S Karlem po mých stopách

A ještě o něco dále..

---

Železný Karel se už sice na medailové pozice vysočanské soutěže o nejnedočkavějšího běžkaře 2015 letos nedostane,ale i ta bramborová se počítá.Náš společný středeční plán byl tedy dojet opět z Rudy na jezero Laka,zvláště když už jsem den předtím sám stopu z Rudské křižovatky pro Karlíka projel a alternativní cestou zpět do Rudy na vlak.Dnes se budu spíš věnovat samotnému závěru cesty,který se nápadně podobal katastrofickým scenářům několika loňských návratů z běžkařských Jakuszyc..zároveň se plně potvrdila moje poslední úvaha z mého minulého článku,že očekávané zážitky z chystaného výletu s Karlem překonají vše.
Trochu podceněná technická příprava před sezónou,takže ještě těsně před výstupní stanicí Špičák se v příjemném teple soupravy impregnují boty,zjíšťují se od spolucestujících názory na nový běžkařský komplet od Ježíška,ošetřuje se skluznice,parafínují skluzné plochy lihovou žehličkou a lehce nanáší příhodně změklý modrý Swix.

Tunel na Špičák,výstup a vzhůru na lanovku na Hofmanky.Zatím stejný scenář,jako já o den dříve,jen pár epizod zpestřují prolog výletu,který směřuje k velkému finále:
-jízdenka na Hofmanky nemalých 50kč,Karlík vyžaduje tedy alespoň jakousi důchodcovskou slevu,ale protože nechce čekat do 70let věku,kdy stojí jízdenka příjemných 10kč,tak uvažuje na příští výlet přibalit ke svačince,sadě vosků,i cestovní balení Zmizíku na úpravu osobních údajů v OP.
-premiérový pád mého běžkařského instruktora hned při výstupu ze sedačky na Hofmankách a následně druhý,při fanfarónském desetimetrovém sjezdu od lanovky k východisku turistických tras-neposedné lyže se zatím po roční pauze odmítají přizpůsobit majiteli.Počasí se taky nevyznamenává,hustá mlha a chvílemi vlhká sněhová krupice.
Gerlova Huť,Ašerlák a Rudská křižovatka,jezero Laka.

Přijeli jsme ráno o vlak dříve,proto alternativně delší cesta zpět,ne přes Polom jako já,ale zpět do Gerlovky a kolem vrcholu Toku do Rudy..máme přece ještě móóře času!

Cesta,ač mírně klesající moc neutíká a navíc nás nepříjemně překvapí z mlhy se vynořivší hotel Grádl-nyní mimo provoz,sem jsme tedy rozhodně nechtěli.Osamělý pocestný nám poradí neprošlapanou cestu podél Polomského potoka,krutě podhodnocené,prý 2km vzhůru.Na rozcestí nemilá konfrontace s kilometrovníkem a už první pochyby,že stihneme vlak.Po konzultaci vybrána nejkratší trasa:cca 2,5km dále,zabočit doprava a po kilometru jsme na horním konci sjezdovky Samoty s Železnou Rudou jako na dlani.Tam jsem už měl problémy nejen s motivaci,ale i s namrzajícím mechanismem vázání,které nedrželo botu v zámku.Snažil jsem se to zachránit hláškami z laciných béčkových filmů:''Karlíku jeď,nech mne tady!Ty ten rychlík do Phy musíš stihnout,čeká Tě žena s večeří,já se nějak do Plzně ještě dostanu'',ale dalo to přemlouvání kamaráda,aby mne tu nechal napospas.Karlík uplatnil letité zkušenosti z Hannenkamu a jiných alpských sjezdovek a spustil se do hloubiny..malá postavička se pak ztrácela v několikasetmetrové dáli u vchodu do areálu,který je přímo před zastávkou Železná Ruda-centrum.A já?Podařilo se mi narvat botu do vázání a již ve večerním přítmí jsem zkusil svého instruktora napodobit,ale marně..podařilo se mi v hlubokém sněhu chytit dva kapitální kousky a ani odstavená rolba si nebyla v jednu chvíli přede mnou jistá.Chvíle beznaděje,pohled dolů k zastávce,kde už závory dole a v noční tmě blikající výstraha.Poslední mobilizace sil a oživlý sněhulák bere běžky do rukou a běží dolů liduprázdnou sjezdovkou,přes muldy,kolem tiše vrčícich sněhových děl.Závory podlézám s houkáním rychlíku a soukám se do vlaku.zvolna odtávajíci voda z neočištěných běžek mi tiše kape za krk až do Plzně..úžasný výlet!