Rumunská Akce kola 2015

Houba:Dnes ne pouhé esemesky,ale už kompletní cestovní deník..

---

Sobota:Tak se zase po roce sjíždíme na hlavní nádraží před odjezdem na Akci kola,při které se letos chystáme poznat část Rumunska a Ukrajiny.Já přistupuji ve Vysočanech ke

Kuledovi s Melounem,Jindru potkáváme před vestibulem Hlavního nádraží a ani na

Markétu letos dlouho nečekáme,na sraz 7.20 dorazila naprosto včas.Já s Kuledem

jdeme koupit nějaké Plzně jako úplatek průvodčímu,aby nám vzal kola do nočního

vlaku Budapest-Brašov…Nakonec bude všechno jinak….

Kola do vlaku nakládáme bez problémů,máme vyhrazená místa pro kola a pro nás

velký stolek na mastění karet.Také si hned po odjezdu ťukáme pivkem na zdar Akce

začíná karban o všemožné měny,základní platidlo je 1 Euro.Nejvíce vyhrávají

bráchové,já se řadím spíše ke sponzorům…Někde za Třebovou jdeme ochutnat

do jídelňáku Plzeň,což před Budapeští ještě jednou zopakujeme…Cesta i popíjení

celkem ubíhá,takže v Budapešti vystupujeme v "Akční"formě.U automatu si tiskneme

maďarský e-ticket zakoupený v předstihu přes internet a jdeme to zapít do baru před

nádražím.Naše předsevzetí být alespoň 30 minut před odjezdem zase na nádraží se

nám nedaří úplně splnit,na peron se dostavujeme 20 minut před odjezdem našeho

nočního spoje Corona.Nacházíme náš lehátkový vagon,ve kterém máme zakoupeny

lehátka ve dvou kupíčkách,jedno pro nás a jedno pro naše oře.Průvodčí nás vítá

nekompromisním "no bikes in this train!"a druhý průvodčí o kolech nechce ani slyšet.

Tak vysvětlujeme,že kola rozebereme do pytlů a pojedeme,na což reaguje průvodčí

tím,že nám na papír nakreslí zavazadlo,které označí rozměry 60x40x30,do čehož se

samozřejmě ani po rozložení nevejdeme…Čas samozřejmě letí,do odjezdu 10 minut a

nám je jasné,že tady už pomůžou jen peníze.Na průvodce lehátka tlačíme,kolik peněz

mu máme dát a ten nakonec přijde s cifrou 60 euro.Bez mrknutí souhlasíme a kvapem

rozebíráme kola.Zbývá 5 minut do odjezdu a průvodčí nám to odpočítává..Kuledovo

kolo už ani nestačíme strčit do pytle,jenom ho chvatně nakládáme a vlak se dává do

pohybu.Uf!Jdeme to slavit do maďarského jídelňáku,kde si kromě piva dopřáváme i

večeři a společensky se dost unavujeme,že konec večírku je trochu v oparu…..Řídíme

si ještě budíky na ráno,posouváme ručičky hodinu vpřed a usínáme….

Neděle:Vstáváme okolo 6 hodiny,i když já jsem vzhůru už od 5.Koukám na údolí řeky Mureš,

podél které náš vlak stoupá do Gheorgheni.Okolní kopce halí cáry husté mlhy,která je

následkem včerejšího deště…Před výstupem si připravujeme rozložená kola do uličky

a rozdělujeme si role při výstupu.Část z nás vyndavá brašny a část druhými dveřmi za

pomoci "našeho" průvodčího torza našich kol.Hned na peroně montujeme kola do

jízdního režimu a modlíme se,aby nám nechyběla nějaká součástka po chaotické

včerejší demontáži.Vše klaplo na jedničku a za žebrání 2 cikánů jsou naše kola opět

pojízdná.Je asi 7.30 a obchody jsou ještě zavřené,takže na prní letošní sedlo Pangarati

1256 mnm jedeme bez snídaně.Naštěstí vyrážíme z výšky přes 850 mnm,takže to není

nijak krvavé.Z města se dostáváme bez bloudění a po 18 km příjemného stoupání jsme

v sedle.Tady na nás čeká stánek s langošema a pivem a každý se odměňuje dle svého.

Po krátké pauze sjíždíme krásnými vápencovými skalami podél řeky Bicaz do

stejnojmenného městečka.Tady uhýbáme doleva a stoupáme na hráz asi 30 km dlouhé

přehrady Izvorul Muntelui.Cesta okolo ní je pěkná,ale už máme pekelný hlad a žížu,

kterou hasíme v malém kolonialu.To byla úleva.Etapu končíme v Borce,kde

obsazujeme zahrádku před kavárnou.Bohužel sousední pizzerie právě zavřela,takže

dnešní etapu zakončujeme paštikami a lahváčema.Trochu nás potrápila délka dnešní

etapy,neboť to bylo 118 km místo 96km,které hlásala mapa.A to jsme ani na metr

neopustili trasu…….

Pondělí:V noci bylo rušno,z kavárny se ozývala diskotéka,ale já spal jako nemluvně.Ráno

vstáváme brzy,v 6.30 už všichni lezeme ze spacáků.Dáváme kávu a nakupujeme v

koloniálu snídani.Potom vyrážíme,po 14 km v Brosteni se dělíme,já jedu po

makadamu přes sedlo Paltinis 1355 mnm,zatímco zbytek stoupá do Vatra Bornei

podél řeky Bystrica.Moje cesta docela odsýpá,občas mě popožene nějaký pes….

Nakonec se s klukama nepotkáváme ve Vatra-Dornei,ale jedu jim kousek zpátky

naproti,nějak se zadrhli někde na pivku…Vatru- Dornei jenom lízneme,po čtyřprou-

dovce projedeme Iacobeni,kde také nebyla žádná hospoda a značně hladoví uhýbáme

na vedlejší cestu.Naštěstí hned v první vesnici Ciocanesti je koloniál,pijeme pivo a

jíme pro změnu paštiky a salámy… Až po odjezdu jsme zjistili,že 100 metrů od

koloniálu je restaurace…..Jedeme ještě kousek do vesnice Carlibaba,kam přijíždíme

hodně brzy,už okolo 17 hodiny.Dáváme točená pivka,ale personál není úplně vstřícný

a není ani pořádně kde spát….Jedu se tedy podívat do sousední,5 km vzdálené vesnice

Tibau.Tady dávám v kolouši pivko a potkávám holku,která umí anglicky!!!Ptám se na

místo na spaní.Holčina s kamarády mě vede asi kilometr za vesnici na palouk v lese,

který slouží zároveň jako fotbalové hřiště.Úžasné místo,jenom tu není žádný přístřešek

pro případ deště.Prý by pršet nemělo.Děkuji a jedu zpět do Carlibaby pro zbytek.

I přes riziko zmoknutí jsou všichni pro přesun do Tibau,takže jedeme…Dáváme v

Tibau pivka a povídáme si s naší kamarádkou Alexandrou o životě.Je jí 15 let,

letos končí základku a od září pujde na internát střední školy asi 100 km odsud.

Táta pracuje v Itálii,domu se dostane tak 4 krát za rok.Během našeho povídání se

kousek od nás prožene bouřka,takže začínáme radši hledat střechu.Alexandra se běží

domů zeptat mamky,jestli bychom nemohli zůstat u nich pod přístřeškem.Máma nemá

nic proti,takže Markéta si ustlala na gauči a my ostatní jí ležíme u nohou….Ještě jsme

svědky léčení kravky zvěrolékařem,naštěstí ráno kravka opět stojí.A byli jsme rádi,

že jsme spali pod střechou,protože v noci se přehnala 15-ti minutová bouřka.

Být v lese na palouku,tak jsme totálně durch…

Úterý:Snídáme v koloniálu,Alexandra v 7.15 odchází na minibus,který sváží děti do

Carlibaby do školy.Hned po snídani stoupáme na nejvyšší bod letošní Akce,do

sedla Prislop 1416 mnm.Tady pobíhá Popík a řídí dostavbu pravoslavného chrámu.

Vtipkujeme,že tu v zimě dělá určitě i vlekaře na nově budované lanovce.Je docela

chladno,po včerejší bouřce se citelně ochladilo.Hospoda je tady zavřená,tak

likvidujeme 4 Plzně,které byly původně na úplatek průvodčímu.Nahoře se

přioblékáme a po dlouhém sjezdu zastavujeme v restauraci v městečku Borsa,

kde konečně ochutnáváme místní kuchyň.Tedy až na Jindru,který sází na jistotu

a objednává si pizzu Capriciosa…Nicméně si pochutnáváme všichni.Ve městečku

Viseu de Sus se odděluji a jedu prozkoumat lesní železničku,která jako jediná ještě

slouží svému účelu.Kromě turistů sváží jednou denně i pokácené dřevo na pilu,která

je hned vedle nádražíčka.Jedu asi 5 km podél trati a mám to štěstí,že plně naložený vlak

se právě vrací.Jedná se o motorovou lokomotivu.1 vůz osobní a 16 plně ložených

nákladních,kde asi na každém 3 voze jede člověk a brzdí soupravu.Pěkné.Přežene se

krátká přeháňka a jedu stíhat kluky.Zatahuje se ze všech stran,až mě bouřka chytá v

Leordině.Tam se schovávám pod střechou nějakého zdevastovaného podniku a živel

zuří dobrou hodinu.Když déšť ustává,zjišťuji,že zbytek je schovaný v téže obci,ale na

druhém konci.Pokračujeme do vesničky Petrova,kde se u koloniálu občerstvujeme

pivem a protože je zima,tak i kořalkou "cujkou".Začíná opět pršet a je nám jasné že je

třeba najít něco na spaní.Tenhle koloniál je s malou střechou a přímo u silnice,tak s

Melounem jedeme hledat dále.Máme štěstí,úplně na konci je zastrčené Kafé+koloniál.

Parádní velká krytá zahrádka.Protože prší,voláme zbytku,ať dojedou za námi.Místní jsou

milí,jenom nám vůbec nerozumí.Nejdřív nás nechtějí nechat spát venku,že je zima a že

musíme někam do domu.Když říkáme,že to je dobré,tak nám přinesou alespoň matrace.

K večeři kupujeme párky a zapalovačem Jindra vysvětluje,jestli by nešly ohřát..Nakonec

vše dobře dopadá a s plnými bříšky vynikajících párků a ostrých papriček uleháme….

Středa:Ráno vstáváme klasicky před 7 hodinou,ale prší a je docela zima.Dáváme několik

kafí,protože tady vaří pravé italské piccolo a jeden náprstek nám nestačí.Když přestane,

stoupáme asi 4 km do sedla a zajíždíme ke značenému kostelu,který za to vůbec nestál.

Mraky se honí,takže jedeme nejkratší cestou do Sighetu,poslednímu rumunskému

městu.Tady dáváme už v 11 hodin oběd a jedeme na přechod na Ukrajinu.Celní

procedury bez problémů,pohraničník nás víta slovy "welcome to Ukrajina!" a

hned za hranicí kupujeme od veksláka hřivny v kurzu 23 Hřiven za 1 euro.

Ve městě Solotvino nacházíme věhlasná slaná jezírka,která zatím čekají na zahájení

turistické sezony.Je dost kosa,13 st a vítr,naštěstí voda má asi 20 stupňů.Tak

tam s Melounem a Markétou vlezeme.Je to boží pocit,slaná voda nás nadnáší,ačkoliv

ničím nehýbeme,tak se nepotápíme….Po koupeli dáme ještě sprchu a pivko.Potom se

už jenom potřebujeme vymotat ze Solotvina.Jedeme po hlavní na Rachiv,po pár km

odbočujeme na Vodjane,asfalt střída polní cesta a několikrát se ptáme,kudy vede ta

správná cesta.Ve Vodycji dáváme pivo a cesta se mění opět na makadam,který končí na

vrcholu blátem a kapličkou,Odtud obtížný sjezd do Dubove,kde narážíme opět na

asfalt.Je dost kosa,dáváme pivko a třeseme se zimou.V kolouši nás paní posílá kousek

za vesnici,kde má být hospoda,ale nic nenacházíme.Jsme smířeni s jízdou do Usť-

Čorne,když po asi 3 km v Krasné nacházíme opuštěný nedostavěný komplex hotýlku,

sauny a pergoly s grilem,pro nás naprosto ideální.Já s Kulédem jedeme do obce

pro jídlo a pití,zbytek zatím zajistí dřevo na oheň…Topíme na grilu,pečeme buřty a je

nám i přes velkou zimu fajn.Večírek si zpestřujeme prskáním vodky do ohně ála

maršál Malinowski.Jde nám to dobře,škoda,že má tato voděnka jen 38 %..Celkem

blažení usínáme.

Čtvrtek:Každá akce má svoji královskou etapu a letos to připadlo na čtvrtek.Ale celkem

nečekaně.Sice jsem doma v nějakém cestopisu četl,že z Usť-Čorné do Koločavy to

jeli asi 4 hodiny,ale pohled do mapy nic takového nenaznačoval.Standartní ukrajinská

silnice,myslel jsem si,tak bude asi trochu víc rozbitá,kus makadam,ale to už nás

nemůže překvapit…Ale překvapilo.

Ráno kosa jak v ruským filmu,snídaně v Ust-Čorné,hnusný kafe a přehlídka těžkých

náklaďáků jedoucí do kopců pro dřevo.Silnice rozbitá,ale sjízdná.Jedeme proti proudu

řeky Mokrjanka do Ruské Mokré a Komsomolsku,který oproti mapě přejmenovali

na Německou Mokrou.Tím pádem jsme málem minuli nenápadnou odbočku na

Koločavu.Naštěstí nás místní správně navedli a borec,který šel naším směrem rubat

dříví do lesa nám říkal,že to je na holinky.Cesta se po chvíli ztotožnila s korytem

potoka.Jako fajnovky jsme první brod řešili,zouvali se do bosých nohou,abychom se

náhodou nenamočili…Při jednom přeskoku potoka si Kuledo naneštěstí natahuje

lýtkový sval a je z něho Filipe de Peirac.Snaží se nohu zahřát podkolenkou,ale noha

ho dost limituje.Opouštíme koryto,stoupáme do nelidských krpálů,abychom se

nelidským sešupem opět propadli do koryta potoka.Takto několikrát,všichni statečně

bojujeme a občas Markétě a fyzicky handicapovanému Kuledovi v nejprudších pasážích

pomáháme.Někteří říkají,že sklon je brutálnější než loni na Boržavu,označují ho jako

4x do prdele,já to vidím jako 3 x do prdele,Danka tomuto hodnocení sklonů bude

rozumět,viď?!

Po více než 3 hodinách se vydrápáváme na sedlo nad Koločavou,tady se kocháme

krásným výhledem.Potom padáme prudce do údolí,místy nesjízdné,jenom Jindra zvládá

i tento obtížný downhill…Na kraji Kolčavy narážíme na asfalt,po kterém se kolem školy

s pamětní sochou Ivana Olbrachta dostáváme do vytoužené hospody Četnická stanice.

sem přijíždíme před 15 hodinou,dáváme několik chodů a pivek.Když výčepnímu říkáme

ze kterého směru jsme dorazili,tak trefně říká,že jsme sem na kole nepřijeli,ale že jsme

sem kola přinesli.Dost výstižné.

Chceme dojet za Pilipec do penzionu k dědkovi,u kterého jsme spali vloni,což je 58 km.

Po půl 5 opouštíme lokák a jedeme přes Mižhirju do Kelečinu,kde dáváme rychlé pivo.

Potom honem dále.přes sedlo za Podobovcem a už sjíždíme k penzionu.Dědek je

naštěstí přítomen,zatímco nám chystá večeři,jedeme s Melounem do koloniálu pro pití,

protože stejně jako vloni nemá pivo ani víno.Vracíme se,večeříme výbornou polévku a

o něco horší kaši s bryndzou. Kuledo,Markéta a Jindra se ubytovávají na pokoji,já s

Melounem na podlaze před.Vyjasnilo se,jsou hvězdy a pekelná kosa…

Pátek:Ráno se za svítání budíme zimou,Meloun se přesunuje na chodbu penzionu.Já to

nějak vydržím,ale na plotě i trávě je jinovatka….Slunce svítí,byť je trochu zubaté.

Dáváme velkou snídani,omeletu i včerejší polévku.Já se vydávám zpět prozkoumat

lyžařský areál ve Pilipci,vypadá to tam docela na úrovni.Potom jedu po trase za

klukama na Volovec a Pidpolozzju.Ve Ždenijevu je dojíždím před hospodou,dávám

kvas a čeká nás poslední ukrajinské sedlo před Husnym asi 880 mnm..Tady je krásný

výhled na okolní kopce.Padáme dolů do Užoku a po hlavní cestě na Užhorod.Ještě se

zastavujeme v Kostryně na pivko,pokecáme s místním chlapíkem a valíme do Myrči do

hospody,kde jsme spali i vloni.Nakonec se ukazuje,že hospoda není v Myrče,ale o 3

km dále v Dobrynyči.Tam už bylo vše v pořádku.Nakoupeno v koloniálu,paní nám to

připravila na talíř a už se debužírovalo….Je to poslední večírek,takže to trochu

natahujeme a jdeme spát lehce podroušeni až před 2 hodinou ranní…..

Sobota:Budíme se o poznání později,až po 8 hodině a mě se vůbec nechce ze spacáku…Ale

nakonec se nějak balíme,jdeme nakoupit s Markétou nějaké sladkosti domů pro děti,

Market i cigára pro Kobru,které ji provezeme přes čáru.Snídáme na zahrádce u

hospody.Hned za vesnicí mám defekt zadního kola,jediný na Akci!!!Opravuji a

po chvíli už jedeme na hraniční přechod.Dnes slunce pálí a vynahrazuje nám

předchozí strádání zimou.Hraniční kontrola bez problémů,hned v Uble dáváme

Šariše.Potom to valíme na Sninu,dojíždíme domorodce na kole a já se vyptávám

na nějaké koupání.Domaša je daleko,on prý jezdí na Vinnianské jazero u Šíravy.

Ve Snině je nějaké jezero,ale po příjezdu k němu zjišťujeme,že se v něm nesmí

koupat.Tak jdeme alespoň do hotýlku na oběd.Mám strašnou chuť na smažené,

a tak to řeším smažákem.Mňam.Na recepci koukám do mapy a Vinnianské jezero není

z Humenného až tak daleko,odhadem do 20 km.Jindru už bolí achilovka,ale všichni

ostatní jsou pro,tak jedeme.Z Humenného se stoupá na Porúbku,aby se zase mohlo

spadnout dolů k jezeru.Ale to je teplé,koupe se ještě Markéta,bráchové dávají

přednost pivu a pokecu s cyklistou.Vracíme se do Humenného a na náměstí

nacházíme Jindru v hospodě,kterou mu doporučil polský kolega-cyklista.Dáváme

závěrečnou večeři,10 bažanta a přesouváme se na nádraží.Nakládáme kola i sebe,já jdu

s Melounem koupit pár pivek na cestu do Košic.Markéta už je kožená a usíná hned po

nastoupení do vlaku.My popíjíme a koukáme z oken.V Košicích přímo na nádraží

otevřeli restauraci,jdeme proto tam.Dáváme pivko a dohromady 1 pizzu na chuť.Ještě si

kupujeme jedno pivko do vlaku a statečně čekáme,než zastavíme v Margecanech.Teď

už můžeme jít spát a spíme jako zabití až za Kolín.V Praze se loučíme a na všech je

vidět takový ten zvláštní "poakční" stav,kdy se těšíme domů,ale je nám na druhou

stranu líto,že to skončilo.

Tak zase za rok a vypadá to na Bosnu!!!