Dokončení od čtvrtka do soboty..
Čtvrtek:poprvé na Akci se k ránu budím zimou,přeci jen se už nacházíme v horách.Ale snídaně v penzionu v podobě kávy s vynikajícíma palačinkama s tvarohem nás všechny příjemně nastartuje.Majitel nám ještě radí cestu na Boržavu,v sedle silnice na Podobovec máme uhnout doprava a už jen nekonečně stoupat vzhůru.Tento den je také nazýván jako "volný",neboť jsme si ho mohli "užít" jakkoliv a nebylo nutné se nikam posunout.Byla tu varianta pěšího výletu Boržavou s návratem zpět do výchozího bodu,nakonec volíme přejezd Boržavy "natěžko",což je opravdová výzva,neboť cykloturisté tuto poloninu zpravidla nepřejíždějí.Našel jsem jen 1 zmínku o přejezdu Boržavy na kolech,ale jednalo se o horská kola a nalehko bez báglů….Ráno je jako vymalované,sluníčko pomalu prohřívá ranní chlad.Po snídani začínáme stoupat po silnici asi 3 km do sedla,kde se loučíme s cyklistikou a začíná ta pravá horská turistika.
Cesta je nejen povrchem,ale i sklonem absolutně nesjízdná a tak tlačíme.Když se změní na pěšinu a v lese se zachytáváme stromů,abychom nespadli,začíná jít do tuhého.Dance tam dochází fyzická síla,několikrát se ocitá ne zemi a opět vstává…Je to bojovnice,ale i na ní už toho je dost.Nadává sobě,mě i celému světu,co tady vůbec dělá?!Do prdele,do prdele do prdele vystihuje úplně všechno!Ale i v těchto těžkých chvilkách vím,že je tu s námi ráda,jenom si to zrovna momentálně neuvědomuje.Markéta toho má taky dost,ale nic neříká a myslím si,že ji v hlavě šrotuje jenom to,že nejbližší hospoda je odtud pekelně daleko.Ještěže Kuledo táhne PETku piva,kterou nechává slunit na vrchu brašny…
Asi po 3 hodinách těžkého tlačení,kdy je to místy tak prudké,že postupejeme stylem 5 kroků,zastavit,podržet obě brzdy,vydechnout a opět 5 kroků, se dostáváme nad hranici lesa ke kříži ve výšce asi 1200 mnm.Tady si dáváme pauzu a kocháme se nekonečnými výhledy do všech stran .Také na místě zjišťujeme,že hnědo-fialová barva částí poloniny je způsobena ne vřesem,ale zaschlými vršky omrzlých plantáží borůvek.Být tady o měsíc později,tak nemusíme mít sebou žádnou svačinu…
To nejhrubší stoupání máme sice za sebou,ale ještě další 2hodinky stoupáme pod Velky vjerch 1598 mnm.Tady cestou Jindra zjišťuje,že mu praskla duše i plášť,takže čas se protahuje improvizovanou opravou pláště,který vyztužujeme kusem vyhozené PET lahve.Práce se daří,takže Jindra nakonec celou Akci s takto opraveným pláštěm i dokončí….
Pod Velikym vjerchem jsme konečně na hřebenové cestě,kde dojde opět na cyklistiku. 2-stopá cesta vyjetá od čtyřkolek je převážně sjízdná,takže se necháváme houpat touto hřebenovkou směr východ.
Na vrcholku Hymba (1491 m n.m.) jsou 2 paraglidisté,kteří se připravují na tandemový seskok,který před našemi zraky i úspěšně absolvují.Před sebou vidíme poslední výraznější vrchol poloniny,která směrem k východu už potom začíná klesat.Jedná se o Magura Zhyde (1516 m.n.m.) ,na který se ještě ztěžka pěšky drápeme a vzájemně si vypomáháme.Tady je skupinka čtyřkolkářů,kteří nás zvou k nim na společný piknik a hostí nás červeným vínem.Prohodíme pár slov o cílech našich cest a blížící se bouřka na obzoru nám velí k odjezdu.Jestli nechceme zmoknout,tak rychle dolů!
Ještě na polonině potkáváme stádo ovcí,které s jedním pastevcem vzorně nahání asi 6 ovčáckých psů.Radost pohledět,jak dokážou hloupé ovce dostat tam,kam potřebují.Cesta je kamenitá a těžko sjízdná,místy až nesjízdná.Po chvíli sjíždíme na hranici lesa,přibývá k tomu bláto a kameny jsou občas nepříjemně ukryty pod vrstvou spadaného listí..Takže sestup není také žádná rychlovka,ale proti rannímu tlačení tu je jisté zrychlení.Sjíždíme stále níž,až se dostáváme na kraj nějaké osady s loukami,kde právě dochází k sušení sena.Podle toho usuzujeme,že bude stálé počasí a deště už asi pro letošek skončily.I bouřku zadržel křeben Boržavy a na naši jižní stranu nespadla ani kapka.Osada plynule přechází ve vesnici Berezniky,narážíme na magazin s točeným pivkem a začínáme hledat spaní.Tady by nás v 8 vyhodili,ale prý dále v obci je i nějaká hospoda.Jedu na výzvědy,už asi po 200 metrech objevuji další krám,kde narážím na chlapíka,který do Čech vozí dělníky.Říkám,co hledám a on mě v tomto magazinu domlouvá v patře nocleh v nějakém kulturním sálu s tím,že i magazím bude otevřen dle našich potřeb.Lépe to dopadnout nemohlo,vracím se pro zbytek a rozjíždí se nejdivočejší večírek na Akci.Sedíme na zahrádce,u jednoho stolu my,vedle asi 5 místních borců.Vasil a Viktor jsou dvojice,která asi 6 let pracovala různě v Čechách,výborně si rozumíme a vzájemně si objednáváme pivo a vodku.K večeři nám ohřívají výbornou uzeninu,takže nám opravdu nic nechybí.Hovor plyne a někteří přecházíme z piva na vodku,takže večírek dostává grády.Všichni jsme spokojeni,že jsme dnešní náročný den zvládli a hrdi na tento výkon se bohatě odměňujeme…..
Po půlnoci nás chtějí Vasil s Viktorem ohromit ostrým odjezdem z hospody na motorce,ale po pár vteřinách se válí v prachu na zemi.Naštěstí se jim nic nestalo a napodruhé se jim podařilo šťastně odstartovat.My ještě dořešujeme problém církve,po tomto množství alkoholu důležitá debata na úrovni a jdeme spát.Jsem rád,že mi Milan posvítil,protože bych jinak těžko svůj spacák hledal.
Pátek:ráno se budíme dost pod vlivem,Viktor přináší Dance slíbenou domácí marmeládu a vypadá,jako by včera popíjel kofolu.Ty kluci ukrajinský toho strašně vydržej!Někteří snídají pivko,takže zejména Kuledo se dostává do stavu,kdy z toho tento den nemůže vyjít.Ale evidentně si to užívá!Čeká nás nenáročná etapa asi 95 km bez převýšení,máme dojet do Maleho Berežného u hranic se Slovenskem.Po slušné silnici přijíždíme do města Svaljava,kde to chce spláchnout prach nějakým pivkem.U kruháče nacházíme jakýsi Irish pub,který je na místní poměry dost drahý.Sedí tu pár dětí ve svátečních šatech,podle všeho asi oslavují konec školního roku a asi tu začínají prázdniny.Je horko a na zahrádce to i přes markýzu dost připaluje.Po občerstvení jedeme dále,v Ploske stavíme na zmrzku a pivo a já s Melounem a Markétou se chceme pokusit ještě jednou vydrápat přes poloninu Runa do Ljuty a Berežného.Odbočujeme na Turju Polanu a dále mírně do kopce po pěkném asfaltu.Ten ale končí asi po 12 km u chovného jezera na pstruhy a místní člověk nám další cestu rozmlouvá,že po chvíli se cesta změní na špatnou se spoustou bláta,kde to bude do velkého kopce ještě 25 km.Podle mapyto mělo být max 8 km.Ještě to zkoušíme,ale po pár km to obracíme,je už dost hodin a bláto přibývá.Vracíme se zpět na hlavní a náladu si zlepšujeme v nově budovaném areálu s jezírkem,koupeme se a dáváme si pivko.Mají tu i Klášter,který nejdříve točí asi 30 minut a pak ho přinesla slečna servírka úplně teplý…Pochopili jsme,že přes chlazení jde jen místní pivko,Klášter se točil přímo ze sudu bez chlazení.Markéta ho statečně pije,já s Melounem ho vylíváme a dáváme si perfektně studené místní pivko.Ale čas už nás taky tlačí,takže vyrážíme a jedeme v háku asi 30 km poměrně rovinatou krajinou.Za Perečinem si ještě dáme pivko a jedeme směr Berežnyj.Zbytek skupiny potkáváme v hospodě v Mirče,kde to dost žije.Máme pekelný hlad,tak zastavujeme a po pivku si i dojednáváme nocleh přímo na zahrádce.Teď už se pouštíme do konzumace piva a výborných ryb,které mají k krámku patřícímu k hospodě.Pěkně i se zeleninkou,paráda.Opět sedíme přes půlnoc,taková pohodička s pivkem.
Sobota:snídáme na zahrádce hospody,kupujeme věci za poslední hřivny a jedeme ke slovenské hranici.Těsně před ještě Kulédo píchne a pak už jen celkem rychlá procedurka na hranici.K proclení nic,každý ukazujeme jednu libovolnou brašnu dle našeho uvážení a jsme na Slovači.Já s M+M se opět trháme a máme v plánu prozkoumat jezírko Morské Oko ve Vihorlatu.Cesta ubýhá zpočátku rychle,kombinace hladkého asfaltu a až na 1 vyjímku jízdy z kopce je vynikající.U Sobranců opuštíme silnici na Michalovce a jedeme do kopce směr Oko.Nemůžeme narazit na žádný obchod,až konečně v poslední vesnici Remetské Hámre jsme úspěšní.Občerstvujeme se na zahrádce před koloniálem a místní nás varují,že to je k jezeru hrozný kopec,který nejde vyjet.A že nám ujede večerní vlak z Michalovců,pokud tam pojedeme.To netuší,že do odjezdu vlaku stihneme vyjet k jezeru,dát tam pivo,na Šíravě se vykoupat,dát další 3 piva a před odjezdem povečeřet na zahráce v Michalovcích s dalšími 4 kousky….
Samotné stoupání na Oko je milosrdné,snad jen asi 1 km u parkoviště je ostřejší.Jezero je pěkné,jedná se o 3.největší na Slovensku.Větší jsou jen 2 v Tatrách.Po pivku u bufetu,kde je dost rodinek s dětmi a na nás trochu moc řevu jedeme zpět a už se těšíme na koupačku na Šíravu.Tady v kempu v Kaluži byl sraz se zbytkem,ale překvapilo nás,že tu ještě nejsou.Prý měli žízeň a zastavili někde kousek před námi.My se koupeme a popíjíme a včas vyrážíme do Michalovců na nádraží dokoupit jízdenku Michalovce-Margecany,která nám chybí.Potom hurá na závěrečnou večeři na pěší zónu,kde je opět neskutečné množství nadherných holek.Přesně jako před 5 lety….Servírka od Švejka,kde sedíme,je neskutečná…Až by člověk skoro zapomněl,že už doma jednu ženu má….Ale kdepak,neboj Petruško,Ty seš jedinečná,žádná jiná by to se mnou nevydržela!!!Už se na Tebe těším!!!Po dobrém jídle přesun na vlak,ještě provádíme součty všech piv na Akci,Kuledo je neotřesitelně první,ale na 2.místo jsme v rozdílu 2 piv 4 borci(borkyně).Já po hladké nakládce kol zahajuji mocný finiš,během hodiny ve vlaku do Košic dávám 4 pivka a během výsadku v Košicích další 4!Konec soutěže je stanoven na odjezd vlaku z Košic,takže exáčem lahvového Šariše 30 sekund před rozjezdem vlaku dotahuju Milana a jsme spolu na děleném 2.místě!Zabojoval jsem jako při maratonu v Římě,tohle bylo dokonce i příjemné…
Čekáme ještě asi 30 minut na příjezd do Margecan,kde se náš cyklokruh uzavírá.Dál už jen spánek a ráno v Praze nostalgické loučení se všemi souputníky…Tak zase za rok!
Komentáře
Okomentovat