Na oběd do Trenčína

Za 10 dnů jde ještě mnohé vylepšit..

---

Teambuildingový výlet Houbova realizačního týmu/Špacír a Broskvička../před římským maratonem,měl ještě před startovním výstřelem za úkol prověřit vzájemnou spolupráci i mimo vysočanskou dopravní kancelář,spolupráci,na kterou bude před,při samotném závodě i po proběhnutí cíle,životně záviset Houbův římský výsledek.Koedukovaný tým výletníků,doplněný naším návěstním mistrem Kocourem,si zvolil za cíl Trenčín,oběd ne klasicky na vidličku,ale nově,na otočku.Bohužel ani Kocour,ten milovník starých časů,protřelý činovník a zkušený aktivista Kolínské řepařské dráhy,nezajistil na cestu parní vlak a tak cesta proběhla pouze v režii Českých drah.A tady bohužel cesta trochu zaskřípala a to budiž varováním před římským maratonem za 10 dnů,kde bude týmový organizátor důležitou postavou vysočanského týmu.Špacír,jinak zkušený logistik a znalec evropské,zejména švýcarské železniční infrastruktury,se příliš spoléhal na obvyklý plán řazení ČD vozů,což mělo za následek,že předhlášená snídaně v rychlíku Fatra se bohužel nekonala,nebyl totiž zařazen jídelní vůz a náhrada za ještě zavřenou Mr.Baker pekárnu v Kolíně se tedy rovněž nekonala.Kocour doma ani nesnídal,spoléhal na Špacíra a důsledkem řetězové reakce byla hladovka cestou až na Slovensko a hlady dvojitě viděný Trenčianský hrad Matúše Čáka z restaurace v podhradí,kde byly konečně uspokojeny chuťové buňky našich cestovatelů a tým se mohl vydat na zpáteční cestu.

Podle šťastného výrazu všech cestovatelů můžete poznat dobu vzniku této momentky..ano,uhádli jste!Trojité bryndzové halušky zachránily vysočanské cestovatele..

Všechno odpuštěno,Špacíre..

Trenčianská borovička umně skrytá za půlitrem Kofoly-každý přitom ví,že ve Vysočanech pije Kofoličku jen Ivánek a já.

Špacír obě ruce v bezpečné vzdálenosti,ale za Broskvičkou leze z kašny bronzový vodník s nenechavýma rukama..místní pamětihodnost.Nejdřív jsem myslel,že je to snad samotný Matúš Čák na útěku před Turky,ale má to blány mezi prsty..