schodech v jedné úzeké uličce je hned pijeme.Je to super osvěžení po té teplé vodě, kterou denně pijeme. Nutno podotknout, že dneska je skutečně hic, troufám si říci, že na sluníčku je okolo 30-35 st.C. Ve 14 hodin z Lucernu odjíždíme a pokračujeme stále po rovině kolem řeky Reuss směrem na Zug. Na 15 minut stavíme u řeky a dáváme si rychlou koupačku. Ještě mokří nasedáme na kola a pokračujeme dále tou výhní. Projíždíme Cham, kde je kemp docela drahý, poté i Zug, kde nám těsně před nosem zavřeli obchody a tudíž si nemůžeme už koupit pivko. Pokračujeme do Baaru a končíme v malém kempíku, téměř rodinném u Höllgrotten. Vaříme si skvělou gulášovku a jsme za dnešek oba unavení. Jindra usíná téměř ihned kolem půl deváté. Já si dávám víno a dopisuji deník. Celkově máme tento den 70 km.

28.7.2013 neděle-ráno popojíždíme asi jen 500 metrů k vápencovým jeskyním Höllgrotten. V kiosku platíme za kemp (nejnižší cena za celou cestu 16 CHF) a zároveň si kupujeme vstupenky do jeskyní. Vstup pro jednoho stojí 10 CHF, což se nám nezdá příliš, tak si dovolíme tuto zastávku a stoupáme do jeskyní. Prohlídka trvá asi 30 minut. Jeskyně se skládá z horní a spodní části a opravdu stojí za shlédnutí. Vápence tvoří krásné stalagnity, stalaktáty i stalaktity. Po prohlídce vyrážíme po naší "9", která mírně stoupá podél řeky Lorze. Jedeme ve stínu, takže je to zatím v pohodě, ale na sluníčku je opět hic. Na benzínce v Unterägeri si Jindra kupuje pivko a pak pokračujeme kolem Ägerisee. Zastavujeme na rychlou koupačku a pak už nám ukazatel říká, že na 4 km nastoupáme 250 výškových metrů. Odbočujeme na vedlejší silničku a mezi loukami a malými vesničkami postupujeme pomalu výš a výs. Vedro je zničující za městekem Rotherthurn si ve stínu na lavičce dáváme rybičky s chlebem a chvíli si hovíme. Pak už to máme vlnité, krajinou jak na Šumavě. Sjíždíme k další benzince a oba si dáváme Swiss Beer. Do města Einsiedeln už to není daleko. Zde nás vítají skokanské můstky. Městem stezka vede prudce do kopce, projíždíme kolem velkého a známého kláštěra a pak už je to kousek k Sihlsee, které přejíždíme a kde naše dnešní etapa končí. Kemp je fajn, máme krásné místo na stan s výhledem na jezero. Ještě se stíháme vykoupat a pak už se zatahuje a začíná foukat vítr. Dnešní etapa měřila 46 km.

29.7.2013 pondělí-v noci ve tři hodiny nám začalo pršet. Jen tak tak jsem stačila zavřít stan, zatímco Jindra si v poklidu pochrupuje. Střídavě prudce a lehce prší až do rána, takže jsme nuceni balit stan mokrý a za deště.

Ke snídani máme pouze műsli tyčinku bez čaje. Snažíme se všechno rychlo zabalit, ale ze stanu voda jen chrčí. Kolem deváté vyrážíme do deště. Prší docela hustě. Chvíli jedeme podél jezera, ale pak se nám to začíná hodně prudce zvedat. Když se přehoupneme přes vrcholek, čeká nás krásný avšak velmi zamračený výhled na Zűrichsee. Sjezd dolů je náročný tím, že leje jak z konve a ruce na brzdách mrznou. Sjíždíme do města Pfäffikon a v podjezdu si vaříme čaj a dojídáme se sušenkami.

Při čaji se domlouváme, že se vrátíme na vlakové nádraží a z novin zjistíme předpověd počasí. Podle toho se pak rozhodneme, zda část pojedeme vlakem či nikoliv. Z novin se dovídáme, že pršet má celý den a zlepšovat se to bude až zítra. Z tohoto nádraží nám však nejede žádný vhodný vlak, takže přes jezero ještě přejíždíme do města Rapperswil. Zde zjišťujeme, že nám za půl hodiny jede vlak do Ziegelbrűcke, neváháme a kupujeme lístky. Ve vlaku se trochu ohříváme a za necelých 20 minut jsem v naší stanici. Zde vystupujem a neprší. Mraky jsou roztrhané, tak máme radost, že jsme tomu ujeli. Stezka vede po rovině. Narážíme na kemp, kde je hodně mokro a moc se nám tam nelíbí. V kiosku si dáváme skvělou kává a pokračujeme podél jezera Walensee dále. Nacházíme vhodné místo, kde sušíme přes zábradlí mokrý stan a Jindra vaří polévku.

Ani ne do hodiny znovu začíná pršet, ale stan naštěstí docela uschl, což bylo důležité. Polévku taky stíháme sníst bez deště a pak už prcháme do nedalekého tunelu, který je zde jen pro cyklisty, kde se hodinu a půl schováváme před deštěm. Když se počasí malinko umodří a v mracích se udělá světlá díra, vyrážíme a za mírného deště dojíždíme do Murgu, kde nacházíme skvělý kemp. Prvně za celou dobu si vaříme večeri na sporáku a jíme u stolu. Mají to tu opravdu pěkně zařízené. V dešti najeto 42 km, vlakem 30 km.

30.7.2013 úterý-dneska máme královskou etapu. Celá etapa je téměr po rovině. Zpočátku projíždíme kolem Walensee, pak loukami a mezi políčky s brambory, cibulí dojíždíme do Mels a Sargans. Chceme si koupit svačinu, ale v Coopu mají polední přestávku. Dojídáme pár slaných tyčinek a zapíjíme to štávou. Kousek za městem se napojujeme na krásnou rovnou silničku podél Rýna.

U prvního mostu přejíždíme do Lichtejnštejnska.

Ve Vaduzu si kupujeme v Coopu svačinu a na lavičce za městem si děláme piknik. Ještě chvíli jedeme po pravém břehu, pak opět přejedeme do Švýcarska. Odpojujeme se od Rýna, a brázdíme šotolinovou stezkou mezi loukami a vesničkami. Jede se krásně, je to rovina, kilometry naskakují. Chceme dneska spát v Rakousku, takže dupeme do pedálu a rychle ukrajujeme poslední kilometry. Bohužel v rakouském kempu je narváno, není ani malé místečko na stan. Takže nás čeká ještě dalších 8 km zpět do Švýcarska do kempu u Bodamského jezera. Kempík je moc příjemný, za šera vaříme a s baterku jíme brambory s gulášem. Opět na nás po týdnu útočí komáři, takže jsme během hodiny poštípaní. Ale spíme jak dudci, protože máme v nohou 114 km.

31.7.2013 středa-dneska dojíždíme posledních 7 km do Rohrschahu k Bodamskému jezeru. Auto je tam, kde jsme ho zanechali minulé pondělí. Jsme rádi. Odstrojujeme kola nakládáme vše do auta a nakupujeme za poslední franky pár drobností domů pro blízké a rodinu. Okolo 11 hodiny opouštíme Rohrschach a vyrážíme na dlouhou cestu do Plzně k mladší sestře. Dáváme si tam skvělou večer, pár žejdlíku piva a ve dvanáct v trochu opojeném stavu zaleháme k spánku.

Konec

Danka a Jindra