Tentokrát ne náš,ale Danky s Jindrou...
Jezerní trasa č. 9 Seen Route aneb švýcarské cykloputováníPrvní myšlenka jet na kolo do Švýcarska už nás napadla v r. 2010, když jsme v cykloturistice objevili článek o této švýcarské cyklotrase. Letos jsme tedy tuto myšlenku realizovali. Pravda plánování jsme zas tolik nedali, ale chtěli jsme to jet na pohodu, mapu jsme měli a dle internetu jsme si vyznačili doporučované úseky a umístění kempů. Cyklostezka se dá jet v obou směrech Rohrschach - Montreux a obráceně. My si to trochu v důsledku jízdy vlakem upravili a jeli jsme z Lausanne a Montreuxu jsme se vyhnuli. Po domluvě jsme zvolili kombinovanou dopravu. Do švýcarského Rohrschahu jsme dojeli autem (zhruba 600 km), z Rorschahu do Lausanne jsme jeli vlakem. Cesta byla v pohodě, nutno říci, že švýcarské vlaky jezdí skutečně na čas, jsou tiché a pohodlné.
21.7.2013 neděle-díky večerní veselici ve vedlejší obci Lbosín se náš nedělní výjezd v 10 hodin oddálil a v závěru vyjíždíme až ve 13 hod. V Mirošovicích bohužel zjišťujeme, že nám chybí přilby a jsme nuceni se vrátit. Finální čas odjezdu je tedy 14 hodina. Cesta k německému jezeru Wőrthsee probíhá v pohodě. Na Rozvadově ještě dočerpáváme plyn do plna, abychom nemuseli v Německu kupovat ani benzín ani plyn. Obě nádrže jsou plné a mělo by to tedy vystačit na cestu tam i zpět.K jezeru dorážíme okolo 19 hodiny, chvíli nám trvá než kemp najdeme, ale pak už rychle stavíme stan, neuprosně nás žerou komáři, vaříme večeři a pak prcháme ke stánku na točené pivo. Neustále se drbeme, nenapadlo nás vzít repelent a ani Fenistil gel.
22.7.2013 pondělí-dneska nás čeká ještě 200 km do Rohrschahu. Cesta je klidná,po sjetí z dálnice kličkujeme podél rakouské a poté švýcarské části Bodamského jezere, které jde velmi pomalu v poledním provozu.O půl dvanácté dojíždíme do Rohrschachu. Hledáme místo na zaparkování našeho auta, kde bychom nemuseli platit. Bohužel zjišťujeme, že žádné volné parkování ve švýcarsku neexistuje, proto auto necháváme u nádraží a já se svoji chabou němčinou domlouvám u okýnka na zaplacení parkovného na 10 dní.
Jsem úspěšná, pán mi rozuměl. Koupila jsem rovnou i lístky pro kola (lístky pro nás jsme měli koupené již z Čech), celkově nás parkovné a lístky na kolo stály 86 CHF, ale můžeme začít vybalovat a strojit kola. Vlak nám jede v jednu, takže máme dostatek času. Prvním vlakem se dostáváme do St. Gallen a odtud nám po 40 minutách jede IC přímo do Lausanne, kde vystupujeme o 4 hodiny později. Výhledy, které se nám ještě z vlaku nabízejí, jsou nádherné. Jezero Lac Leman (Ženevské jezero) má krásnou modrou barvu a v kontrastu se zelenými vinicemi táhnoucími se ve svazích na jezerem, je to úchvatná podívaná. Je vedro, ale nasedáme na kola a po cyklostezce č. 1, která se kroutí terasovitě rozprostřenými vinicemi opouštíme Lausanne a jedeme do nedalekého kempu v Cully. Po pohodových 15 km se ubytováváme, vaříme večeři a ještě si dáváme rychlou koupačku v jezeře. Je to osvěžující. Večer trávíme bloumáním po městečku. Je silný vítr, ale žádný déšt ani bouřka nepřichází.
23.7.2013 úterý-ráno nás budí neustálý hřmot vrtulníku, když tedy vylezeme ze stanu, zjišťujeme, že místní práškují vinice právě pomocí helikoptéry, zajímavé. Po sbalení stanu a snídani okolo 9 hodiny vyrážíme podél jezera Lac Leman do městečka Vevay. Zde si procházíme trh, kde se prodávájí kromě ovoce, zeleniny například i houby a uzeniny. Samozřejmě nechybí sýry a čerstvé pečivo. Na nábřeží nacházíme sochu Charlieho Chaplina a obrovskou vidličku (poutač na místní muzeum gastronomie), které jsou symbolem turistického Vevay.
Odtud už se napojujeme na naši cyklotrasu č. 9. Ihned z města začínáme prudce stoupat a ve vedru, které od rána panuje je to docela náročná rozcvička. Převýšení, která nás zde čeká je zhruba 500 výškových metrů. Já dostávám malou krizi a z brašen lovím sušené sladké švestky. Pomáhají i když jeden úsek skutečně nelze jet a kola tlačíme oba dva. Dojíždíme do Chatel-St-Denis, malé avšak velmi hezké městečko. Zajíždíme do COOPu a dlouze vybíráme co koupit. Ceny jsou vysoké. Nakonec kupujeme to základní, chléb, sýr, rajčata, šťávu, malou lahev místního vína a jedno pivko. Mírně zvlněnou krajinou mezi loukami, kde panuje čilý ruch při sklizni sena, pokračujeme směrem na Bulle. Na louce si děláme přestávku a dáváme si lehký oběd. Sýr a chleba nám chutnají, doplňujeme to ještě českým salámem. Pohodovou jízdou přijíždíme do Bulle, malé upravené městečko. Objíždíme náměstí, děláme si přestávku u kostela, já píšu deník, Jindra si dává na lavičce "šlofíka". V Coopu dokupujeme pivko - Jindra při detailnějším prozkoumání narazil na pivko se značkou COOP za pouhých 0,55 CHF. Tato cena se mu zalíbila a byl jeho častým konzumentem.Do kempu v Epagny už to máme zhruba 3 km, a tak celkově tento den ujíždíme 56 km. Stavíme stan, vaříme polévku a po sprše vyrážíme pěšky k nedalekému hradu Gruyéres. Když vyšplháme nahoru, zjistíme, že přímo pod hradem je krásné malé historické městečko, které na nás dýchá naprosto romantickou náladou. Náměstíčko je malé, uzavřené, zato plné útulných restaurací. Celé si ho procházíme a za soumraku se vracíme zpět do kempu. V noci přichází bouřka, takže ještě rychlo vybíháme ze stanu a připevňujeme stan dalšími kolíky.
24.7.2013 středa-po usušení stanu a snídani, vyrážíme na další etapu našeho putování. Míjíme hrad, kam jsme včera zavítali a míříme do stejnojmenné vesničky, kde vyrábí jeden z oblíbených švýcarských sýrů - Gruyere. Neodoláme a kousek si kupujeme na pozdější svačinu. Projíždíme vesničkou a napojujeme se na naši "devítku", kterou jsem včera kousek před kempem opustili. Krásnou krajinou mezi vrcholy Alp projíždíme malebnými vesničkami a ukrajujeme další kilometry. Velmi nás zaujala malá avšak krásná vesnička Lessoc. Děláme si krátkou pauzu a chutnáme zakoupený sýr, je opravdu moc dobrý a s čerstvým chlebem nám moc chutná. Po hlavní silnici dojíždíme do městečka Montbovon, kde koleje železniční koleje vedou část cesty přímo po silnici. Nutno říci, že vlaky tu jezdí všude a dost často. Jsou však tiché a do krajiny citlivě zapadají, takže je vždy velmi pěkná podívaná na projíždějící soupravy. Cyklostezka se odpojuje z hlavní silnici a mírně začíná stoupat podél říčky La Saine. Pak projíždíme opět loukami. Na jedné z laviček ve stínu zastavujeme a vaříme si k obědu polévku. Přes Saanen už to máme kousek do Gstaadu, kde parkujeme kola u COOPu a vyrážíme na prohlídku města. Je tu velmi rušno, ve městě se koná jakýsi tenisový turnaj. Procházíme si hlavní ulici, kupujeme si zmrzlinu a rozhodujeme, že ještě ujedeme necelých 20 km do výše položeného Zweisimmen. Z města prude stoupáme, cedule upozorňuje, že na 4 km nastoupáme 250 výškových metrů. Stoupání není nakonec tak hrozné, námahu nám kompenzují krásné výhledy na zasněžené vrcholky a také nádherné dřevěné chalupy, které jsou rozeseté po stráních. Projíždíme přes zimní středisko Saanenmőser, pak nám silnička ještě mírně stoupá, ale poté přejíždíme vrcholek a postupně, chvílemi prudce, chvíliemi pozvolna klesáme do Zweisimmen. Celkově máme najeto za celý den 63 km.Troufám si říci, že tento výjezd a výhledy byly jedny z nejhezčích za celou dobu putování.
V Zweisimmen nacházíme fajn kemp, majitel je podobný "Šimanskému" z německého seriálu, tak mu dáváme tuto přezdívku. Po večeři si jdeme ještě prohlédnou město.Dost nás tu udivuje, že i večer po zavírací době je před obchodem vystaveno vše jako přes den. Palety s pytli rašeliny, květiny, bylinky, kolečka, košťata. U nás by to lidé považovali za volné k odběru, zde si nikdo nedovolí cokoliv vzít. Prostě je normální, že si tu lidé věří a nekradou.
25.7.2013 čtvrtek-po ranní přehánce balíme proschlý stan a chystáme se na výjezd. V recepci si ještě kupujeme přístup na wifi a já píšu Fandovi krátký komentář. Vyrážíme tedy až kolem půl jedenácté. Ve městě kupujeme chleba, poštovní známku a podél řeky Simme vyrážíme z města za dalšími zážitky. Až do Weissenburgu vede stezka podél řeky, takže si frčíme krásně po rovině. Pak se nám začne cesta prudce vlnit, stoupáme a zase klesáme, ale máme krásné výhledy. O chvíli později nacházíme příjemné místo na svačinu.
Útulný přístřešek s vodou, lavicemi a dokonce plně funkční Toi-toi. Dojídáme salám s chlebem a zapíjíme to čistou a chladnou pramenitou vodou. Poté přes Oey a Wimis dojíždíme do Spiezu, kde se stavíme v Lidlu. Jindra si kupuje pivko a pokračujeme do města. Nacházíme lavičku naproti vlakovému nádraží, kde máme krásný výhled na další jezero - Thuner see.
Sjíždíme dolů k jezeru a po cyklostezce vedoucí z jedné straně kolem jezera a z druhé strany podél dálnice jezero částečně objíždíme a míříme do Interlakenu. Toto je velmi hektické a turisticky rušné město, které nás moc nenadchlo, proto ho brzy opouštíme a dojíždíme k Brienzersee. Zpočátku vede cyklostezka podél vody, ale za nedlouho začne prudce stoupat od vody a táhne se do kopců. Jsou zde i úseky, kdy na 2 km nastoupáme 140 výškových metrů. Poctivě dupeme do pedálů a kocháme se výhledem na jezero. Když už si myslíme, že zpět k jezeru už ani nesjedeme, dojíždíme k nádhernému vodopádu Giessbach. Voda padá z výšky dolů, je ledová, což je příjemné osvěžení. Pod vodopádem vede i kovová lávka a je velmi zajívamé stát za padající vodou. Odtud ještě malinko stoupáme, ale pak už definitivně kopce opouštíme a sjíždíme zpět k jezeru do města Brienze. Na druhý pokus nacházíme kemp, kde k našemu překvapení již stanují 3 stany Čechů, vaříme skvělé těstoviny se "Špagetkou". Za soumraku si na břehu jezera si dáváme víno a za lehkého vánku pozorujeme večerní ruch kolem jezera a okolních štítů. Celkově jsme tento den ujeli 81 km.
...dokončení příště.
Komentáře
Okomentovat