Akce kola Ukrajina 2014 (30.5.-8.6.)...
Kompletní Houbatým i s juniorskou zálohou se dnes vrací ze Skandinávie a protože si myslím,že vysočanský Twitter opět informoval dostatečně aktuálně,pohotově a více než zajímavě o tomto putování,tak určitě nečekejte nějaké obsáhlejší cestopisné zpracování-Houba si nad klávesnicí užil svoje,pí.Houbičkovou přemlouvat nebudu a zocelený junior a dvě juniorky mají na sociální sítě ještě moře času..Vraťme se proto o pár týdnů zpátky a prolistujme jiným Houbovým deníkem,z letošní tradiční Akce kola,která se po několika balkánských misích vydala na Ukrajinu.
Tak se po roce opět setkáváme ,tentokrát vyrážíme na noc vlakem do Margecan.Chybí Fichtel,který je pracovně zaneprázdněn a fyzicky vyčerpán,naopak se do pelotonu po roce vrací tradiční účastník Kuledo.Sraz máme v hospodě Na Staré poště,přímo proti hlavnímu nádraží.Postupně se tam všichni scházíme,vypíjíme pár piv a přesunujeme se do vlaku.Tady potkáváme spřátelenou skupinku kamarádů,Kulhyho,Aleše a Kačabu,kteří míří na přechod Fatry.Dáváme ještě pár pivek ve vlaku a někdy po půlnoci uleháme.Spíme jako zabití,já se budím někde u Spišské Nové Vsi.To už se blíží naše výstupní stanice Margecany.Tady někdy po půl osmé opouštíme vlak a chystáme se na první km.Počasí je poměrně větrné chladné,ale oproti předpovědi alespoň neprší.
Sobota:začínáme hned táhlým stoupáním,ve kterém se všichni zahříváme.Asi po 5 km se dostáváme do sedla,kde do nás vítr nekompromisně fučí.Bohužel to je severák,takže protivítr,který nás bude trápit celé 2 dny…..Zvlněnou krajinou se dostáváme do Sabinova,kde na náměstí nacházíme pajzl s výborným točeným Šarišem.Šariš nás mile překvapil,je to výborné pivko s hořkým dozvukem,opravdu dobrota.
Dáváme jich pár a teď nás čeká stoupání přes sedlo Priehyby (832 mnm).Stoupání to je milosrdné,lesními serpentýnkami v rozumném sklonu nabíráme potřebnou výšku….Nahoře chvilku oddech,ale protože tu pekelně fouká,dlouho tam nezůstáváme a spouštíme se dolů do obce Lukov,kde dáváme další Šariše.V obci je nějaká slavnost,děti jsou nastrojené a večer bude v místním kulturáku tancovačka.Ještě k tomu tu probíhá klání hasičů,takže večer to tu bude asi veselé…..My ale ještě potřebujeme jet,takže po vjezdu na hlavní silnici se necháme vyhecovat místním mladíkem a ženeme si to v háku rychlostí 30-35 km/h do Bardějova.Tady jsme už hladoví,jdeme na místní krásné náměstí se zachovalými měšťanskými domy,které je seznamu kulturního dědictví Unesco.Bohužel v místních restauracích točí pouze česká piva,takže jídlo necháváme do Steakhousu ve srubu za městem,kde jsme jedinými hosty.Steaky a bifteky dobré,jen ta porce mohla být větší….Vypadalo to na talíři efektně,ale nenajedli jsme se…Popojíždíme dále po trase a etapu ukončujeme podle plánu ve Zborově,který proslul krvavou bitvou během 1.světové války.Na místním fotbalovém hřišti je hospoda se Šarišem a když je domluvem nocleh na zahrádce před ní,s chutí se pouštíme do konzumace piv….
Neděle:ráno po probuzení Kuledo zjišťuje,že nechal v hospodě navigaci s nabíječkou.Náladu má tak chmurnou,že chce počkat na otevření hospody a poté jet vlakem domů.Naštěstí se už dobře známe,takže víme,že to nebude tak horké…Já se hned odděluji a jedu zpět do kúpelí Bardějov na obhlídku lázeňských domů,které znám z vyprávění kolegů z práce z jejich lázeňských pobytů.Lázně na mě dýchají poklidnou atmosférou chladného nedělní rána,dávám si v jediném otevřeném obchodě preso a zákusek a paní prodavačka si stěžuje,že je tak chladno,že museli začít opět topit….Pak se vracím zpět do Zborova a dále jedu po vedlejší cestě do polských Beskyd.Na hranice to je do kopce po zbrusu nové asfaltce,cestou míjím pravoslavný kostel a vesnice jsou označeny dvoujazyčně,neboť je zde početná menšina Rusínů.Hned po přejetí do Polska sjíždím na šotolinovou stezku podél hranic a projíždím příhraničím,které po 2.světové válce potkal podobný osud jako Šumavu.Starousedlíci ukrajinského původu byli z obcí vystěhováni a tím postupně došlo k zániku obcí,které tu připomínají pouze naučné cedule.Postupně se dostávám na asfaltovou cestu a přes Grab se vracím na Slovač do Nižné Polianky na hlavní silnici na Svidník.Tady to sviští,vítr fouká chvíli do zad a je to z kopce.Ve Svidníku dojíždím zbytek výpravy a společně pokračujeme na Dukelský průsmyk.Tady již cestou vidíme několik obrněnců a děl rozesetých po polích,jako by tu boje skončili teprve nedávno.Přímo na Dukle je velký betonový památník bojů Karpatsko-Dukelské operace a vyhlídková věž s muzeem,která má svá nejlepší léta už za sebou…Protože nejezdí výtah,tak pokladník muzea nechce vtupné 1 euro za výstup na vyhlídku,kam se dostávám po asi 300 scodech.Výhled odsud parádní na všechny strany,pánové generálové by to tu měli jako na dlani….Přejíždíme do Polska a v Tylawě dáváme první polské pivko.V hospodách to funguje většinou samoobslužně,takže než si na to zvykneme,zpočátku sedíme a divíme se,proč nikdo nepřichází….Za Tylawou sjíždíme na vedlejší cestu,ve vesnici Jasliska dáváme další pivka různých značek.Je zataženo a chladno,Danka jezdí v běžkařských rukavicích a občas se přežene přeháňka.Tady mládež oslavuje místní fotbalový klub Jaselka,zřejmě postoupili nebo se zachránili…Vyjíždíme směr Komancza,silnice je mokrá,ale už neprší.Vítr nám taky už začíná přát,stáčíme se na jihovýchod,takže nám fouká skoro do zad.V Komancze pivko a dojíždíme v chladu a vlhku do Nového Lupkowa,kde v místní Krczmě zakončujeme etapu.Pan výčepní má i nějaké jídlo,dáváme vareniky,pirohy a opiekanky(opečená bageta s nátěrkou a kečupem).Pivko taky docela ujde.S Kuledem a Melounem pokoušíme i kulifon,na kterém jsme si pěkně zahráli a dokonce i něco málo vyhráli.Spíme na zahrádce před Krczmou,takže pohoda.
Pondělí:ráno je chladno,fučí a mraky nízko.Zatím bez deště vyrážíme,já se odděluju a jedu podél jedné ze 2 provozovaných Bieszczadských úzkokolejek na Balnici a přes sedlo
Pryslipce 838 mnm se dostávám zpět na Majdan,což je výchozí stanice s muzeem zdejších úzkokolejek.Prohlížím venkovní exempláře a za nevlídného mžení a chladu jedu do Cisny,kde nacházím v hospodě u Trolla zbytek výpravy.Zahříváme se výborným borščem i pivem a já zbytek opouštím,neboť chci projet páteřní Bieszczadskou silnici na Ustrzyky gorne a Wolosate.Počasí se zatím jakžtakž drží,místy mží, občas se mraky odfouknou a ukáže se i kousek ze zdejších krásných polonin.Za Wetlinou vyjíždím na sedlo Wyzna 855 mnm,odkud se na chvilku ukázala Carynska polonina.Ve Wolosate končí silnice,dále na jih už je Ukrajina a Užanský národní park.Vrácím se na Ustrzyky gorne a po silnici na sever na Lutowiska.Cestou si ještě zajíždím k oboře se zubry,dříve tu běhali i volně,dnes tu žije pár desítek kusů v několika oborách.V Lutowisku začíná pršet a tak jedu 2 hodiny v dešti do Ustrzyk Dolnych,kde už zbytek výpravy sehnal hotel kousek u náměstí.Jsme všichni zmrzlí a promoklý na kost,před odchodem do pizzerie se dlouho nahříváme ve sprchách….Škoda,že nám zde nepřálo počasí,příroda tu je nádherná..V pizzerce dáváme pár rychlých piv a v 11 už ležíme v postelích.
Úterý:ráno nás budí slunce,obloha je úplně vymetená.Vzduch je poměrně chládný,takže kdo se za okny hotelu vyletnil,ten se při snídani na náměstí přiobléká,slunce se začíná schovávat za mraky.Vyrážíme z mírného kopce na přechod na Ukrajinu.Tady nám sympatický polský pohraničník sděluje,že na kolech se tudy nesmí,pouze v motorovém vozidle.Nepropadáme panice,přeci jen to nejsou naše první hranice.I policista se snaží na ukrajinské straně vyjednat náš průjezd.Vše se mu daří,čekáme jen na příjezd vhodně kapacitního vozidla,k němuž by mohl připsat nás 7 cestujících,neboť kažbé vozidlo při opouštění hranice odevzdává jakýsi lístek s počtem osob,které projeli přes hranici.Nakonec jsme připsaní na palubu jakési dodávky,jedeme všichni za ní a opouštíme hraniční prostor.Na ukrajinské straně je vše oploceno,i zdejší železnice a velké osvětlení připomíná spíše vězení než hranici.Silnice ihned mizí a místo ní je jakási hliněno-štěrková dírovatá cesta s občasnými zbytky asfaltu.Ve vesnicích je cesta ještě horší,auta se dírám vyhýbají klidně zleva,takže občas se míjíme s protijedoucími vozidly a povozy jako v Anglii.Domky tu jsou dřevěné přízemní,takové chatrče s pozemky osázenými výhradně plodinami,které se dají jíst.Po několika km přijíždíme do městečka Chyriv,kde dáváme první pivka a měníme u místního veksláka Hřivny ve výborném kurzu cca 1,80 Kč za 1 Hřivnu.Jeden somrák po nás chce peníze a cigára,holky se tu moc dobře necítí.Po pár pivkách vyrážíme na Staryj Sambyr,kde u křižovatky je jídelna.Je čas oběda,takže všech 8 stolů je slušně obsazeno a na každém stole nechybí láhev vodky,kterou tu pijí k jídlu jako my pivo…
Odtud pokračujeme po hlavní cestě na Užhorod,já s Melounem a Markétou jedeme dříve a chceme dojet až na Užanský průsmyk asi 15 km za dnešní plánovaný cíl.Silnice je místy dost příšerná,ale kola jako jednostopá vozidla mají tu výhodu,že se dírám a výmolům vyhýbají snáze než auta.
Silnice plynule stoupá,přeci jenom naše výchozí nadmořská výška byla někde okolo 250 mnm.Po krátkém sjezdu do města Turka přichází prudký stoupák a vjíždíme do utěšené krajiny s dalekými výhledy do krásné kopcovité krajiny.Na sedle si sedáme do louky a chvíli se kocháme.Po další hodině konečně dojíždíme na křižovatku nad vesnicí Borinja,kde bychom měli dnes nocovat.Na křižovatce je obchod,kupujeme pivka,která si chceme dovézt jako odměnu na Užanský průsmyk.Dle paní to je 10 km převážně do koce,nakonec to je 13 km.Bylo tam i pár sjezdů,ale bohužel povrch je tak špatný,že jedeme radši za krajnicí po ujeté hlíně a rychlost 15 km/h překročíme jen zřídkakdy.Na samotném průsmyku je cedule,která nás vítá v Zakarpatské oblasti,do které máme namířeno.Ale to až zítra.
Dáváme zasloužené pivko,používáme kadiboudu na louce a jedeme zpět do Borinje.Sice to teď je více z kopce,ale trvá to jen o pár minut méně než nahoru…Náš krámek u křižovatky před Borinjou je už zavřený,je po půl 9 a projíždíme 3 km vesnicí do hospody,kde už sedí zbytek výpravy.Máme žízeň,tak do nás točené pivko padá a snažíme se dohodnout nocleh v hospodě.Tady jsme po delší době neúspěšní,ale paní výčepní nám volá Bohdana,který zde večer taky seděl.Bohdan se po všech pivech a vodkách pro nás vrací autem,jdeme s kolama asi 2 km k němu domu a Bohdan za námi jede krokem a svítí nám na cestu.Ubytovává nás do přístavku nahoru,někdo na postel a někdo na zem.Ještě si dáváme v kuchyňce pivo a domlouváme si k snídani boršč.Bohdan budí svou nebohou ženu,kterou nám musí mermomocí o půlnoci představit.Chudák holka.Dopíjíme a šup do spacáku.
Středa:ráno vstáváme poměrně pozdě,snídani domluvenou na 7.30 moc nestíháme…Ale v 8 už sedíme v jídelně a pochutnáváme si jak na boršči,tak na dortíku poní domácí.Bohdan je úplně ve formě,vtipkuje s námi a vládne pohoda.Jeho 2 synové jsou taky ještě doma,školu tu mají až od 9 hodin.Po snídani se loučíme a po totálně rozbité cestě,kde místy nejsou ani zbytky asfaltu, vyrážíme na cestu.
Hned na konci vesnice nás překvapuje krátký deštík,ale naštěstí brzy ustává.Cesta se houpe nahoru a dolů podél řeky Stryj,až po 30 km přijíždíme na hlavní tah Mukačevo-Lvov.Tady se občerstvuje v magazinu a jedeme asi 13 km po této highwayi.Cesta po hladkém asfaltu příjemně ubýhá.V Tucholce hlédáme odbočku na Kalne,Milan s Jindrou ji přejíždějí a v nedaleké pizzerii už pijou pivo…Na mně se při odjezdu od pizzerie dotírá pes,který svoje ataky stupňuje tak,až se mi nakonec zakousl do zadní brašny.Až při rychlosti přes 30 km/h se ho konečně zbavuju…Napodruhé nacházíme správnou cestu na Kalne,ale hned v kopci nás dohání pořádná přeháňka,takže dolů sjíždíme totálně mokří po rozmoklém blátě…Po hodince opět vylezlo slunce a můžeme pokračovat dále do Lavočne a dále podél železniční tratě na Volovec.
V Lavočne hledáme hospodu,ale ta je naštěstí zavřená a tak můžeme pokračovat dále.Ze stanice se právě rozjíždí obří nákladní vlak se železnou rudou,který táhnou 3 dvojité lokomotivy a na postrku je ještě jedna.Trať a tudíž i my odsud začíná nabírat výšku na sedlo Beskyd,kde železnice zajíždí do tunelu,ale naše silnička,která se mezitím mění v lesní cestu,končí u brány výstavby nového tunelu.Ptáme se místních,kudy na Volovec.Máme přenést kola přes koleje a v louce mezi chalupami je prý stará cesta na Volovec…Snad jsme ji našli,je to bahnitá cesta stoupájící nahoru na úbočí kopce,který dráha projíždí tunelem.Bláta je tu dost,takže místy tlačíme a špiníme si vše od kol přes brašny po boty.Na průsmyku je krásně zelený palouk,kde se na chvíli zastavujeme a sušíme boty.Bohužel to horší nás teprve čeká,i když už pojede pouze z kopce.Cesta je místy nesjízdná,Markéta dolů více jde než jede…A vyvrchlením "sjezdu" je úsek zatarasený pokácenými stromy,který s koly nejde téměř překonat.Postupně se přes něj přeci jen dostáváme,naše těžká kola zvedáme do neskutečných výšek.Ještě míjíme jakýsi traktodozér,který se marně snaží vyjet proti nám nahoru,řidič opakovaně vystupuje a krumpáčem se snaží srovnat nesjízdnou cestu.A jestli neumřel,tak se o to snaží dodnes……Přejíždíme u stavědla opět železniční trať,po které jede asi 16 vozový lůžkový vlak do Kyjeva.Cesta se zlepšuje a ve vesnici Skotarske si vychutnáváme zasloužená piva.
Na křižovatce nejedeme do Volovce,ale naopak doleva na Podobovec,kde asi po 4 km nacházíme penzion v pěkné nové chalupě.Majitel má úplně prázdno,nabízí nám večeři,ale nemá pivo.Prý ale není problém,když si přivezeme vlastní z krámku.Protože jsme hladoví,nabídku přijímáme. Vyprazdňujeme brašny a jedeme do krámku pro asi 25 kousků.Pivovar má zrovna soutěž,pod víčky je šance vyhrát další piva.Paní říká,ať si ráno přijedeme směnit výherní víčka za piva.Nakonec z 25 piv nevyhrává žadné…V potoce myjeme kola z nejhoršího,provádíme drobné opravy a Jindra s Kuledem a Dankou se ubytovávají v penzionu,3 lůžák vyšel asi na 400 Kč dohromady.Zbylá čtveřice si ustele na pavlači v patře u vstupu do pokojů,je to pěkně na dřevě a pod střechou,takže krásné spaní.Večírek je na pohodu,ale trochu tomu chybí taková ta živočišnost,přeci jenom prázdný podnik s výčepákem,který nemá pivo,aby mu tam nechodili místní a "neotravovali" turisty, zrovna není to,proč člověk cestuje po těchto zemích..Ale folklóru ještě bude dost,takže pro jednou to zase až tak moc nevadí…V závěru večera už nás chce výčepák vyhodit a je trochu nevrlý.A tak to balíme a jdeme spát.
Komentáře
Okomentovat