U Hubatků se jedlo,pilo,veselilo

Vzpomínalo i hubičkovalo..

---

Úterní setkání vysočanského týmu s fanoušky a fanynkami předčilo veškerá naše očekávání.Ačkoliv jsme se hlavně těšili na Houbu,našeho "ztraceného" syna/..viz.předešlý článek/,tak množství ostatních příjemných tváří zajistilo,že jsme překousli i pozdější příchod výše jmenovaného-veselému vyznění večera ostatně odpovídala i Houbičkova chabá výmluva..prý pomáhal tlačit dceři Terezce klavír z domova na její pravidelné přezkoušení v místní lidušce.No,nevím..naštěstí jsme Houbičkovi drželi v nabitém salónku židli,takže mezi nás rychle zapadl a mohl tvrdit zábavu.Ostatně jako poslední stejně dorazil Anatol,další příjemný bonus večera.Oba jmenovaní,vemte vzorný příklad z Džungříka,který jako správný bývalý nádražák dorazil tak včas,aby nám ještě s Gurmánem společnými vzpomínkami osladil poslední minuty denní směny před odchodem na party.Velkou radost nám způsobil rekonvascelent Zdenda Černoch se svým andělem strážným,Ivou,a dal tak opět možná na přetřes naší dávnou myšlenku a touhu,přelanařit tohoto pravověrného silničáře do nově vzniklé Kategorie Elite,zážitkové ekipy našeho týmu.
Co dodat,abych taky poskytnul prostor k vyjádření ostatním zúčastněným?Již dlouhou jsem se tak báječně nebavil a součastně tolik litoval,že jsem nevydržel až do konce,ale regule jízdního řádu Pha-Plzeň jsou neúprosné:domů po jednadvacáté hodině a pak až 23.47hod, tzn.doma v půl druhé po půlnoci.Tak příště,slibuji..

Mrzí mne,že jsme se Zdeničkou,která je autorkou všech úterních fotografií,třeba i s mírným násilím,nepřinutili účastníky během večera ke společné fotografii-tyto dvě moje jsou hned z úvodu večera,kdy ještě nedorazil třeba Anatol a chumel natěšených kolegů teprve vítal Houbu.

Džungřík hned zapadnul mezi své bývalé kolegyně a jak vidno,tak si láskyplnou péči Zdeničky s Dádinkou viditelně užíval..ovšem my,kteří poznáváme ty šibalské ohníčky ve Zdenčiných očích víme,že uniknout poté z tohoto sevření je skoro nemožné.

Toto nebezpečí je známo Ivánkovi a proto,i když trochu s lítostí jak vidno,přenechal místo v dámském kruhu Džungříkovi.

S hlavním proudem zúčastněných jsme po denní směně dorazili i my s Gurmánem..

S pracovním nasazením,jako my s Gurmánem,se vypořádal a ze služby dorazil Kocour..a Broskvička?Po jejím příchodu sál ztichnul,po chvíli sem tam nezávazná konverzace,neboť každý na ní mohl oči nechat..což my vysočanští známe,neboť i strojvedoucí ochotně překračují předepsané pobyty ve Vysočanech,když Broskvička slouží na perónech.

Špacír láká Danielu na svou sbírku motýlů-fotodokumentaci jeho nedávné cesty,Silvestr ve Švédsku a nenapravitelný sukničkář se tak pomalu přesunul k dámskému křídlu účastníků-portfolio jeho cestovatelských snímků se zdá nevyčerpatelné,což zaujalo i Gurmána,který se ale specializuje převážně na řecké ostrovy a teplomilnější faunu a floru.

Gurmán:"Rochers de Nay,to poznávám..to jsou surikaty kolem lanovky,že jo?

Špacír:"Ne ne,těm by tady ve dvoutisících byla asi zima,tohle jsou svišti".

Nenápadně si pod stolem zapisuji poznámky do bulvárního periodika Drb a Dusič mezitím baví společnost svým nezaměnitelným způsobem,i když mu zdatně kontroval Černoch,který zaujímá místo čestného hosta v čele stolu..

Loučení pro mne bylo slzavé údolí,ale nedalo se jinak..na druhou stranu,tolik ženských tváří během pěti minut jsem v životě nelíbal.

Zdenička:"Co si to vymýšlí ta malá Zdenička,že pusa s Tebou,je jako líbat kaktus?Vždyť je to heboučký jak péřový polštářek..pocém,dej mi ještě jednu!"