Jednou hezky,dva dny ošklivě,ale pořád je co dělat,navzdory počasí...
Mokré žulové sochy na Slunečním vrchu nad areálem lázní a v průhledu naše sanatorium.
Dnes přijel Železný Karel s Vlastou-společné foto od jediného otužilce,který se právě chystal využít bazének pro venkovní hydroterapii-po patřičném zahřátí se chodí v ledové vodě,dokud se člověku nezatočí hlava a neumrznou nohy..
Dokonce i Tony si oblíbil přírodní skotské střiky,ale ačkoliv večer před spaním dokázal zpaměti citovat celá souvětí z odkazu V.Priessnitze jako z bible svaté,tak se do konce pobytu stejně těžké rýmy nezbavil..
..to já na to šel opatrněji a s patřičnou nedůvěrou.
Zato ráno,když vyšlo slunko nad Zlatým Chlumem a proteplilo náš pokoj,tak jsem nechal Tonánka spinkat a se sklenkou ranního džusu jsem si na balkóně zacvičil pár kompenzačních sokolských cviků pro velocipedisty ..
Pokoj č.463.No,uznejte..není to krásný pohled?Dole Jeseník a přímo proti našemu pokoji Zlatý Chlum,jako maják v zeleném moři.
A jedna epizodka nesouvisející s počasím na závěr..jednoho rána byl jako příloha k snídani podáván kelímek s pudinkem a šlehačkou.Jako laskomina na svačinku dobré,tak si polovina jídelny vzala s sebou na pokoj kovovou lžičku od stolu.Nevím,kolik zaměstnanců SŽDC chybějící část jídelního servisu lázní vrátilo,ale příští den byly k snídani u stolu jen lžičky od soudruhů z NDR..asi zbyly z natáčení jedné úspěšné české komedie..
tak konečně pár fotek bez kola
OdpovědětVymazat