Železničářské geny jen tak nemizí..
Jak souvisí letitá černobílá fotografie a dlouholetý koníček mé ženy-genealogie a tvorba rodinného rodokmenu-s ještě letitějším koníčkem mým,cyklistikou?Zdánlivě málo,i když vzájemná podpora je jistě důležitá,tak ten hlavní díl bádání se odehrává při studiu historických pramenů v archívech,rodových kronikách a při setkání s pamětníky,ale včera se oba naše koníčky střetly prakticky poprvé v plenéru za účelem doplnění důležitého dílečku do mozaiky rodinné historie.Pak již jen stačí vhodně nakombinovat nějaký nový historický údaj,nalezenou fotografii či tušenou historickou souvislost s možností prakticky ověřit tyto údaje v terénu,k čemuž se náramně hodí cyklistické tréninky manžela a umění vhodně zahrát na jeho skrytou strunu cykloturisty objevitele..Takovým předvčerejším impulsem k mé cestě stoletím zpět byla tato fotografie bývalého závorářského stanoviště Smolov nedaleko Domažlic z bouřlivých let 1915-1919,pózující postavy prababičky Františky z manželčiny strany a hlídače č.17,jejího otce Jana Kopačky,který zde žil a sloužil a podle pramenů jej drážní služba zavála m.j. i do Eisenstrassu/Hamry,Hojsova Stráž/.Posledním "nakopnutím" do pedálů byla ale ta skutečnost,že ač se i z manželčiny strany od synů prababičky Františky v rodině před lety tradovalo,že drážní domek je již dávno srovnám se zemí,tak náhodné brouzdání v satelitních Google mapách naznačilo překvapivý opak..tak Fanoušku,přifoukni si gumy,pár buchet do baťůžku a zítra vyrazíš hledat!Můj itinerář:vlak Staňkov-na kole Blížejov-Záhořany-Smolov/trať č.180 Plzeň-Domažlice,závorářské stanoviště č.15,kde Jan Kopačka též sloužil,pravděpodobně ustoupilo stavbě Smolovského viaduktu/-Mrákov-Kout na Šumavě/jen projíždím,bránu do místního pivovaru fotím pro vysočanské beer experty/-Němčice-Chudenice/toulám se po panství Czernínů-zámek Lázeň,Americká zahrada,rozhledna Bolfánek a starý zámek Chudenice/-Švihov-Příchovice-Plzeň pro trochu vděku a obdivu od manželky,zadavatelky dnešního projektu a zase vlakem do Prahy do služby.Celkem cca 95km.
Trať pokračuje obloukem přes kamenný Smolovský viadukt a klesá asi po třech kilometrech Bezděkovským předměstím do Domažlic.
Jen nový komín dává tušit novější zaměření bývalého závorářského stanoviště,ale zbytek objektu zatím vcelku úspěšně odolává zubu času..prohnutá střecha na přístavku,zrezivělá pumpa na dvorečku,děravé oplocení a ze řetězu puštěná zahrádka,která každým rokem stále více a více obkličuje domeček..
Od krajních domků vesničky Smolov vede k přejezdu nepoužívaná polní cesta,zarostlá pěšina s vysokou trávou vám jistě promáčí boty a spolehlivým majákem bude vzrostlý smrk,který se na původní fotografii za domkem asi teprve klube ke světlu..
Vypůjčený,mírně upravený název článku naštěstí nevyjadřuje tak dramatický osud,jaký prožila hlavní postava filmu Filipa Renče,ale každopádně se železničářské geny hlídače č.17 poprvé zachytily v našem rodokmenu již před bezmála sto lety a zdárně bují i nadále..ostatně v mém případě bují úspěšně i korporátní knír tehdejších nádražáků,což dokládá i dnešní poslední rodinná fotografie.
Komentáře
Okomentovat