Makedonie, Řecko, Albánie a Kosovo..
Díky Houbovu deníku se vracíme na přelom května a června, k dalšímu, již sedmadvacátému pokračování této legendární akce.
Účastníci: Houba, Kulédo, Meloun, Hadr a nováček Dan Busta, najeto celkem 974 km a nastoupáno celkem 14 498 výškových metrů!!!
středa: Scházíme se v Praze na hlavním nádraží na obvyklém místě, neobvykle sbalená jsou však naše kola. Poprvé budeme k přepravě využívat také leteckou dopravu, tudíž všechna naše kola jsou úhledně sbalena v krabicích nejrůznějších rozměrů. S důvodu neskladnosti zavazadel vypouštíme i předstartovní hospodu a rovnou se vydáváme na příslušný peron. Nástup se daří bez problémů a už usedáme na naše rezervovaná místa. Cesta příjemně ubíhá, pijeme z vlastních zásob piva a těšíme se na věci příští… Rakouská souprava vlaku railjet nám napovídá, že v jídelním voze ochutnáme první zahraniční pivko. Jaké je naše překvapení, když někde u Brna v bistrovoze zjišťujeme, že bohužel žádné pivo není. Já s Danem a Melounem zklamaně odcházíme, nezdolný Kuledo s Hadrem své potřeby řeší nákupem 2 dcl lahvinek vína. Naneštěstí pro ně také jedněch z posledních….
Do Vídně přijíždíme včas a zvládáme i přestup na S-bahn na Wien-Rennweg, kde přestupujeme ještě jednou na vlak na letiště. Zde máme 20 minut, takže honem nad zem najít stánek s pivkem. Bez problémů ho nalézáme a kupujeme každému 2 plechovky před spaním. Jednu likvidujeme ještě na peroně, druhou během 25 minut dlouhé cesty vlakem na letiště. Tady ještě kladenský Bobík s Kulédem navštěvují Mc. Donalda na zdravou popůlnoční večeři a už nalézáme klidné místečko v rohu odbavovací haly, pěkně schovaní za hradbou krabic našich kol. Chvíli po jedné hodině ranní spokojeně usínáme.
Pár fotografií ilustrujících pohodu letošního ročníku, na větší počet bohužel nezbývá místo/pozn.F.
Komentáře
Okomentovat