Trápení, trápení..

V očekávání víkendového zvelebení běžkařských tratí kolem Kubovy Huti, jsem dnes vyrazil znovu. Nad areálem mne nalákala strojová stopa u nástupního místa za sjezdovkou v Kubově Huti, ale jásal jsem předčasně..stopa v pomalu padajícím sněhu byla asi z víkendu, ale jen na kolečku kolem Obrovce a odbočka na rozcestí pod Světlou horou už byla zapadaná várkou nového sněhu, ve kterém se jen dala tušit stopa od dobrovolníků, víkendových turistů. Trasu až na Šindlov jsem udržoval stejnou jako minule, ale nevzdával jsem se nápadu dojet až do Borovky na obrátku a zakončit okruh sjezdem do Vimperka, resp.na okraj města, k běžkařskému areálu Vodník u nemocnice.Trasu jsme si vyzkoušeli s Železným Karlem loni/předloni?, při návratu z běžkařského soustředění v Borovce.

Minulou odbočku na Alpskou vyhlídku pod Bukovcem, vystřidala odbočka na Světlé hoře na Vlčí kámen, pomníček posledního vlka na Šumávce.

Docela to utíkalo, smál jsem se tedy na rozcestí Pod Kamennou a ještě i na obrátce v Borovce 😁, ale pak začalo trápení..začaly namrzat patky lyží, každých 300m jsem musel škrábat, oklepávat to nešlo. Byl jsem už docela utahaný, čas utíkal a pravidelný vlak do Strakonic mi ujel, čekárna na nádraží byla do dalšího vlaku na 1,5h jen a jen moje. Ráno za tmy z domova, za tmy zase domů, ale jinak..opět osamělost přespolního běžce mimo pár lidí kolem Borovky,  zdoláno několik nových azimutů - nad Šindlovem sjezd po zapadané silnici směrem k Borovce a pak přes několik ohradníků pastvinou s udivenými kravkami dolů na Nový Svět a na stopu do Borovky..my, sportovci romantici si vždy najdem v našich zálibách něco pro potěchu duše 😁.